Hriešne noci

Scénář: Paul Thomas Anderson .. P. T. Anderson je jeden z mála tvůrců, u kterých je mi až líto, že jejich filmografie obsahuje tak málo produktů. Jedná se totiž o velmi chytrého scénáristy, který má každou scénu promyšlenou, pevně posazenou do děje a zároveň zručného režiséra, který pak s přehledem kočíruje velkou spoustu postav v kamerově dlouhých, obsahově náročných pasážích, plných děje a žádného střihu - tak, jak to mám rád. Samotný Dirk Diggler jako hlavní postava filmu vzniknul sice o několik let dříve, ale své nádobíčko ukázal až v Boogie Night. A jeho následný kariérní vzestup a pád je určitě zajímavý. Stopáž sice může na první pohled odrazovat, ale kdo zná Andersenův slavnější/lepší snímek Magnolia, určitě ví, že se nebude ani jednu minutu nudit! Zachycená atmosféra uvolněné doby a počátků porno průmyslu je bezchybná, režie je doslova famózní a vše umocňuje bohaté obsazení, na pár výjimek shodné s Magnolii, plné úžasných hereckých výkonů. Boogie Night jsem si rozhodně užil! Přesto, na absolutní hodnocení - nemůžu si pomoci, jako u božské Magnolia ten zážitek není - mi zde stále malinko chybí! 90%. (06.06.2006)

Andersonův druhý celovečerní film si nese všechny rysy jeho osobitého tvůrčího rukopisu - kontroverzní téma je, co se týče stopáže, velmi rozvolněno v několika liniích, které se vždy váží na jednotlivé postavy, přičemž spojující je sociální vyčlenění, které je kompenzováno nadbytkem peněz a bohatstvím, Anderson formálně snímek člení jakýmisi předěly či intermezzy, které jsou vystavěny sestříháním několika makrodetailů přímo za sebe, což dodává snímku zvláštní kouzlo (nechce se mi napsat přímo experimentální rozměr), které odráží mapování dlouhého časového úseku, kdy subjektivně čas někdy plyne bleskově rychle a někdy jakoby se až zastavil. Zajímavý je též Andersonův autorský přístup k danému tématu - zjevná fascinace prostředím pornoprůmyslu (nelze nezmínit, že tenhle film je čímsi Andersonovi blízký, dá se říci až osobní téma, neboť již v roce 1988 natočil coby svůj první krátkometrážní snímek dokument o Dirku Digglerovi, tedy hlavní postavě Hříšných nocí...) se kříží se sociálně kritickým pohledem odrážejícím veškeré aspekty sociální skupiny zapojené v tomto kontroverzním oboru lidské činnosti, Hříšné noci jsou tak napůl oslavou dřevních dob pornokinematografie (místy některé scény téměř asociovaly pokus o ,,ošvédování" klasických béčkových filmů) a zbytkem velmi otevřeným pohledem mapujícím až varujícím - což si ale musí každý divák při percepci filmu rozhodnout sám... Podobné filmy: Lid versus Larry Flynt, Mocná Afrodité (08.03.2009)

