Wolf's Rain

Tenhle seriál miluju. Hudba, postavy, příběh, mytologie... to vše je na božské úrovni. Plus navíc spousta inteligentních myšlenek a dramatických scén. Když si tak zpětně vzpomenu, dokážu si vybavit téměř každou scénu, jak za sebou navazujou a jaké jsem při nich měl emoce. Přesto bych se kdykoli podíval zase a stejně tak si to užil. Snad každou postavu jsem si oblíbil, ač rozhodně nejsou nijak dobré, či zlé. Ono taky není nic snadného je rychle pochopit. A jak nemít rád někoho, komu rozumíme... Asi nejradši jsem měl Chezu, Hubba, Darciu a Toboeho, ač mi test osobnosti vyšel jasně na Kibu. Možná se nemám rád. Nesmím zapomenout ještě na dokonalou sovu, ale ta je tam bohužel jen chvilku. (15.11.2006)

Hlavní chyba byla, že postavy mě nedokázaly ničím zaujmout, tudiš jsem je neměl ani rád ani naopak. Přitom jsem si trošku oblíbil postavy které bych neměl, jako lord darcia či Jaguara, kterou od doby kdy se představila mi byla vykreslená jako zrůda v pěkném těle. Z tohoto nutně vyplývá, že závěrečná "ždímačka kapesníku" na mě bohužel moc nezabrala. Dále je tu to, že některé díly byly roztahné, místy o ničem a dosti mě nudily. Mít seriál 13 dílů tak by to bylo určitě lepší. A nakonec je tu ta věc, že ti vlci oklámavali lidi tím, že vytvářeli takovou iluzi (Iluze = vysvětleno tím, že jejich stíny byli stíny vlků), aby je lidé viděli jako lidi, takže opravdu nevím jak mohli nést Chezu aniž by do ní kousali atd... No abych jen nekritizoval, tak Cheza byla opravdu půvabná ve všech směrech a scéna jak tančila v jezeře byla úchvatná. V neposlední řadě ztvárnění postapokalyptického světa působilo velice reálně a chladně. (01.09.2008)

Wolf's Rain jsem zvládl na dvě posezení což asi hovoří samo za sebe. Autoři si zde sáhli na dno své fantazie a vytvořili nádherný a ojedinělý (i co se anime týče:) obraz postapokalyptického světa. Stejně tak jako si sáhla na dno, proti kterému je mariánský příkop trapnou kaluží, i skladatelka yoko kanno aby opět potvrdila, že dokáže neskutečně trefnou a výstižnou hudbou dát tvář stylově jakkoliv laděnému anime. Jediný co bych autorům vytknul je, že ony zmiňované díly ve kterých se opakuje děj z pohledu rozdílných postav nešoupli na konec jako bonusové epizody. Jinak, svým způsobem originální je i vyváženost všech postav, žádná není vyloženě stěžejní a žádná není odfláknutá. Tomuto majstrštyku se prostě nedá dát pod pět i kdyby vám nohu řezali a poslední co zmíním je vážný konec, který je logickým vyústěním celého seriálu a dává jasně najevo, že tentokrát se jedná o opravdu tuhou ždímačku kapesníku (10.05.2006)

Takže. Začnu od hudby: OST (obě dvě) už mám a poslouchám, protože hudební doprovod u Wolf's Rain je prostě skvělý, jako by hudba sama dokázala vyprávět tenhle příběh, je v naprostém souladu s anime. Co říct k příběhu? Nenudila jsem se. Fandila jim. Věřila, že najdou ráj. Věřila jsem na začátku ve spoustu malicherností, které jsem u konce zavrhla, protože mi začalo docházet, že chmurám, šedosti a smrti se prostě nevyhneme. Není souzeno jít do ráje všem. V posledních asi čtyřech dílech byly scény, které mě dohnaly k slzám. Je to smutné. Co na plat. A vzhledem ke konci, nevím proč, ale tak nějak jsem podvědomě tušila, kam to všechno směřuje, takže sice nepřekvapená, ale spokojená. Bylo to zvláštní seznámení, ale jsem ráda, že se stalo. Klidně bych si ho zopakovala i přesto, že vím, že se mi znovu po tvářích budou prohánět slzy. (03.05.2009)

Spoilery. Naposledy jsem 4 díly v kuse brečela u Evangelionu. Jako obvykle jsem konec světa (a jeho zrod) nepochopila, zato jsem pochopila, co se zřejmě stane než se otevře ráj. Někdo totiž tady v komentářích napsal, že to očekával také a díky tomu, že jsem si to přečetla, mi to došlo taky. Vlastně jen co zemřela Cher. A pak šla řada smrtí přesně tak, jak jsem si představovala a já řvala víc a víc. Darcia byl zřejmě ztělesněním zrůdnosti světa, protože ke konci se mi z něj dělalo doslova nevolno. Můžu opět jen zavřít pusu z němého úžasu a pokleknout před uměním Japonců, kteří dokáží příběhu vdechnout život a vyjevit ho tak reálně, jako by existoval a nebo jako by to byla budoucnost, která nás čeká. Seriál jsem shlédla za dva dny. V paměti ho ale budu mít navždy. (11.11.2012)