neoBlast

[Asi šesté zhlédnutí, v sále s živě reprodukovanou hudbou] Tohle je láska, kterou nedokáži v těchto pár slovech popsat - nebudu se o to snažit. Kdo to nevidí, je ignorant. Paul Thomas Anderson je můj nejobdivovanější režisér, Greenwood jedním z nejoriginálnějších skladatelů, Elswit jedním z nejunikátnějších kameramanů a Daniela Day-Lewise mohu kdykoliv. I bez detektivní školy jste už asi vydedukovali, že Až na krev je mým nejoblíbenějším filmem všech dob. A zůstane #1 - jsem si jist, ač mám před sebou (snad) třicet dalších let filmové historie a vývoje. Naposled jsem viděl film s živým orchestrem v jehož čele byl sám Jonny Greenwood. Vyhozené peníze, protože film mě znovu tak pohltil, že jsem si těch pár desítek hudebníků po pár minutách vůbec nevšímal. Nikdy jsem neměl snažší hloubání nad procenty: 100 %

Spolu s Až na krev je přesně tohle moje krevní skupina a nejlepší film poslední pětiletky. Více toho nejsem schopný po jedné jediné projekci říct. [Druhé zhlédnutí] Více soundtracků od Reznora... A jsem jediný kdo v hereckém ansámblu The Social Network vidí nejduležitější hvězdy Hollywoodu let následujících? 100 %

[Asi čtvrté zhlédnutí] Nelehce se mi popisuje láska k tomuto filmu, protože vše co vidím jako přednost a důkaz geniality, může znít prostoduše či jako chvástání zamilovaného fanatika. A Bittersweet Life je až neuvěřitelně jednoduchý příběh o pomstě, stylovka jak sviňa držená tak jistými opratěmi kočího-režiséra kde božský Byeong-heon Lee srší charisma všemi póry těla. A tento komentář rozhodně nedostojí mým vlastním pocitům. Prostě srdcovka, kvůli které miluji ruské pistole, chci vypadat tak moc cool v černém obleku a bílé košili, mám přes deset let stejnou ikonku na čsfd... a Hollywood si našel svého token Asiata. 95 %

[Asi tak padesáté zhlédnutí, tentokráte blu-ray] Pokud je jeden jediný film, který si plávoplatně zaslouží HD přepis, je jím Vetřelec. Dávám podruhé za tři roky na čsfd 100 %.

No to lákavé morální zašmodrchání co je popsáno ve zdejší synopsi je překvapivě jenom malá část opět dost rozsáhlého filmu Akiry Kurosawy. Trochu mě zklamalo, že většinu prostoru nakonec dostane vyšetřovací část - ale je to i tak velmi, velmi nadstandardní detektivka. A těch z atraktivního poválečného Japonska je jako šafránu. 80 %. I po pár měsících nemůžu na tento film přestat myslet. Zvyšuju tedy na celých 95 % a asi mě čeká brzký rewatch.

[Asi čtvrté zhlédnutí] Ano, já vím že Black Snake Moan není objektivně dokonalým filmem. Pro mě je ale tenhle Craig Brewer tak moc osobní a stojí i pět let od jeho zásahu hrozně vysoko v mé top. On si hraje, netočí film, ale prodloužený videoklip a stylistické cvičení kde děj je to opravdu nejméně podstatné. Pohled na Samuel L. Jacksona a čtvrtoblečenou Christinu Ricci je prostě rozkošný a ta jižanská atmosféra nenapodobitelná. A zkuste mi poukázat na film s nejlepším písničkovým soundtrackem - Black Snake Moan ho strčí do levé náprsní kapsičky kam si Justin Timberlake ukládá kondomy na přístí dvě hodiny. Tenhle soundtrack mi stále rotuje v playlistu ve velmi pravidelných intervalech (včetně chválihodných performancí Samuel L. Jacksona). 90 %

[Druhé zhlédnutí, blu-ray] Naprosto bravurní kus filmařiny, kde je mi záhadou, jaktože PTAmu uteklo napoprvé celých pět hvězd ode mě. Marky Mark v jedné ze svých prvních rolí předvádí velmi suverénní herecký výkon, což je ale hlavně zásluhou PT Andersona. Jak jeho režie, tak i vlastní scénář úžasně pohání tuto fresku trefně zasazenou do 70./80. let, on vytváří scény kde si mohou povídat jakékoliv jeho postavy a napětí/zábava/radost plně tryská na diváka. Anderson mě zatím nikdy nezklamal (je krátce před premiérou Mastera) a je imho jednoznačně NEJVÝRAZNĚJŠÍM režisérem své generace. 90 %

[Čtvrté zhlédnutí; vždy DC] Těžko mohu popsat pocit v hrudní části, který mám vždy při sledování A Moment to Remember. Je to snímek kde mi přijde kompozice záběrů (výrazné využívání hloubky ostrosti kameramanem), jednoduchá hudba, každá vyřčená věta absolutně geniální, promyšlená a smysluplná. Typově přesně obsazení Woo-sung Jung a Ye-jin Son odvádějí vrchol svého herectví a osudy těchto postav již nikdy ve svých filmografiích nepřekonají. A už jsem zmínil, že u toho ostudně řvu jako želva? Pokaždé! 95 %

[Čtvrté či páté zhlédnutí; vždy DC] Nedokáži si představit člověka, kterého MSG neoslní. Té přílišné podbízivosti a rozháranosti se nedá ubránit. My Sassy Girl určitě nění vybroušeným diamantem a její ostré kontury protínají spoustu žánrů, ale dohromady do pracuje tak dokonale (včetně geniálního závěrečného twistu, který i opakovaně funguje). Pochybuji, že se ještě někdy podobné podmínky naskytnou a vznikne něco obdobně "promazaného"; proto je zřejmě MSG i do budoucna jediným malým zázrakem svého druhu. Tou nejpoetičtější, nejromantištější pohádkou - nakonec i bez jediného polibku. 95 %

[Asi páté zhlédnutí] Krásou na Annie Hallové, tou nepřekonanou romantickou dokonalostí, která nestárne a i po téměř čtyřiceti lety je ta lehkost a čiré nadšení z možnosti se vypovídat před kamerou i za kamerou toliko patrné. Je to ta nejčistší autorská zpověď, tak výrazná, která nikdy předtím, ani nikdy potom neměla na stříbrném plátně obdoby, láska k hravosti, která po léta udávala trendy nejenom filmového řemesla, inspiruje k životu, individualitě a kreativitě. To, že Allen zavedl pár filmařských fines, se kterými se setkáváme dodnes je už jenom taková malinká borůvková poleva na celém tom manhattanském muffínku. Já si ten zákusek nechám rozplynout na jazyku vlastně kdykoliv, přidáte se? 95 %