Návrat

Kurrevsky silný film, bez akcie, bez briskných dialógov, avšak s nádherne natočeným ľudským príbehom dvoch chlapcov, ktorí excelovali svojimi hereckými výkonmi. Film, ktorý sa oplatí sledovať až do posledného titulku. Minimálne za ten čas sa treba zamyslieť nad Zvjagincevovým dielom a zahĺbiť sa do myšlienok .... lebo o tom ten film bol - premýšľaj a prežívaj !!! (15.01.2007)

S ruskými filmy moc zkušeností nemám a když jsem jeden viděl na filmovém festivalu v KV, nabyl jsem dojmu, že ruské filmy jsou velmi levné, vznikají v "polních podmínkách" a je to na nich vidět; a něco podobného jsem očekával i od Návratu. Naštěstí jsem se mýlil - už od začátku jsem byl okouzlen krásnou hudbou a kamerou; a překvapen hereckými výkony. Obzvlášť ti dva dětští herci byli skvělí, což můžu posoudit podle toho, že mi byli opravdu nesympatičtí (nepoznal jsem, jestli toho otravného romazlence jen hraje, nebo jím skutečně je, což v prvním případě znamená pochvalu:-) (28.07.2004)

Z té kamery prostě musí mít člověk bradu až u země. Film je provokativní a dráždivý v tom smyslu, že pokud jednou začnet s jeho sledováním, jste prostě natolik zvědaví, že i kdyby vám jeho pomalé "Tarkovského" tempo nevyhovovalo, stejně se budete dívat dál. V tom tkví slabina i síla filmu. Od chvíle, kdy otec vstoupí do života těch dvou kluků (a zejména od doby, kdy se ocitnou na ostrově) jste zkrátka zvědaví, jak se rozkryje příběh onoho muže. Co bylo v oné bedně? Je ztroskotalá loď u ostrova jen náhodou? A jak to souvisí se zmínkou, že se kdysi "ryb přejedl"? Nutně pak musí přijít jisté zklamání, když nepřijde odpověď. Na druhou stranu možná díky tomu vám zůstane snímek vrtat hlavou... (18.11.2008)

Velmi silný a velmi uvěřitelný příběh o cestě v čistě materiálním i metaforickém smyslu slova, jako cesty jednoho člověka k druhému. Láska nemusí mít jen tu uhlazenou, ukníkanou podobu s uslzeným "mám tě rád". Oba dětští herci byli výborní, mírně iritující hudba k ponuré atmosféře sedla jako vosa na meloun. Člověk si uvědomí, jakou má kliku, když má to, co má. (27.03.2013)

Zmizela cesta, slovesa, ve fotografiích zůstal podmiňovací způsob. Cizinče, otče, podobáš se navlas Tomu na obrázku. Ta zežloutlá náruč mě zadržuje ve vzpomínce. Nažloutlý, po ní toužím. Ta přítomná, otcovská, cizí, mě ale na cestě v prachu, dešti, na moři, ostrově, na věži mačká, drtí. Zlím se a nenávidím Tě. Přemáhám zlostí strach, jednou dlaní vrah, druhou poraněný syn z fotografie. Nakonec Ti uteču. Les ustupuje rozpadlé věži, louce, místu, kde ve větru rezavě skřípe můj výstup. (06.02.2009)