30. 8. 1835 je v Austrálii založeno město Melbourne; 30. 8. 1941 začíná útrpné obléhání Leningradu během Druhé Světové války; 30. 8. 1945 Britové osvobozují Hong Kong od japonského vojska; 30. 8. 1974 vykolejí v Záhřebu vlak a následná havárie zabíjí 153 lidí; 30. 8. 1984 se na svou první cestu vydává raketoplán Discovery... 30. 8. 2009 vidí uživatel ČSFD Davies182 snímek Boogie Nights. A jestliže letopočty výše zmíněných událostí mi možná za pár let budou dělat problémy se zapamatováním, na rok 2009 v souvislosti s na první pohled banálním shlédnutím filmu od jednoho z nejlepších režiséru Andersona v životě nezapomenu. Bravo Mr. Anderson! Spektakulární! Snímky "mistra" jsem si naplánoval shlédnout v opačném pořadí, než v jakém byly natočeny, tj. od There Will Be Blood až po - zatím - tento, a tím pádem jsem rozhodně nečekal, že mne jeho starší tvorba dokáže roznést na kopytech o tolik efektivněji a drastičtěji, než novější filmy. Na druhou stranu se rozhodně nedá říci, že čím novější, tím méně kvalitní. Skutečnost se má tak, že Anderson ani nestagnuje, ani se nezhoršuje, jen každý jeho snímek je o malinké procento lepší než ten předchozí, a namlsaný divák tento fakt sice registruje, ale nenechá si jej tolik zapříst do podvědomí a je si pouze vědom toho, že "prostě viděl další úžasné drama". Co chci říci je, že absolutně nevím, jak bych hodnotil jeho masakrózní příběh s ropným magnátem z roku 2007 Danielem Day-Lewisem, kdybych ho viděl chronologicky na nynějším posledním místě. Jenže mé očekávání rostlo před každým starším dílem, aby nakonec vyvrcholilo ve výbušné extázi, ne nepodobné výstřikům pornografického boha Dirka Digglera. I have the greatest cock, I am the greatest! Suck it! Musím zdůraznit, že na podobný snímek jsem čekal neskutečně dlouho - v podstatě od mého prvního sexuálního zážitku :-). Na film o něčem, co má koule (doslova), zaobírá se tím, co máme jako lidé nejspíše nejraději na světě (a hlavní nabíječ v podání výtečného Wahlberga za to ještě dostává cash!), obsahuje nervydrásající drama, ÚCHVATNOU hudbu a nezapomenutelné herecké výkony. Co je ksakru na tomto filmu vlastně nejlepší? Všechno! Před shlédnutím jsem si moc neprocházel herecký ansámbl, a tak mne postupné zjevování populárních hollywoodských osobností velmi překvapilo. Jako by nestačilo, že už tak je snímek přecpaný těmi nejtalentovanějšími tvářemi... Různorodost snímku tak lze nakonec najít nejen v krásném, učebnicovém střídání žánrů (několikrát jsem se od srdce zasmál, v dramatu!: "Hele, až budu, mám se udělat v tobě, nebo ho mám vytáhnout?" "Jo, jasně, vytáhni ho a postříkej mi kozy, Dirku." "OK. Jestli Ti to nevadí..." "Ne, v pořádku." "OK." "OK."), ale i v rozptylu odlišných kreací osobitých lidí. Andersonovi se navíc více než polovina zůčastněných očividně tak zalíbila, že je posléze obsadil i do svého dalšího filmu. Nemusím již zdůrazňovat, že já byl spokojen ještě mnohem, mnohem více... (31.08.2009)

Andersonovo pojetí mě strašně pobavilo. Na jedné straně si z celé té velké šťastné pornografické rodiny dělá srandu ("dostávám tisíce děkovných dopisů, kolika lidem jsem pomohl zachránit svým uměním vztah") , na druhé ale ukazuje, že pod vší "pohodou" jsou citové deprivace jako prase. Ke skvělému výsledku velkou měrou přispěl scénář, který se velmi vtipně noří i do existenciálních vod, a taky fantastická herecká konstelace. (04.02.2006)

Člověk by nikdy neřekl, jak může být pohled do zákulisí pornografické branže 70.let tak zábavný. Druhý velký film P.T.Andersona i přes dlouhou tříhodinovou stopáž působí tak celistvým dojmem, bez sebemenšího dějového zaškobrtnutí, že před Andersonem smekám. Vynalézavá kamera, neodolatelně cynický humor a perfektní soundtrack dělají pak z tohoto filmu maximální zážitek. Uznání zaslouží i Mark Wahlberg, který svoji první velkou hereckou příležitost chytil pořádně za pačesy. A Burt Reynolds jako režisér, snažící přinést do porna trocha toho umění, asi nikdy jindy lepší roli nehrál. (17.07.2002)