Große Fallen, kleine Fallen
Traps
Réžia:
Věra ChytilováScenár:
Věra ChytilováKamera:
Štěpán KučeraHudba:
Jiří ChlumeckýHrajú:
Tomáš Hanák, Miroslav Donutil, Zuzana Stivínová, Eva Holubová, Dagmar Bláhová, Milan Lasica, Karel Roden, Lucie Vačkářová, David Vávra, Jiří Macháček (viac)VOD (4)
Obsahy(1)
Na počátku je architekt Petr a vadnoucí zájem o sex zkorumpovaného poslance a bývalého spolužáka Dohnala. Ten totiž s Petrovou asistencí znásilní mladou veterinářku Lenku. Dívka však využije své profese, oba muže uspí a profesionálně vykastruje. Všichni tři se tak dostávají do eskalující spirály problémů. Dohnal se snaží celou věc ututlat před veřejností, Petr se jen s velkým vypětím zbavuje dívek, které mu víc než zřetelně dávají najevo svou přízeň a Lenka, ta se zhroutí vinou svého přítele, ekologického aktivisty Michala, který ji nejprve raní svým necitlivým přístupem, poté zradou, když se stane milencem její nejlepší kamarádky Anny a nakonec bezohledným pokusem využít znásilnění Lenky k vydírání Dohnala, náměstka ministra pro životní prostředí, kterým by zabránil výstavbě nového dálničního obchvatu. (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (285)
Černá komedie od Věry Chytilové, nebo její další dramatická výpověď o naší společnosti řízlá její specifickou režisérskou optikou? Těžko říct, co jsou Pasti, pasti, pastičky vlastně zač. Samotné téma znásilnění a následné kastrovací pomsty, může spoustu lidí odradit. Rozhodně to není přívětivá nenáročná komedie a to ani technickým zpracováním. Kamera a zvuk k podobnému typu příběhu sice sedí, ale obojí je spíše odrazující. Je pravda, že když jsem odhodil všechny zábrany, několikrát jsem se pořádně zasmál. Navíc musím pochválit i herecké osazenstvo za perfektní zvládnutí převážně nesympatických postav. Nakonec nechám tři hvězdy bez doporučení a nedostižným filmem Věry Chytilové nadále zůstane Dědictví. ()
Ježiš to byla sračka. Něco tak nudnýho jsem už dlouho neviděl. Chytilový režie je naprosto debilní a nudná ostatně jako celej film. Jediná chvíle kdy jsem se zasmál když se na scéně objevil Lasica s tou jeho debilní parukou. Všichni tam hrajou špatně, až na Donutila kterej je famózní. A za něj je taky ta jedna hvězdička. ()
Nedávno jsem na jednom internetovém blogu četla velmi zajímavý dopis, který se týkal právě tohoto filmu paní Věry Chytilové, proto jsem musela reagovat. Napsali ho jistí manželé z Prahy. Režisérku napadli velmi emotivním způsobem. Byli z filmu znechuceni a zklamáni. To je samozřejmě věcí jejich vkusu. Každému se líbí něco jiného. Nemuseli na film chodit. Mohli si klidně vybrat úplně jiný film a nebo sedět doma a udělat si hezký večer jinak. Teď budu citovat pana Jana, který napsal: jsem opravdu zděšen, jak bezohledné některé dnešní ženy mohou být, jak se chovají k mužům, jako by neměli duši. Dokáže autorka pochopit, jak zraňující může takový odporný film být třeba pro citlivého a mladého chlapce? Kde je láska, soucit, odpuštění. Je mi naprosto nepochopitelné. Dál pana Jana citovat nebudu, protože se zaměřil ve svém dopisu jen na určitou část filmu, ale měl si uvědomit, že to byl následek nebo důsledek, jak chcete, trestného činu. Jenže on obhajoval muže, co to provedli. Vůbec nemyslel na fakt, jaký bude mít znásilnění dopad na mladou ženu, jak to dopadne s její psychikou. Ta si to v sobě nese po celý život a nikdy na to nezapomene. Pro některé lidi je znásilnění stále velké tabu, které by se ve filmech nemělo objevovat. Pak by také měli přestat číst noviny a večer se dívat na zprávy. Podle pana Jana jsou mladí chlapci přecitlivělá stvoření, která si z filmu odnesou pouze traumatizující zážitek. Ale už ho nezajímá, že nějaký magor se vrhne na holku a pak ji někde znásilní. Jako by se to ani nestalo. Zřejmě to znásilnění měla nechat plavat a dělat, že se vlastně nic nestalo. Paní režisérka má velmi osobitý pohled na život a její rukopis je nepřehlédnutelný. Její vidění světa je až sžíravě ironizující a to některým lidem na ní vadí. Mě vůbec nevadí, že si vybírá kontroverzní témata pro své filmy. Jsou to přece témata ze života. Tak ať se jim věnuje klidně dál. ()
Hodně rozporuplný film, v něčem podařený, v něčem pojebaný. Chytilová přišla o rovnováhu režie. Neví jestli točí film do Art kina , nebo zábavu pro Novu( koproducent). Filmu velice ublížily ony vtipné scénky(byť jsou nejvíce podařený)- jako cesta domů po kastraci, či Vávra si dělá papání.V rámci naší tvory velice zajímavý počin, v rámci filmografie paní režisérky lehký podprůměr. ()
