Píseň pro Rudolfa III.

Hudebně-zábavný seriál, který je v určitém směru spíše nevšedním experimentem, než skutečným dramatickým dílem, postihuje euforické politické uvolnění jara '68 a (ne)jen proto mu náleží zasloužená pozornost. Dietl navíc vyšel z představy – jak sám kdysi uvedl – že v každém z nás je kus chamtivého a kus ušlechtilého, kus velkorysého a kus malého, kus dobrého a kus prevíta. Tato autorská představa se odráží v titulní postavě řezníka Rudolfa (výborný Darek Vostřel), který je po svém dědečkovi a otci třetím řezníkem rodu. Má své obyčejné starosti v práci i doma. Žije svůj všední život. Má však také patnáctiletou dceru (Iva Janžurová), která má hlavu plnou nejneuvěřitelnějších představ a fantaskních nápadů. Příběh začíná v okamžiku, kdy ztřeštěná Šárka začne otce vtahovat do své fantazie. Jde to ztuha, ale když se to rozjede, tak to stojí za to – řezník Rudolf se mění v uměnímilovného zámeckého pána, který se pohybuje v prostředích, odpovídajících jeho postavení, jindy v anglického lorda, velkorysého i chápavého zároveň, anebo v protřelého detektiva, pátrajícího po lumpech všeho druhu. Jeho představy se prolínají s fádní realitou všedního dne, čímž vzniká – pochopitelně – i řada komických situací. Režie byla svěřena zkušenému Jaromíru Vaštovi, který do každého dílu propasíroval i vzácnou návštěvu ze zahraničí (Udo Jürgens, Hugues Aufray). S písněmi, které během seriálu zazněly v podání nejpopulárnějších českých zpěváků (Gott, Matuška, Vondráčková, Kubišová, Neckář, Štědrý, Hála, Přenosilová, Simonová a další) se posluchači navíc setkávali i na deskách Supraphonu. I proto seriál o řezníku Rudolfovi nestárne a s každou další reprízou si získává nové generace vděčných diváků. (06.09.2009)

Z málokterých počinů Československé televize sálá ta naděje Pražského jara 1968 a poté veliký vzdor. A je asi nutné uznat, že i z toho popíku lze vybrat pár ještě stále velmi poslouchatelných písniček. Rozhodně doporučuju ke zhlédnutí (pokud někdo má tu možnost) těch pár záběrů z dílu po příchodu "spřátelených" vojsk, který se již nesměl vysílat. (11.08.2010)

Ve své době populární a zajímavým způsobem vyrobený televizní písničkový seriál (po hudební stránce opravdu skvost, nejlepší díl jednoznačně "Betlém", některé písně měli podobu jakési ho videoklipu+některé písně napsané programově pro jeho děj, se staly později stěžejní součástí repertoáru předních českých zpěváků, viz třeba "Přejdi Jordán" od Heleny Vondráčkové) s našimi předními pěveckými hvězdami a umělci, ale vystoupili tu i některé zahraniční hvězdy, například známí zpěvák zpěvák Udo Jürgens, to vše jen krátce (a později dokonce současně s natáčením) před vstupem SOVĚTSKÝCH vojsk a posléze nastolené tuhé normalizaci, ano do té doby tu byla ještě jakási volnost, svoboda slova, a seriál pro svou nadčasovost měl svůj význam a opodstatnění a samozřejmě i problémy, dnes s odstupem času a nad některými doslova revolučními písněmi se člověk musí už jen pousmát, o některých charakterech, které se dovedly šikovně přizpůsobit změně režimu, ani nemluvě. Seriál určen hlavně pro pamětníky, kteří si nostalgicky zavzpomínají nad patrně nejlepší dobou ve všech směrech, ZLATÝCH '60 letech! (22.12.2010)

Dějově absolutně směšné, ale tady jde především o hudbu, a ta je skvostná. Tolik krásných hlasů a spousta nádherných melodií dělá z tohoto filmu nejlepší muzikál, jaký jsem viděl. Škoda, že někteří zpěváci již nedostali ve filmech další příležitost. V této době ještě stále platilo - "co Čech to muzikant - resp. zpěvák", dnes to již bohužel nelze říci. (02.09.2009)

Unikátní věc, takovýhle formát. Alespoň u nás. Krásně stylizované romantické fantazie prostého dospívajícího děvčete pospojované hudebními čísly tehdejších hvězd, komediální vsuvky ultrasympatického Darka Vostřela a Ivy Janžurové bravurně vytvářející iluzi naivního patnáctiletého kůzlete, zručný nápadník Jiří Hrzán - a pak že dobrého pomálu, houbeles. K tomu si ještě přidejme legendární punc, který tomuto dítěti Jaroslava Dietla daly jedny z nejčernějších momentů našich dějin a rázem tu máme jeden z klenotů české televizní tvorby. PS: Marta Kubišová v pětadvaceti letech? Lahodící nejen uchu, ale i oku. Už chápu, proč byla takovou ikonou. (13.10.2007)