Pád do ticha

Ale no ták, prosím vás...Presne tieto komentáre o pevnej vôli a sile ľudského ducha som tu očakávala, ako je možné, že sú ľudia tak smiešne predvídateľný? Jediné o čom tento príbeh naozaj bol je sila prírody! To proti čomu zúčastnení,okrem svojej vlastnej blbosti, stáli-bola matka príroda a to bolo zároveň aj tým, čo ich udržalo pri živote-pud sebazáchovy! Musím vás všetkých sklamať, ale nepovažujem za inteligentného a už vôbec nie obdivuhodného jedinca, ktorý si vezme poloprázdnu plynovú bombu na dlhatánsky výstup bez zastávok aspoň v jednom základnom tábore. Tak isto nezamieňam snahu o prežitie, ktorú máme geneticky zakódovanú za akúsi silu ľudského ducha. Nie som naivná a vidím, že jediný boj, ktorý sa tu odohral zviedli sily prírodné medzi sebou a to vinou ľudskej hlúposti. Musím priznať, že ponaučenie tu ozaj nechýba a to hlavne pre tých, ktorí necítia rešpekt a pokoru pred veľkoleposťou našej matky Zeme. Je múdrejší ten, kto pred veľkou horou sklopí v úcte zrak, alebo ten, kto sa ju pokúsi zdolať v smiešnej snahe dokázať si svoju vlastnú cenu a schopnosť ju pokoriť? Odpoveď je dosť jednoznačná. V tomto boji človek nikdy nemal šancu vyhrať, pretože ak aj výstup zvládol, opustil horu s vedomím svojej vlastnej slabosti.Ak by som mala písať o sile ľudského ducha-musel by sa Simon pre Johna vrátiť aj napriek tomu, že by riskoval svoj vlastný život. Filmu sa však nedá uprieť vizuálne nádherné spracovanie, uchvátili ma prekrásne zábery divokej prírody a pohoria Ánd. Preto navzdory tomu, že z každého rohu sálala ľudská blbosť, nemôžem inak, než dať plný počet, rozhodla som sa totiž, že budem celý snímok vnímať ako oslavu moci Prírody! (09.03.2014)

Když se na u konce filmu objevilo "Day seven" napadla mě parafráze z jednoho amerického hororu jméneme The ring, kde malá strašidlácká holčička říká na jakési videokazetě You die in seven days. Rozdíl je jen v tom, že ona holčička měla téměř vždy pravdu, což v tomto případě díky bohu neplatilo. Ale dost černého humoru, zde není na místě. Jak tady psal Isherwood, kdyby mi tohle někdo vyprávěl nebo to byl opravdu popkornový celovečerňák s nálepkou "The true story", kterou tam šikovně už léta lepí ctižádostiví scénaristé, vysmál bych se mu s radostí do ksichtu a mávl rukou. Ale to co dokázal Joe Simpson, to sahá až za hranice lidských možností. Všechna čest a sláva jemu a jeho vůli. Ode dneška začínám věřit přísloví, že všechno jde, když se chce. Jeho nadlidský výkon by si zasloužil hvězdiček nespočet, třeba tisíc, kolik by si jen Joe přál, ale hodnotíme film. Zvláštně natočené a mám z toho rozporuplné pocity. Napůl vyprávěné drama a napůl dokument. Kdyby to bylo vzato pouze jako dokument, zřejmě by tonemělo tak silně emotivní dopad na diváka, jak se nakonec povedlo, ale na druhou stranu přítomnost obou horolezců v průběhu celého snímku (myslím v té vzpomínkové části ) mě osobně přišlo spíše jako element, jenž tak nějak pohřbívá napětí z dosažení inkriminovaného cíle. Už sem několikrát psal, že předloha filmu může být sebelepší, ale film by z ní měl pouze vytěžit maximum pro svůj celkový efekt. A tak poprvé a myslím si, že na dlouhou dobu i naposled udělám vyjjímku a budu brát ohled na skutečnou událost, jenž se stala předlohou pro film, který nám snad ze všech nejvíc ukazuje, že vůle je nejdůležitější věc, která je v životě potřeba pro dosažení námi vytyčeného cíle a někdy (zde) i pro zachování života jako takového. (19.07.2007)

