Pasti, pasti, pastičky

"Pasti, pasti, pastičky... v kabrio do broskvičky, když nepozván vnikáš, bolestí pak kníkáš! Sexuální pazdrát, nyní pouhý kastrát." Ano, ano... kopytem sem, kopytem tam se nevyplácí a už vůbec ne se zvěrolékařkou, odbornicí na kastrování sudokopytníků všeho druhu, i těch dvounohých. Ale chlapi jsou holt čuňata (čili sudokopytníci) a Tomáš Hanák vlastně k činu Donutila donutil, ačkoli tento náš známý  bandita, kdysi chlapec jako lusk, dnes už jen buclatý obšourník, původně ani prznit nechtěl. Jinak, cesta s ešusy na autobus byla sama o sobě na Českého Lva (dvouocasého?). Onen skutečný kriminální případ si pamatuju z novin, tak mě zajímalo, jak se Zuzana Stivínová popere se svojí postavou. Zvládla to na čtyři koule, resp. čtyři hvězdičky, ovšem zbytek filmu, s lacinými pokusy o náhled do „vyšších sfér“ i jinam, už byl slabý a nudný průměr. Škoda. Zhruba až do onoho nedopatření s ledničkou a "ledvinkami" :-)) film vypadal, že by MOHL MÍT KOULE. (27.05.2020)

Neuvěřitelně špatný film. Někteří herci působí dojmem ochotníků, psychologické postižení postav veškeré žádné. Děj očekávatelný zhruba od první třetiny... Problém je po mém soudu v postavě režisérky. Dokáže velice hezky a citlivě postihnout ženskou duši, ovšem mužský svět je jí naprosto neprobádanou zahradou. Proto mužské postavy (všechny) působí dojmen nepovedených karikatur. Věra chytilová jednoduše neumí naslouchat, chybí jí pokora a empatie, což je při její soběstřednosti vcelku pochopitelné... (26.09.2006)

Chytilová už po revoluci není, čím bývala dříve (kromě Dědictví). Pastičky nemají dobrý scénář, takže to ani jako film nemůže dopadnout moc slavně. Zuzana Stivínová jako Lenka se snažila, s mužskými herci to bylo horší, například Donutila mám ráda čím dál míň, spíše se u mě zařadil mezi herce ignorované až neoblíbené. Opět je tu velké téma k zamyšlení, předně třeba to, kdo byl vlastně oběť, pak také můžete dumat nad tím, jak lidi hlásají něco o morálce, ale chovají se úplně jinak. Možná trochu nesourodé, ale musím se přiznat, že jsem to čekala ještě horší, takže mě to v něčem i docela překvapilo. (03.04.2012)

1. Ač se to nezdá, film je pádným argumentem pro teorii převtělování. Ty desítky a stovky prasátek a jiných tvorů, co ta zvěrolékařka vesele a bez umrtvení kastrovala, se jí přišly pomstít v Hanákově a Donutilově podobě. A protože byli prasata v minulých životech, nelze se divit, že byli prasata i v současném životě a ta pomsta podle toho vypadala. 2. Paradoxem je, že se ve filmu mihl i Cimický. A to bohužel ne v roli kastrovaného, ale toho, co dává kastrovanému útěchu a dobré rady. Doufejme, že si tu útěchu a dobré rady dobře zapamatoval, neboť vzhledem ke svým činům a potvrzené teorii převtělování, viz výše, je bude v příštím životě potřebovat. 3. Film srazil poněkud rozpadlý konec. Orámovaný Čtvrtníčkovou lacinou větou "no to je teda soda" a Donutilovou rádobyvtipnou chvílí, kdy mluvil vysokým kastrátským hlasem. Vsadím se, že si to prosadil do filmu sám, dost to odpovídá jeho smyslu pro humor. (22.11.2023)

Film Věry Chytilové je opět kritikou naší společnosti, kdy vítězí korupce a násilí nad pravdou a morálkou. Pasti pasti pastičky jsou takový mix společenského dramatu s komediální nadsázkou, který jakou u dřívějších filmů Chytilové funguje perfektně! Já tyhle její filmy prostě miluju, ať už jde o dané téma, nebo její roztřesenou kameru anebo skvěle požitou hudbu (u tohoto filmu si hudební dramaturgii dělala sama Věra Chytilová). Jedinečná režisérka - jedinečné filmy. (21.11.2016)