Pasti, pasti, pastičky

Ze všech známých osobností se Chytilová nejvíc podobá Karlu Marxovi. Cokoli lidského je jim cizí. Na kladné lidské rysy, lásku, přátelství a soucit, s pohrdáním plivou a nevěří na ně. Snad je ze svých životů ani neznají. Vnímají jen podlost a cítí nenávist, jejich světy jsou prosty lidí a plné kreatur a skřetů, postavené ne na lásce, nýbrž věčné nenávisti a nesmiřitelném boji. Marx i Chytilová shodně věří, že jejich úkolem není svět popsat, nýbrž změnit. Ostatně, celý feminismus není nic jiného než derivát marxismu. --- Odtud pochází naprostá absence slušných a charakterních postav ve všech filmech Chytilové. Tak jako autorka, i její hrdinové se chovají přepjatě a hystericky, vpravdě ne-lidsky. Samí magoři. Jakýkoli lidsky silný, ba jen uvěřitelný příběh je vyloučen. --- Chytilová dopadá nejlépe, je-li její autorský vklad zředěn na minimum. Dědictví vytáhl Polívka z bahna alespoň na srandu. Podobně i zde skrze Chytilové pitvornosti probleskuje příběh s velkým potenciálem, tragickým i komediálním. Předlohu neznám, a lituji toho. Nicméně toto není čistá Chytilová a proto to není jen odporné. Je možné se u toho občas zasmát, dokonce i zamyslet. (19.02.2011)

První půle lepší druhé, na to už si u filmů a "komediálních dramat" začínám pomalu zvykat, ta sociálně-společenská a vztahová kritika tu taky funguje, to Chytilové vždycky šlo a pokaždé to dokázala dobře vystihnout (i když tady možná zbytečně moc na hraně sebekarikatury). Jen ty postavy jsou občas jaksi ploché, sebeparodické. Stivínová je výborná, navíc má opravdu krásné nohy. Donutil je prostě Donutil, hraje to, co vždycky, což neznamená, že je špatný nebo že se mu nezasmějete, jen by občas svůj herecký výkon, respektive styl, mohl přizpůsobit dané zápletce, respektive žánrovému zaměření filmu. Nemám rád Sklepáky, připadají mi dementní a hlavně nehumorní, duo Hanák Vávra Chytilová ještě jakž takž dokázala ukočírovat v jiném svém filmu Kopytem sem, kopytem tam, a to natolik, že tam byly dobří a zábavní, tady to jejich záměrné přehánění, přehrávání a dramatizování je až k zblití. Ten film je strašně rozporuplný, na jednu stranu dobrý, na druhou stranu zbytečně plochý, sterilní a karikaturistický (což možná byl záměr, ale ne vždy to v něm sedí). JInak to dobře ve svém komentáři vystihl Oskar. (27.04.2012)

Pojem hořká komedie tady dostal nový netušený šílený rozměr, vznikl přímo etalon toho pojmu. Kvality filmu dokáže stoprocentně docenit asi jedině opravdu tvrdej chasník, takovej ten chlap s gulami, jak se říká. Vskutku radikální feministické dílko aneb Věra Chytilová v ráži! 70% Produkce: CNTS S.r.o. (11.02.2019)

Dal jsem si hodně na čas, než jsem se na tenhle snímek podíval, a určitě nelituji toho, že mi to trvalo tak dlouho. Pro mě není o co stát. Ta zápletka je dobrá, úvod je výborný, ale jakmile dojde na kritiku společnosti, mám poct, že paní režisérka chtěla říct tolik, že se v tom nakonec sama ztratila. A že mám Donutila rád, tak snad ještě nikdy mi nepřišel tak otravný. Asi to je proto, že on opravdu jinak nehraje. (03.12.2014)

Snímek mě nějak zvlášť nenadchl. Je to prostě klasicky natočená záležitost, tolik typická pro Česko let devadesátých. Časem možná získá tím, že bude ukazovat, jak hezké to tu ještě bylo, kdy se kradlo v malém. Ano, říkám v malém, byť se to tak hned nejeví. Ovšem silnou stránkou filmu je samozřejmě ta delikátní zápletka i její rozuzlení. Předpokládám, že se na to s chutí podívám někdy znovu. Ano, s takovou chutí, s jakou jeden aktér požral varlata druhému aktérovi. Berme tento film jako neoficiální předlohu k americkému snímku Plivu na váš hrob. (26.03.2013)