Réžia:
Miroslav CikánKamera:
Josef StřechaHudba:
Eman FialaHrajú:
Miroslav Homola, Růžena Nasková, František Kreuzmann st., Marie Glázrová, Jaroslav Marvan, Gustav Nezval, Jindřich Plachta, Stanislav Neumann (viac)Obsahy(1)
Kriminální komedie o mladíkovi, který je omylem považován za pachatele loupeže.
Zatímco pouliční fotografové Máček a Kalabis marně nabízejí své služby kolemjdoucím, takřka před jejich očima vykrade dvojice kumpánů klenotnictví. Kalabisovi se náhodou podaří jednoho z lupičů vyfotografovat. Shodou okolností je surový násilník k nerozeznání podobný zakřiknutému knihkupci Karlu Pelikánovi. Toho čekají krušné chvíle: zajímá se o něj jednak policie vedená zkušeným revírním inspektorem Moudrým, jednak partička zločinců, kteří Karlovi omylem podstrčili lístek z nádražní úschovny, kde ukryli lup. Jediný, kdo Karlovi věří, je jeho dobrácká teta Klára a jeho zamilovaná přítelkyně Jarmila…
V divácky vděčné komedii se setkáte s Miroslavem Homolou v hlavní dvojroli, dále s Jaroslavem Marvanem, Jindřichem Plachtou, Stanislavem Neumannem a Marií Glázrovou. Stanislav Neumann a Jindřich Plachta zde také zpívají populární písničku „Sedím na větvi a zpívám“.
(oficiálny text distribútora)
Recenzie (45)
Slušný, komediálně laděný příběh na pozadí detektivního příběhu se skvělými hereckými výkony Jindřicha Plachty a Stanislava Neumanna. Homola se ale podle mě na ústřední dvou roli vůbec nehodil. Takový nemastný, neslaný. Ostatní herci takový průměr, dokonce ani Jaroslav Marvan moc neukázal. Celkový umělecký dojem za 3*. ()
"Sedím na stromě a zpívám, duliduli-dum, duliduli-dum, čimboraso", parádní scéna natočená před zadní projekcí... Povedená a dodnes divácky oblíbená detektivní komedie v hlavní roli s Miroslavem Homolou a s výtečným komickým duem Plachta+Neumann (fotografové Máček+Kalabis) viz. ještě podobný film Konečně sami (zde však hráli jakési amatérští zloděje pod stejnými jmény). Byl to vůbec dobrý Cikánův tah, který nejspíš vycházel ze staršího velmi dobrého složení Plachta+Pešek. Doporučuji.. ()
Úsměvná kriminální komedie s vcelku klasickou zápletkou s dvojníkem. Ten úsměv na rtech vykouzlí zejména originální dvojice fotografů v podání Jindřicha Plachty a Stanislava Neumanna. To jejich chování ala "prvorepublikový Mat a Pata" je obzvláště k popukání v momentech, kdy dotyčné k sobě nedobrovolně poutají policejní pouta. ()
V době, kdy se Angličanům ještě několik desetiletí nemělo ani zdát o té jejich ovci Dolly, se v Čechách podařilo z jediného chlupu Růženy Naskové vypěstovat tvora, který ji byl podoben ve všech směrech, ať již v pohybech, či lépe řečeno v nehybnosti, v intonaci, v názorech... ano, jednalo se Karla Pelikána. Na to, jak byli stejní, to v jejich vztahu pěkně jiskřilo ("Ty si dáš ještě jeden krajíc k večeři? Opravdu? Ty si dnes troufáš";"pojďte se mnou k tetičce, ta vám poví, jak jsem neškodný";"jednou viděl natahovat žížalu a omdlel"). Marie Glázrová hrála taky zajímavou postavu...i když měla pěknou siluetu, byla to slušná holka, a navíc projevovala zájem o mimoně Homolu, což se mi jeví jako jediná nerealističnost ve filmu. Naproti tomu Máček a Kalabis působí velice uvěřitelně, protože když mají takový problém s rozeznáváním pohlaví (pletou si psy s fenkami), nelze se jim divit, že i ve čtyřiceti zůstali svobodní a musí to táhnout spolu, což člověku na rozhledu a na psychice nepřidá. Jedinou postavou, která film poněkud kazí, je inspektor ztvárněný Marvanem, jehož proslovy o kytičkách a o kočkách ("na zahradě mi chodí černá kočka. Budu jí říkat černá mimi") se tedy moc nepovedly a i dobře vytopená místnost nedokáže zabránit tomu, aby se člověk kvůli nim na chvíli cítil jako jisté domácí ptactvo. ()
Jedna z nejvýraznějších rolí Miroslava Homoly, budoucího Hlustvisiháka. Dvojrole lupiče a knihkupce byla napsána dobře, ačkoliv - upřímně řečeno - v běžném životě tak velké podoby nenajdeme. Film však použil záměny dvou identicky vypadajících lidí poměrně často, vzpomeňme Císařova pekaře nebo Morgianu. Téma je to vděčné a vybízí k řadě zápletek. V tomto filmu by byl bez této zápletky příliš jednoduchý; a tak ho osvěžili ještě dva skvělí komici - S. Neumann a J. Plachta v rolích pouličních fotografů. Písnička "Sedím na větvi a zpívám" mi asi bude znít v uších ještě na posteli. Ostatní herci hráli spíše svůj standard. Nasková jako dobrácká starší dáma, Marvan a Nezval jako kriminalisté, Marie Glázrová snad byla dobrou herečkou, ale ve filmu mě nikdy moc nepřesvědčila. Za pozornost stojí akční scéna v jakémsi skladu či továrně při pronásledování pravého zlotřilce, nebylo jich ve starých českých filmech mnoho. ()
Galéria (5)
Zaujímavosti (2)
- Medzi Jaroslavom Marvanom (inšpektor Moudrý) a Gustavom Nezvalom (policajt) je vekový rozdiel len 6 rokov, no vo filme sú v úlohe otca a syna. (J.J.1972)
- Za normalizace film v televizi nesměli promítat kvůli jménu dřívějšího televizního ředitele Jiřího Pelikána, který v roce 1969 emigroval. (raininface)
Reklama