Toto je moje srdeční záležitost! Hory miluju. Sice „pouze“ jako vysokohorský turista (byť pár lezeckých pokusů již proběhlo), ale i tak dokážu plně (d)ocenit krásu (vele)hor a vžít se (alespoň částečně) do pocitů obou zůčastněných a představit si, co museli oba hlavní aktéři prožívat (viz dilema při odříznutí lana). „Tam nahoře“ jste (když dojde na lámání chleba) sami za sebe a stačí i mnohem méně (než prožívali oba hlavní aktéři), aby to bylo neřešitelné! Snímek je natočen na motivy knihy stejného názvu od samotného zůčastněného J. Simpsona (btw, ještě působivější) a je důkazem (ne)skutečné, (nezdolné) síly lidské vůle přežít. Kevinu MacDonaldovi se podařilo natočit téměř dokumentární formou (kdy hlavní hrdinové vypráví v prostřizích svůj příběh) nesmírně emotivní živočišnou podívanou, které se nevyrovná žádný hollywoodský celovečerák typu Vertical limit apod. slátaniny. Touching the void je působivě zpracovaná rekonstrukce příběhu dvou chlapů (horolezců), kteří se rozhodli v roce1985 zdolat vrchol 6365m vysoké Siula Grande (do té doby neslezené), kdy se při sestupu dostali do pořádné sloty, Joe spadnul, zlomil si nohu v koleni a kdy se (po nekonečném slaňování) dostal Simon Yates před nejsložitější rozhodnutí svého dosavadního života. To vše navíc prokládáno přesně načasovanými nádhernými scenériemi peruánských And, jenž nemůžou ponechat chladným ani člověka, co „vylezl“ max do 1patra rodinného domku. (04.01.2007)

Neuvěřitelně sílná zkouška odvahy v nepříznivém prostředí. Opravdové drama, skutečný horor. I kultovní díla z pera Alfreda Hitchcocka jsou proti tomuto příběhu otřepanou limonádkou. Hory z lidí nemají strach. Kolik zmrzlých lidí ukrývají? Kolik horolezců se nevrátilo z výstupu a už je nikdo nikdy neviděl? Jaká nebezpečí se skrývají na každém metru? Jak hrozný to musí být pocit, když vypadnete ze stěny a padáte do hlubin? Co se honí člověku hlavou, když zůstane viset a ví, že šance na pomoc, je minimální? Jak velká je úzkost v ledovcové trhlině? Jak silná je touha žít? Pád do ticha mnohé z výše napsaných otázek zpracovává na základě skutečné události, což dodává na poutavosti a dojemnosti. Geniální sportovní dokument, skvěle natočený..pouze český dabing je příšerný. Snímek měl takovou sílu, že bolest v noze jsem začal pociťovat i na sedačce v obýváku. ... Pro všechny, kdo hory milují pro jejich krásu a nebezpečí, ale i pro ty, kteří je nenávidí pro jejich nevyzpytatelnost, krutost a drsné podmínky, jež v nich panují. (02.08.2010)

Jóó? Jo!!! Tak tohle můžu... Jednoduché, brilantní, úchvatné.... Co jiného dodat... Paráda! Pád do ticha je film o lidské vůli, pudu sebezáchovy a překonávání sama sebe. Realisticky dokonale zpracovaná rekonstrukce snad nemůže nechat nikoho v klidu. Já abych se bál po shlédnutí tohoto filmu vylézt i na Kunětickou horu (ještě štěstí, že můj nejmilejší zvuk je šumění moře a palem a při teplotě pod 20°C mi začíná depka). Tenhle film je ideální prostředek na to, jak některým „mistrům světa a okolí“ názorně předvést co hory dokáží a zvláště pak velehory, ty si zaslouží obzvlášť mimořádný respekt. (17.01.2005)