Ong-bak

Nejsem žádný znalec bojových umění, ale talent Tonyho Jaa musí poznat i zatvrzelý pacifista v důchodovém věku. Je víc důvodů, proč je tenhle létající Thajec takovým objevem – za prvé: svému řemeslu rozumí a narozdíl od evropských přidržtašků typu Jeana Clauda van Damma přidává k technickému provedení onen nedostižní asijský umělecký dojem. Sledovat jeho uvolněnou dynamiku pohybů je estetický zážitek srovnatelný s excelentním dramatickým výkonem. Přičteme-li fakt, že se jede full-contactově, bez drátů a bez větších technických serepetiček (syrovost některých záběrů je jasně viditelná!), tak se při psích kusech hlavních aktérů těžko popadá dech. Za druhé: Tony Jaa je velice zajímavý vizuální typ... mixtura Inda a Asiata s chlapeckým šarmem. Za třetí: Tony Jaa sice neumí hrát, ale neumí hrát způsobem, který nepobuřuje. Ong-Bak je film cele podřízen dovednostem hlavní persóny, příběh vesele rezne na vedlejší koleji, scénárista se opřel o maximum archetypů, které uvolnily plac pro hlavní hvězdu. Ta si jej užívá vskutku labužnicky. Vzduchem létají rotační kopy, facky, neposední šikmoočci a tak nějak vůbec nevadí, že to nikam nespěje a že pointa filmu je jedna velká blbina s b velkým jako Indie. Ong-bak je boží akční zábava, relaxačka, která ohromí perfektními akčními scénami, pobaví neumělými pokusy Prachya Pinkaewa o moderní režii a nastevře divákovi dvířka do světa thajské pop music a hip hopu. Výsledkem je 105 minut adrenalinové zábavy a zážitků, na které se nezapomíná... (11.06.2005)

Zdá se, že začínám mít slabost pro tyhle namakané hošany. Tony Jaa je neskutečný borec, opravdu nechápu, kam na ty nápady chodí. Jeho bojové exhibice jsou super. Scénář je sice blbý, ale tady na to kašlu, protože děj (který mimochodem dává smysl) zde v žádném případě není to hlavní. Je hlavně akční vymývárna, která posadí na zadek (chtěl jsem použít vulgárnější variantu tohoto slova, ale asi by mi to neprošlo) většinu současných západních snímků tohoto žánru. Občas opravdu neuškodí si pustit nějakou akční vymývárnu. (23.02.2009)

Film, kterým  Tony Jaa  prorazil.  I cizí hlavou zeď. Další filmová připomínka díkybohu stále ne mrtvého žánru čistě bojových filmů. Zápletka o ukradené hlavě sochy je stejně "co to kurva je?" jako v případě sesterského Tom yum goong, ale to pochopitelně není žádné překvapení. Síla filmu opět spočívá v soubojích a ty jsou jak jinak než špičkové. A to ať se jedná o de facto pouliční parkour, tedy kudy je možné proskočit, od čeho se odrazit, kam dopadnout, ale hlavně, jak to choreograficky vymyslet, aby se tomu dalo věřit a jen zírat s otevřenou hubou. K tomu kapka poctivé arénovky s různorodými bijci a na pětku je opět zaděláno.  Tony _Jaa rulez! (02.02.2022)

Pokud jde čistě o bojové scény, pak nemám co namítnout. Krásně se na ně kouká, akrobacie Tonyho Jaa bere dech za všech okolností a díky povedené akční muzice jsou akční sekvence správně dynamické. Nezaujal už mě však tolik příběh a na můj vkus byly mnohé pasáže značně rozvleklé, což zavánělo nudou. Proto tedy pouze 3*. (27.10.2015)

Technicky dobrý. Kameraman se střihačem odvedli slušnou práci, překvapivě dobrá je i hudba. Bojové scény, na kterých film stojí, jsou něco nevídaného. Jenže Ong-bak není dokumentem o bojovém umění; byl natočen formou klasického příběhu a jako takový ho budu hodnotit. Potom nelze přehlédnout, že zatímco v polovině filmu se dá polemizovat o jednociferném počtu stránek scénáře, ke konci zvítězí přesvědčení, že žádný scénář nejspíše neexistoval. Titulní dějová linka by se dala shrnout jednou větou a momenty, kdy zrovna nepromlouvají končetiny titulní postavy, jsou většinou úsměvným mixem kýče, hlouposti a narychlo spíchnuté prázdnoty. Závěr je výsostně trapným faux-passem - proč se sakra někdo v posledních minutách dějově natolik tupého filmu snaží o jakousi sentimentální dramatičnost? Výsledkem bude maximálně křečovitý výbuch smíchu. Mimochodem, ta scéna s tříkolkami se sem vůbec nehodí a její přehnaně okatá zaranžovanost zavání poněkud onanisticky. (25.09.2008)