Zpackaný film. Osnova: bezohledná mužská poživačnost – sexuální delikt – kastrace – následky je výborný nápad. Spojení tohoto motivu (skrze obecný mužský expanzionismus) s problémem české mafiánské politiky a bezohlednosti k hodnotám (třeba k životnímu prostředí) je rovněž pozoruhodné a podložení toho všeho různými obrazy samcovství dává při jméně Chytilová čáku na skvělou provokaci, jejíž kruh uzavírá „odpouštěcí“ reakce hodného snoubence – ekologa. Jenže zůstává jen u příslibu. Kromě zdařilého závěru je to upatlané, splácané a přeplácané. Celek se beznadějně rozpadá do několika při sobě nedržících poloh a některé jeho segmenty patří do odpadu. Na různé přehnané a těžko uvěřitelné momenty jsem se zkoušel dívat jako na expresivní vyjádření obecných jevů nebo něčeho skrytějšího. Ale nešlo to. (Jedná se třeba o úvodní scény Hanáka a Donutila s partnerkami, samozřejmost, jaká se předpokládá u mužské ochoty znásilňovat, dementnost postavy náměstka, karikaturu milionářské dcerušky.) Různé vyloženě trapné momentky nebudu ani zmiňovat, snad jen střílejícího bodyguarda v nemocnici, který byl opravdu daleko za hranicí únosnosti. K celku: Chce se po mně, abych sledoval drama ženy vzpamatovávající se ze znásilnění nebo se hihňal okolní grotesce? Pokud jde o zobrazení korupční politiky a všemocnosti bohatých, nepřekračuje úroveň tupé olmerovštiny. A k tomu ten trapný Donutil. Jsem přesvědčen, že Českého lva za tuto roli získal s ohledem na to, jak svým dementním projevem dokonale vystihl dementní koncepci postavy. (Její směšnost je sice zcela na místě, ale asi by neměla připomínat filmy jako Ještě větší blbec....) Naopak vynikající je představitelka Lenky, nezklamal Hanák. To také byly jediné přesvědčivé postavy, držící aspoň základní kostru díla nějak při životě. Hanákova postava v samotném závěru vyšumí do ztracena, což se snad dá chápat jako záměr - přes náznak reflexe vlastního dramatu zůstává jen anonymním přisluhovačem. Velmi dobré jsou sklepácky rozmáchlé duety Hanáka s Vávrou, jenže co s tím v tomhle filmu? Jinak snad ještě stojí za zmínku typově dokonalý představitel snoubence, jehož nevěra s proradnou kamarádkou dobře vystihuje průšvih tohoto filmu: tlačení na pilu, které celou výpověď shazuje. Konkrétně ta nevěra sice není nevěrohodná, ale pro problematiku mezi znásilněnou a jejím snobencem křiklavě přebytečná, celé to zabíjí. Až závěr, k němuž to má celé směřovat, je silný a přesvědčivý. Ale teprve finální pohled na bilboard „Bachovy koule“, poté, co byla hrdinka odvezena někam na psychinu, umožňuje dát celému filmu za pravdu. Škoda. Ať už moralizující drama nebo pitvorná komedie či oboje dohromady, mohlo to být mimořádné, v nejlepším smyslu slova angažované dílo. Bravurně rozvinuté myšlenkové schéma, chytilovské téma par excellence, k tomu její břitvoostrost, množství dobrých momentů i momentů prozrazujících autorčin rukopis. (Někde ovšem spíš pod dojmem vykrádání sebe sama, třeba šéfka a záběry na ni – viz Faun). Výsledkem je prasopes, navíc hýkající a ještě s idiotským názvem. Z osmi viděných děl mé oblíbené tvůrkyně první zklamání. Jakoby to netočila ona sama, nýbrž nějaký její ortodoxní epigon bez talentu. Ocitá se v závěrečné situaci své hrdinky: dusíc se spravedlivým hněvem, křičí svou pravdu a odsudek tak nešikovně, že místo aby obrátila pozornost na svou při, budí dojem patologické ukřičenosti. Abych zakončil příjemněji: co ten úplněk při kastraci? Že by odpověď na Buňuelův řez dívčím okem? () (menej) (viac)
Galéria (6)
Zaujímavosti (3)
- Natočeno podle skutečné události. (M.B)
- Milroslav Donutil získal v r.1998 Českého lva za Nejlepší mužský herecký výkon ve vedlejší roli. (M.B)
- Herec Bohdan Tůma v televizní talk show vzpomínal na natáčení: „Jsem hrál bodyguarda. Panu Donutilovi. Oni ho vykastrovali a on ležel v nemocnici (na voperování náhrady). A já ho tam hlídal! A já jsem tenkrát měl údajně na nějakýho toho pachatele (Tomáš Hanák), který ho obtěžoval na tom pokoji, vystřelit z pistole. Jenomže oni měli strašně vypiglovanou chodbu, v tý nemocnici. A paní režisérka Chytilová říkala: ‚Vy, prosím, půjdete tudy a tady odsaď vystřelíte!‘ Já říkám, no tak dobře, no. Tak jo, šel jsem, vybíhá pachatel, vytáhnu pistoli, zakřičím stůj! Jenomže to bylo trošku jinak. Já jsem se rozeběhl, jak byla vypiglovaná ta chodba, tak jsem hodil takový záda! Ale takový! Asi primář řekl, bude se tady filmovat, z tý chodby se bude moct dát žrát! Já jsem si tak strašně namlátil! Vodrazil jsem si kostrč, lokty a ještě jsem měl slabej otřes mozku. A Chytilová: ‚To bylo bravurní!‘ Ta se mohla zbláznit! A když se podíváte na ten film, ono to tam opravdu je! Běžím tou chodbou, takhle je ta kamera, najednou, jsou vidět jen podrážky a zmizím ze záběru. To je autentický, to není nahraný. A pak říkala: ‚Tady odsaď, ze země budeš střílet!‘ Tak jsem vyndal pistoli, pak se natočil záběr, jak jsem vystřelil. Ona byla proslavená tímhletím, že brala tyhlety záběry, který nebyly nazkoušený, připravený!“ (Ganglion)
Reklama