Milenci a vrahovia

Komedie? Romantický film? (to se někdo zase sekl :-)) Je to drama a to ne moc vybíravé. Ikdyž se odehrává po většinu času za komunismu, je opravdu NADČASOVÉ. Ostatně, jak zde psal SpeedyL, že postupně začíná spát každý s každým; to je přece tak už i v dnešní době (akorát se TROCHU víc hledí na peníze ;-)). Ty postavy nebyly zas až tak špatně vykreslené, tedy až na hodně "nedokresleného" Ondřeje Vetchého a jeho část příběhu (ať už se to týká vztahu k doktorce, nebo také toho divného hrůzu nahánějícího dědka, jehož roli jsem opravdu nepochopil :-)). Co mě však docela naštvalo, že se ještě natáčely osudy hrdinů po těch více letech (nevím přesně kolika); sice jsem pochopil, že to myslí Polesný jako nástup generace za generaci, které je vlastně stejná, ale prostě mi to přišlo zbytečné a hlavně ten konec byl dost nudný (ty hodniny nebyly tak moc hezké, nato, že jsem po nich tak často koukal :-)). Hodnocení je mezi 3/4*, ale teď to vidím pouze na průměr. (12.07.2008)

Tahle Páralova kniha měla kdysi kultovní charakter, těžko se sháněla; a můj tehdejší (ještě teenagerský) pocit: asi tak nějak to chodí, asi tak nějak se dospívá k milostným, karierním a spotřebním cílům. Asi nějak tak pronikají mladé generace do establišmentu. Film jsem si pustil jen proto, abych si tento pocit zpřítomnil, potvrdil ho či odmítnul. Možné to ovšem nebylo. Nemyslím si, že proto, že jsem se tak změnil, ale proto, že mi film tuto alternativu vůbec nenabídnul. Tuto, ani žádnou jinou! (13.05.2018)

Pokud se opravdu nevyžíváte v depresivním Páralovi, tak vám tento "film" velmi nedoporučuji. Viktor Polesný sice není tak špatný televizní režisér, ale při svém kino-debutu naprosto selhal. Milenci a vrazi mají špatnou dramaturgii i střih (lehce to pozná i naprostý laik) a úděsné herecké výkony (pohled Ondry Vetchýho "jsem tak smutný, proč je svět tak zlej" dobře známe už z Tmavomodrého světa) a hlavně nemají to nejdůležitější - dobrý námět a filmařské srdce. To se pak člověku chce brečet nad tím, proč se u nás točí takovéhle filmy a děti v Africe hladovějí :) (09.12.2004)

Zbožňuju Páralovy knihy a natočit tenhle román byl úžasný nápad, jak ho zprznit! Copak ještě nikomu nedošlo, že Páral je génius a nikomu nikdy v životě se nemůže podařit přivést jeho svět na plátno, ty báječně vyvedené pocity a charaktery lidí se nikdy nedají zobrazit tak, aby pořád působili tak, jak to autor zamýšlel. Doufala jsem, že po šíleném zpracování Playgirls se o to už ani nikdo nepokusí. Zoufalé a vrtkavé osoby s přirozenými vlastnostmi, které hrají v jeho románech hlavní roli se ve filmu přeměnily na hysterická monstra, kterým ve zkráceném filmu, kde chybí ta správná vysvětlení nemůžete za boha porozumět. Hlavní osa zůstává, ale Páralovy věty kolem chybí.... (11.11.2005)

Jedno město. Jedna továrna. Jeden starý dům. Skupina zcela nesourodých obyvatel - plejboj, inženýr, ředitel továrny s manželkou a dospivajícím synem, potrhlá dvojice, mladá slečna a další, ti všichni spolu musí v domě spolu nějak koexistovat. Ale mezi jakoukoliv skupinou lidí vznikají a zanikají vztahy, což s sebou nese jak radosti, tak i strasti. Ale občas holt někdo vše neunese, a pak na sebe neštěstí nedá dlouho čekat ... Když jsem viděl film poprvé, byl jsem rozhodnut mu dát odpad - nezaujalo mne na něm vůbec nic. Teďka jsem si ho zopákl, a přece jen bych nějaká pozitiva našel (není jich moc, ale přece jen). Za prvé - prostředí - skvěle vykreslené prostředí konce osmdesátých let dvacátého století, se vším co k tomu patří. Za druhé - naprosto dokonalá rodina Tušilova - přesně typ malého čecháčka, který hledá co by kde nahlásil, a pokradmu po stěně se vyšplhá až nahoru. Za třetí - posledních deset minut filmu - vše je jak začarovaný kruh. Po pár letech se historie opakuje - v jiném obsazení, ale stále znovu. Ale nic z toho nevytáhne film z těžkého podprůměru .. (27.08.2009)