Pelikán má alibi

Milá "dvojnická" komedie s milým zvratem, že hrdina nepředstírá dva lidi, nýbrž netuší, že má dvojníka. A že ten dvojník je zločinec. A že se omylem připletl do jeho hry. A ten dvojník taky netuší, že má dvojníka. Hravostí a lehkým humorem je to takové obrácené Two Much říznuté Oscarem. Jo, je to naivní, ale zábavně a mile naivní a Miroslav Homola tomu herecky naprosto kraluje (a jako zlý dvojník je fakt hrozivý) a Plachta, Neumann a Matylda by si zasloužili sérii vlastních filmů. A má to hodinu a čtvrt, takže nudit se fakt nebudete. „Sedím na větvi a zpívám...“ (05.02.2019)

Nejen pro tu úžasnou písničku, kterou zpívají Neumann s Plachtou, ale zvláště pro tu neobyčejně živou souhru dvou krajních životních etud dvou dvojic naprostých loserů – pouličních fotografů a zbytných nájemných sil, knihkupeckého příručího, který rozumí slovu, a děvčete z cukrárny, která ví, že to nejsladší je to nejdražší, mně film, který jsem hledal po dlouhá léta v celuloidovém labyrintu, znovu nadchl. A tak si můžu zplna hrdla zazpívat i já – a po svém: https://recordingsontheroad.bandcamp.com/track/violin-sonate-houslov-son-ta-2 (30.11.2019)

Český film měl v dřevních dobách své existence o klasickou detektivku velkou nouzi. Jemné, zatím spíš nesmělé náznaky se začaly objevovat již ve dvacátých letech, výraznější úspěchy se dostavily až o něco později, v době, kdy na barrandovské pláni vyrostl jeden z nejmodernějších filmových ateliérů v Evropě. V případě Pelikána nejde vskutku o žádné velké kriminální drama, už proto, že mezi aktéry tohoto veselého příběhu nacházíme dva pouliční fotografy, nemotorné šmodrchaly, kteří vzbuzují smích už jen tím, jak vypadají: tento dojem zesilují i jejich představitelé, herci Jindřich Plachta a Stanislav Neumann. Nebezpečně se roztáčející kolotoč záměn, nedorozumění a lží, jenž je podnícen shodnou identitou dvou mužů, z nichž jeden je dle nepsaných pravidel situační grotesky hodný a ten druhý, jak jinak, zlý, nemá čím a jak zklamat ani současného diváka. A přidá-li se k tomu ještě prudce nakažlivá písnička o tom, že sedím na větvi a zpívám, roztaje i ten největší morous a škarohlíd. (04.10.2008)

Tento film na mně dýchnul atmosférou starých časů podobně jako ostatní pamětnické filmy. Jejich diváci je buďto nekriticky milují stejně jako já, nebo nevšímavě ignorují, jako dávno překonanou historii.To bude asi dáno věkem. Starých detektivek je málo a těch vyšperkovaných humorem ještě míň. Tato je moc milá. Duo Plachta – Neumann je kouzelně naivní a Miroslav Homola se zase překvapivě dobře zhostil hlavní dvojrole. A to jsem málem zapomněla na pěknou vloženou písničku. Je to jeden z filmů na který se určitě někdy znovu podívám. (15.12.2011)

Dvojice Plachta+Neumann měla být vtipnými průvodci filmem, okořenit a zpestřit. Nepovedlo se, řekl bych. Zbylo torzo příběhu, taková parodie na gangsterku. Asi mainstreamová zábava tehdejší doby, já proti ní v jádru nic nemám, Glázrová mi začíná být čím dál sympatičtější svým "holčičím" projevem. 60% (15.06.2012)