Jak chutná smrt

Silný příběh v nezáživném, až otravném zpracování. Podprůměrná, byť alespoň melodická road (shot) movie životem. O tom, že úkolovat svými nenaplněnými sny potomka může vést ke smutnému konci. Aneb dlouhé vlasy, krátký rozum (a tím nemyslím tu „zděděnou“ matraci Danielu, ale Robertova otce). Ale trefil to parádně, tatík! Přímo olympijská trefa, řekl bych. Jen místo medaile si vystřelil doživotní peklo. Tak aspoň se na to ještě učesal, no. (06.09.2013)

Ja som sa kedysi na to dosť tešil, keď som sa dopočul, že to bude v televízii. Hlavne na Ivanu Christovú. Ale na moje ospravedlnenie to bolo rok po tom, čo bol film v kinách. Asi to bola strašná blbosť, lenže nejakým tým cool spôsobom ma tento film vtedy dosť zaujal a vôbec som sa pri ňom nenudil. Dnes pozerať podobné výtvory by bolo určite riadne terno. Museli neskutočne zostarnúť. (11.01.2013)

Pokus o psychologický thriller v režii Milana Cieslara nemohl dopadnout jinak, než jako řádnej průser. Bohužel jsem nečetl předlohu mého oblíbence Ladislava Mňačka, takže nevím, nakolik si scénáristé, kteří se na filmu podíleli svoji verzi upravili. Každopádně výsledek je toporná a těžko uvěřitelná slátanina, kde i herci jsou vesměs příšerní. Navíc ten televizní look vypadá fakt otřesně. Postsynchrony a předabování některých herců je také žalostná a odfláknutá práce. Už jsem to myslím jednou psal a znovu se utvrzuji v tom, že Milan Cieslar nebyl a nikdy nebude kvalitní režisér. (25.04.2024)

Utahaný a průhledný pokus o psychologický thriller podle rozhlasové hry Ladislava Mňačka v produkci České televize a Cieslarova Happy Celluloidu. Na začátku se dozvídáme, že mladý talentovaný sportovní střelec Robert nepochopitelně zastřelil dva policisty při dopravní kontrole a zbytek filmu nám ve dvou proplétajících se dějových liniích osvětluje proč a jak je zabil (flashbacky) a jak to s ním dopadne. Z toho sice pramení nemalé napětí a početné, v krátkých intervalech sázené flashbacky dodávají vyprávění na dynamice, ale Robertova motivace k činu je lehce odhadnutelná a samotný nejočekávanější (aspoň mnou) závěrečný flashback s vraždou policistů nakonec není nijak zajímavý. Je-li s filmem někdy spojován přívlastek akční, nelze jej vztahovat k ničemu jinému než k zmíněné formě vyprávění, protože jediné, co tu vzdáleně připomíná akční scény je to, že se dvakrát za film někde proběhnou urňáci a to aniž by vystřelili. Ve filmu, kde hrají zbraně takovou roli, bych také čekal víc jejich fetišistických detailů a víc "hollywoodských" scén jako ta, kde si Robert a Daniela (sexy Miss Československo 89 Ivana Christová) při sexu přejíždějí po tělech pistolí (orgasmus symbolizuje cvaknutí uzávěru), která v českém filmu samozřejmě působí trochu úsměvně. Obrovským mínusem celého filmu je pak nesmírně otravná postava Robertovy matky v podání Miluše Šplechtové. Film ve své době výrazněji nezabodoval ani u kritiky, která si s ním nevěděla rady (Cinema 80%, její Lexikon českého filmu 20%), ani u diváků. Pro zajímavost, pod pseudonymem Jon Jorlin se na scénáři podílel Marek Vašut a cameo roli reklamního režiséra si tu střihl Zdeněk Troška. (01.05.2008)

Zvláštní, mně se tento příběh líbil. Nejen jako příběh, ale i celé filmové zpracování. Tedy téměř celé. Byla totiž místa, kde byla doprovodná hudba tak hlasitá, že to nešlo jinak, než ji prostě ztlumit. Vyloženě mě překvapilo, že se mi poprve líbil Marek Vašut. Možná to bylo tím, že nehrál zápornou postavu. Řekl bych, že film dobře vystihuje problémy, které se u velmi zámožných vrstev obyvatelstva mohou v té či jiné podobě vyskytnout. Bylo docela jasně vidět, že bohatství samo o sobě ještě není zárukou šťastného života. (čtvrtek 19.11.2009) (19.11.2009)