Sedmokrásky

Nejvýmluvnější na tom stejně byla ta anekdota, kdy 17. 5. 1967 vystoupil ve vládě soudruh poslanec Prušinec s interpelací a památnou větou: "My se ptáme těchto kulturních pracovníků, jak dlouho ještě všem poctivě pracujícím budou otravovat život, jak dlouho ještě budou šlapat po socialistických vymoženostech, jak dlouho si budou hrát s nervy dělníků a rolníků, a vůbec, jakou demokracii zavádíte?!" Patrně nechtěl plavat s novou vlnou. (03.02.2009)

Spojení Věra Chytilová+ Ester Krumbachová funguje bezchybně. Výpověď o společnosti tak dokonalá, že soudruzi uváděli tenhle film jako příklad absolutního úpadku filmového umění. Skončil na úplném dně normalizačního trezoru. Že je všechno zkažené se do budování socialistické společnosti nehodilo. Dadaistické vložky ala Tristan Tzara ( a nůžky střihají a střihají) lze totiž vykládat různě. Směřování k absolutnímu nihilismu a zkáze soudruzi prostě nevydýchali. I když se pokusím vše zničit, ještě to neznamená, že automaticky vstane Fénix z popela. A opravdu, nevstal... (01.04.2011)

U Sedmikrásek jsem vděčný za dvě věci. Že mají co sdělit, a nejde tak jen o surrealisticko-experimentální nonsens, a že trvají ani ne hodinu a čtvrt, protože o moc víc bych asi nezvládnul a začal se nudit. A jen se stydím, že mě musela k Věře Chytilové dokopat až jistá potetovaná filmová kritička z LA s australským přízvukem a láskou pro vše staré, nezávislé a feministické. Díky, Alicio Malone, jsi moje filmová guru. (10.03.2018)

Na jednu stranu je z pohledu dnešního diváka hrozně těžké číst v novovlnných alegoriích významy, protože tyto významy jsou neoddělitelně spjaté právě s dobou vzniku. Po padesáti letech je leckdy prakticky nemožné je rozkódovat. Na stranu druhou, tyto filmy je možné číst jakoukoliv zvolenou optikou. No a zrovna v případě stylově nesmírně excesivních, anarchistických a feminismem nevyhnutelně zatížených Sedmikrásek je to i po těch padesáti letech obrovská zábava! 90 % (24.02.2018)

My máme Sedmikrásky, Francouzi Célina a Julie si vyjely na lodi a Američani Thelmu a Louisu. ____ Není pod sluncem slova, jehož více nenávidí šosák, než toto schoulené, vzdorovité, záhadné a zavilé jméno: experiment. Proč vlastně v 60. letech vznikaly, jaké byly okolnosti? Inu, prý tomu nahrávala liberalizace tehdejšího režimu, objevení Bohumila Hrabala, signály ze zahraničí (francouzská nová vlna, neorealismus), kritická odezva na schematismus let padesátých apod. Já vidím ještě jeden důvod, zamlčený a mnohem zásadnější! Tehdejší generace filmařů se zhusta – Forman, Vávra, Chytilová – rekrutovala z lidí, jež nevystudovali režii a neovládali z tohoto důvodu „řemeslo“ a klasické postupy. Proto natáčeli po svém. Kritici zavětřili a s velkorysostí sobě vlastní tomu přimkli terminus „moderní narace“ (tj. subjektivní prožívání času, otevřený konec, autonomní prostředí, individuální režisérský rukopis, nelinearita apod.) Stále šlo ovšem ze strany řady českých režisérů o projev diletantismu – povstávající z neznalosti kanonizovaného filmového jazyka –, který se za intelektuální hru s divákem pouze vydával – třebaže takový Forman se z dokumentární roviny přesunul k excelentním dramatům (trochu kuriózně chápeme přízvisek „formanovský styl“ coby autorský rukopis pro ony dokumentární začátky, sic je zřejmé, že se Forman mnohem více nadřel a do filmů zasahoval, když pracoval v Americe). U Chytilové je v Sedmikrásách až markantní, jak uměle vytváří spontánní situace, jak racionálně manipuluje s barvou a střihem, aby dosáhla nekonvenčního tvaru, stále dokola tímtéž postupem (Sedmikrásky jsou ve své podstatě velice logicky uspořádané dílo a je to dané právě tím mechanickým způsobem, jimž jsou hnětený), a jak naopak nechává vystupovat improvizaci a adaptaci tehdy, kdy se jí nedostává invence, o je to o to nestoudnější, oč takový Kubrick valnou část Vesmírné odysey natočil bezděčně pod vlivem LSD (zeptejte se kohokoliv po silné dávce LSD, aby vám odvyprávěl, co viděl a zažil, a zmerčíte s 2001 mrtě analogií). Tvrdím, jinými slovy, že vytvářet umění není totéž, co vyrábět umění. (17.03.2009)