Alexandr Dumas starší

Znovu se s potěšením dívám na trojdílnou televizní inscenaci, která nás brilantním Dietlovým scénářem a živelným Menšíkovým herectvím seznamuje s životními osudy geniálního vypravěče historických příběhů Alexandra Dumase. Nemohla se sejít skvostnější sestava. Dva vypravěči oživili třetího. Výsledek je odpovídající a nadčasový. Na výpravě se nešetřilo, herecké výkony našich předních umělců si režisér Dudek pohlídal a pokud jsou k této inscenaci jakékoliv výhrady, týkají se špatné technické kvality nahrávky, na které už zapracoval čas. Chtělo by to využít dnešních možnosti a dílo zrestaurovat, aby se uchovalo pro budoucnost, protože něco tak dokonalého a okouzlujícího se už sotva podaří někomu natočit. Nejsou lidi. (18.11.2016)

Že bych si nechal ujít minisérii výborného dua Jaroslavů Dudek, Dietl pojednávající o mém milovaném romanopisci, totiž autorovi legendárních Tří mušketýrů Alexandru Dumasovi starším, kterého si navíc s ohromnou sobě vlastní chutí zahrál nesmírně přesný a vpravdě skvostný Vladimír Menšík ?? Ani potřetí určitě ne !! Zvláště když Alexandr Dumas starší přes tu technickou nekvalitu platí za absolutní vrchol Dietlovy i tuzemské dramatické tvorby.. Mluvit zde o castingovém kiksu může jen blázen, protože Menšíka s kreolem Dumasem pojila i nepopiratelná vizuální podoba, mimo té řekněme třeba charakterové, když prostě slovo vypravěč ukazuje vícero svých významů.. Dokonale nadčasová záležitost, autentičtejší než život sám, která obnažuje pravdu o Menšíkově hereckém rozsahu a genialitě, byť herec film zkrátka sám nikdy neudělá.. Jak kdysi řekl E.F. Burian: "Dejte mi devět Menšíků a já rozbořím Prahu.." ;) (12.09.2015)

Vladimír Menšík nepochybně v jedné ze svých životních rolí. Jenže... často tu osciluje na hranici umírněného hereckého výkonu a živelného televizního baviče, což místy působí trochu rušivě. Zatímco první díl naplňuje svou energií celkem logicky, třetí díl s šedovlasým kmetem a přitom pořád nespoutaným kurevníkem je malinko za čarou. Šrumec kolem divadla, společenských salónů a umělců byl asi takový, jak tu byl zobrazen, já jsem si přesto iracionálně přál trochu víc pohodového šarmu známého ze Dvou písařů. Alexandr Dumas ale krom toho nabízí elitní herecké obsazení, viděl jsem to už kdysi dávno a až jsem byl překvapenej, kolik dobrých herců se tu sešlo. S malými výhradami krásný výlet do Francie 19. století, rád jsem si to po letech znovu připomněl. (28.05.2016)

Koncert Dudka, Menšíka a Dietla. Tak jako Dumas říká, že král bude už navždycky takový, jakého ho on napíše, a ne takový, jak ho chtěla stvořit historie, stejně tak je pro mne Dumas takový, jako ho stvořili tito tři pánové. Ochutnáte-li libovolných deset minut, bezmála čtyři hodiny se k ničemu jinému nedostanete. (17.10.2005)

Jedno z nejlepších zpracování Jaroslava Dietla. V hlavní roli třídílného filmu se představí nespoutaný živel Vladimír Menšík a jeho ztvárnění Alenandra Dumase staršího je absolutně věrohodné, on ho ani nemusel hrát, on jím byl! V prvním díle přijíždí do Francie jako dvacetiletý mladík a začíná si podmaňovat francouzská divadla. Ve druhém díle je už jako čtyřicetiletý slavný spisovatel a dramatik na vrcholu své kariéry a peníze, které vydělává, ihned mizí za jakýkoliv rozmar, který si Dumas usmyslí. Představuje se zde i jeho syn v podání Jana Kačera, kterého začíná učit psát. Nekončící večírky, pití, krásné ženy, ale vše Dumas vyvažuje obrovskou pílí a hned od časného rána už sedí za stolem a píše a píše. Třetí díl zahrnuje posledních pár let Dumasova života, kterého se za žádnou cenu nechce vzdát a stále si namlouvá, že ho stáří nedostane a snaží se stále psát, jezdit z divadlem po vesnicích, chodit po večírcích bavit šlechtu svými historkami, až tento neskutečný bohém umírá v posteli u svého syna. To, co předvedl Vladimír Menšík nejen na smrtelné posteli, bylo absolutní herectví, kdy se do své postavy opravdu ponořil, souzněl s ní a úplně se jí podřídil. Myslím, že ji ani nemusel tak hrát, Vladimír Menšík měl s Alexandrem Dumasem společnou stejnou náturu, kdy oba do poslední chvíle života chtěli bavit lidi a chtěli, aby je lidi měli rádi a nezapomněli na ně. U obou představitelů to tak dopadlo a v srdcích lidí, kteří je měli rádi zůstanou po několik generací navždy. Ještě bych citoval věty Alexandra Dumase z konce druhého dílu, které říká svému synovi, o tom, kdy o sobě může člověk prohlásit, že se stal spisovatelem. " Až budeš moct psát každý den; ne, líp, až budeš muset psát každý den, v jakékoliv situaci, ať už na slavnosti nebo na lodi, v bitvě nebo milostném rozpoložení, ve strachu i v radosti, v bolesti, ale i ve vítězství, potom o sobě můžeš říct - jsem spisovatel. " A o tom to celé je!!! (11.01.2017)