Uzel na kapesníku

Z cyklu Mistři českého animovaného filmu! Zbytečně natahovaný příběh, který ničím nezaujme. Kvalitní práce animátorů je vlastně až v pozadí a to je velká škoda. Mohlo to dopadnnout mnohem lépe, naše kinematografie zahrnuje mnohem hodnotnější snímky podobného typu! [60%] (11.04.2011)

Zajímavé je porovnání tohoto snímku s filmem s podobnou tématikou, který byl kdysi natočen v Tibetu. Narozdíl od evropského nenasytného materialistického uzlu, který se stále za něčím honí, za myškou, za motýlem, aby to chytil a mohl vlastnit, ten tibetský uzel si jen tak spokojeně kráčí a vše kolem jen pozoruje. Je mu všechno jedno a nemlátí s ním žádné emoce, nechá se jen tak povívat větrem, prostě ideál. Myška mu ukousne kus rohu, motýl posype pylem, ale kapesníkovi je vše fuk a dál se vesele a vyrovnaně usmívá. Á, tak jsem se spletl! Ten tibetský uzel a tím pádem ani film dokonce vůbec nevznikl, protože žádný správný budhista takové maličkosti, jako je kapající kohoutek, nebude věnovat ani promile své pozornosti, natož aby kvůli tomu podnikal nějaké akce. (28.07.2013)

Český animovaný film a jeho věhlas se nezrodily z ničeho. Jen zdánlivě může překvapit jedno z míst jeho zrodu: zlínské filmové ateliéry. Uvědomíme-li si ovšem, že pro Bati peníze nebyly problémem a snaha prezentovat se ve všech významnějších ohledech na vysoké úrovni jejich druhou přirozenou potřebou, překvapení ustupuje velmi rychle věcnému pochopení. Z prostředí, věnovaného reklamnímu filmu, se poměrně záhy začala rodit kvalita i v jiných kinematografických žánrech. Po roce 1945 a znárodnění se zlínské ateliéry staly alternativním domicíliem naší národní kinematografie. Hermína Týrlová vedle jiných pak gigantem našeho národního, ale i světového animovaného filmu. UZEL zaujme tím, jak tvořivě, s rozkoší a radostí, mění režisérčina tvořivost zdánlivě zanedbatelný kus jinak potřebné textílie v prvek ryzí duchovní imaginace a zdroj demonstrace alternativních avantgardních poetik. Není divu, tato podoba animovaného filmu mohla být spíše pochopena a oceněna dospělým než dětským divákem. V animovaném filmu dostala naše národní kinematografie padesátých až osmdesátých let alternativně pojednané uspokojení funkce předfilmů hlavních programů, jež svou kvalitou snese srovnání s tím nejlepším z podstatně staršího zlatého věku grotesky. (31.03.2008)

Uzel na kapesníku je triumfem dětské představivosti. Režisérský tandem Hermína Týrlová, Josef Pinkava se vypořádal s hmotnými nedostatky padesátých let za pomoci nezdolné vůle fantazie, nepotřebuje bohatství, stačí nezapomenuté umění snít a rázem vše neživé ožívá a v probuzených vášních křepčí. Vizuální podoba je stylizována hřejivým tónem výtvarníka Kamila Lhotáka za asistence Ludvíka Kadlečka a Václava Dobrovolného. Pinkava řídil Martina Bremse v tom klukovském běhu za svou vlastní povinností. A svět, na který se zrovna nedívá lidské oko, bujaře oslavuje chvilky svobody a opojení ze sluneční záře. Uzel na kapesníku je úžasným fantaskním světem. Jedinečně stylizované animované dílko! (25.09.2020)

Mimo skvělých režisérů a animátorů, měl čs. animovaný film štěstí i na výtvarníky. Tenhle filmeček je exhibicí Kamila Lhotáka. Jednoduchý (ale ne prostoduchý) příběh je nádherně stylizován na periferii, z které Lhoták vykouzlí svébytný poetický svět. Všechny ty ploty polepené plakáty a reklamami, boudy, plácky, kde město přechází v přírodu, to vše se stává místem stejně magickým jako pohádkový les s hejnem víl a perníkovou chaloupkou nádavkem. Pravda, je to magie civilnější. Myslím, že režiséři skvěle využili Lhotákova umu. (07.12.2010)