Danganronpa: Kibó no gakuen to zecubó no kókósei – The Animation

Jak už tu bylo napsáno, tak tohle anime má dvojí animaci - většinovou průměrnou animaci a pak menšinovou (v průběhu trestů) levně vypadající animaci, která celkem i sedí k tomu. Zpočátku to vypadá celkem zajímavě, kdy se před nás postaví klasickej survival žánr. Detektivní stránka mě celkem bavila, ale říkal jsem si, že je to takový neslaný, když si tam člověk nemůže pořádně užít napětí, protože se nejedná jen o jednoho vraha, ale několik, kteří jsou postupně odsuzováni. Respektive jeden příběh "vždy" na dva díly. Samozřejmě, že jsem čekal na konci nějaké to rouzlení - kdo za tím stojí, proč to dělá a jak oni vybraní dopadnou. Ovšem jsem nečekal, že z toho vzejde neuvěřitelná hovadina, kdy konec si člověk musí doslova domyslet sám. Navíc ten příběh o venkovním světě je opravdu nepovedený a řekl bych, že v tom vyprávění byla spousta faktických chyb. Pokud mě tam něco zaujalo, tak to byla ona psychologická část, kde byl viděn ten nátlak na ty jednotlivce. (15.03.2014)

Ani jako fanoušek původní hry nemůžu říct že by se jednalo o nějak povedenou adaptaci. Původně herní mechaniky nepasují do neinteraktivního formátu. A vystřižením obrovského množství původního textu, se sice povedlo dostat celý příběh do 13 epizod, ale s vaničkou animátoři vylili i dítě a ztratila se většina charakteru postav. Neurazí, ale nenadchne. 60% (07.02.2023)

Šílené ukřičené anime představí (tituly jako "super programátor" nebo "super motorkář") 15 karikatur studentů Akademie naděje, kteří, uvězněni v zabedněném komplexu, přežijí jenom tak, že spáchají vraždu spolužáka a ostatní je neodhalí. Videoherní scénář bohužel detektivní pátrání laxně odbývá a vycucaná "zvratová" usvědčení viníků tak odzíváte, nicméně atraktivní námět, jenž se později převrátí v odhalování záhad samotného místa (školy, ředitele, sadistického medvídka Monokumy), přes ohýbání pravidel u sledování udrží. Přestože výsledné Zoufalství (sic) opět zapadne mezi absurdní japonské magořiny. (19.12.2017)

Těžko hodnotit po 12 dílech, ale pokud si počkáte a vydržíte prakticky stereotipní skladbu příběhu, tak vás čeká neskutečně zajímavé a nevšední finále. A i ona skladba opakujících se vražd není úplně stejná. Několikrát dokážou tvůrci překvapit a táto víc než příjemně a tak jen Naegi působí při Třídních soudech jako moc velký profík (skoro jako Phoenix Wright). Nicméně, pokud překousnete nevšedního ředitele, který není tím, za ce jej všichni mají, a podivnou střední školu, která není až tak podivná, doporučím tento seriál všem, kteří si umí počkat na finále. /// Finále nezklamalo a jen potvrzuje předchozí hodnocení. (01.10.2013)

Zdálo by se to tak jednoduché - máte napsaný scénář, dialogy, herce/voice actory, hudbu, grafiku/art assets, dokonce i drtivou většinu key frames, v některých částech i přímo hotovou animaci. Tak proč trvalo do doby než jsem viděl Danganronpa: Animation abych viděl zfilmovanou hru, co to všechno využije a nemrhá prostředky na zbytečné změny? Coby osoba čerstvě dohrávší Danganronpa: Trigger Happy Havoc můžu říct, že tohle byl naprosto skvělý recap hry. Aby taky ne, když je to prakticky 1:1 kopie hry, jen s o mnoho vyladěnější animací. Vystřižena je bohužel téměř veškerá "vata" - dávám to do uvozovek, protože na hlavní příběhovou linii to vliv nemá, má to však nesporný vliv na vztah člověka k postavám - free time, kdy ve hře člověk může postavy obdarovávat předměty a odemykat jejich příběhy z minulosti. Jelikož jsem si v rámci hraní těmito segmenty prošel, mám postavy přirostlé k srdci, tudíž nemohu moc dobře objektivně posoudit osobitost postav v anime, řekl bych však, že by si zasloužily víc prostoru. Opakem se však ti, kterým se animovaná Danganronpa zalíbila, mohou těšit na vícero stejně laděného obsahu, pakliže si zahrají hru. Samotné class trials taky těžko soudit objektivně, když některé má člověk stále v živé paměti - rozhodně mě potěšila přítomnost herních prvků (grafických i hudebních), "řešení" případu souběžně s postavami díky rychlému tempu a některým drobným změnám moc nejde, ale vždy se dá vše dobře odvodit jak během třídního soudu, tak i během klasického děje před ním (zde jsem si vzpomněl na podobně rychlé řešení stejně dlouhých případů (1-2x 20 minut) v Brooklyn Nine-Nine, kde to také dobře fungovalo). Výměnou tu máme pár scén navíc (které nebyly ve hře), které mi všechny hned padly do oka. Sečteno a podtrženo tu máme odvěkou otázku, pro koho jsou videoherní adaptace určené - jestli pro fanoušky předlohy nebo pro nehráče, kteří by se k tomu nejspíš jinak nedostali. Jestli pro první skupinu, tak za mě nelze říci nic jiného než jen "Prosím, pane, dal bych si ještě." . (19.03.2021)