Pasti, pasti, pastičky

Naprosto nechápu většinu hodnocení a komentářů. Ten film je skvělý (a hezky ponurý), akorát ho člověk musí brát trochu s nadsázkou a je fakt, že je to zřejmě pro spoustu lidí při tak vážném tématu obtížné. Ale proč vlastně? Podle mne jde o hlavně to, že se nedokážou přenést přes to, že se prostě některé filmy nedají zařadit, tohle není drama, ani komedie, ani tragikomedie, je to prostě film Věry Chytilové(a i to vlastně je už trochu škatule, že) a je mu jedno, že místy nedrží pohromadě. Já jsem se bavila (Donutil na konci: „Vás jsem asi taky znásilnil!“). (03.01.2008)

89% - Tohle pro mě není žadná komedie. Naopak. Ve filmu je velmi zajímavě zachycena mužská sobeckost, ženská mstivost, a závislost kariéry na sexualním životě. Hodně syrová a nelichotivá podívaná s výborým výběrem hudby (violoncellová sonáta A. Schnittkeho po kastraci dvou ústředních hrdinů je neskutečná), vynikajícími hereckými výkony, a s režií, jak to umí jen ona :o) (28.09.2005)

Tento film měl velký štěstí na obsazení. Trojice hlavních hrdinů je opravdu skvělá. O Miroslavu Donutilovi netřeba mluvit, to je herec par excellence. A Tomášovi Hanákovi role sučnikáře sedí úplně na tělo. Zuzana Stivínová své mužské protějšky výborně doplňuje. A tahle komedie patří k tomu lepšímu co sem u nás v devadesátých letech viděla, s porovnáním s filmy Zdeňka Trošky nesrovnatelně lepší. (18.02.2004)

Neuvěřitelně špatný film. Někteří herci působí dojmem ochotníků, psychologické postižení postav veškeré žádné. Děj očekávatelný zhruba od první třetiny... Problém je po mém soudu v postavě režisérky. Dokáže velice hezky a citlivě postihnout ženskou duši, ovšem mužský svět je jí naprosto neprobádanou zahradou. Proto mužské postavy (všechny) působí dojmen nepovedených karikatur. Věra chytilová jednoduše neumí naslouchat, chybí jí pokora a empatie, což je při její soběstřednosti vcelku pochopitelné... (26.09.2006)

Ze všech známých osobností se Chytilová nejvíc podobá Karlu Marxovi. Cokoli lidského je jim cizí. Na kladné lidské rysy, lásku, přátelství a soucit, s pohrdáním plivou a nevěří na ně. Snad je ze svých životů ani neznají. Vnímají jen podlost a cítí nenávist, jejich světy jsou prosty lidí a plné kreatur a skřetů, postavené ne na lásce, nýbrž věčné nenávisti a nesmiřitelném boji. Marx i Chytilová shodně věří, že jejich úkolem není svět popsat, nýbrž změnit. Ostatně, celý feminismus není nic jiného než derivát marxismu. --- Odtud pochází naprostá absence slušných a charakterních postav ve všech filmech Chytilové. Tak jako autorka, i její hrdinové se chovají přepjatě a hystericky, vpravdě ne-lidsky. Samí magoři. Jakýkoli lidsky silný, ba jen uvěřitelný příběh je vyloučen. --- Chytilová dopadá nejlépe, je-li její autorský vklad zředěn na minimum. Dědictví vytáhl Polívka z bahna alespoň na srandu. Podobně i zde skrze Chytilové pitvornosti probleskuje příběh s velkým potenciálem, tragickým i komediálním. Předlohu neznám, a lituji toho. Nicméně toto není čistá Chytilová a proto to není jen odporné. Je možné se u toho občas zasmát, dokonce i zamyslet. (19.02.2011)