Ovoce stromů rajských jíme

Královna české nové vlny byla nahá (a nestyděla se). Slibně agresivní smršť obrazových textur uvozuje banální lázeňskou historku přesazenou do ušmudlaného prostředí pískového lomu, zabalenou do recyklované sedmikráskovské poetiky (jejíž repetice a odmlky tentokrát nedráždí, jen nudí) s ypsilonkovým loutko-herectvím a přepatetičtělou Liškovou muzikou. To je všecko, zamýšlené podobenství o životě ve lži se vytratilo někde cestou; jestliže k divákům nemluví, není to protentokrát ani tak chyba diváků, jako spíš dosebeuzavřená autorská zpupnost. Inu, stane se, když se hledá. (10.02.2014)

Chytilová a Krumbachová ulétly a Liška pochopil. Filmové vyprávění bez hranic a přece s omezenými možnostmi. Absurdní příběh, absurdní scény na motivy absurdních příběhů z absurdní knihy. Všichni konzumujeme servírované ovoce, rajské a šťavnaté, ale od hadů, kteří svou tvář přizpůsobují době. Nejen herci z Ypsilonky se zde jistě skvěle vyřádili. (05.04.2012)

Těžce uchopitelné, to jsou přesná slova. A ona docela sedí na celou Chytilovou, na většinu její tvorby. Ovoce stromů rajských jíme je podobenství, takže nehledejte žádný extra příběh, ale pátrejte po významech, asociativně si spojujte obrazy... Je tady opět dost otisknutá osoba Ester Krumbachové a celé je to hodně chytilovské. Kdo ji zná, ví, co tím myslím. Líbila se mi symbolika barev, hra s barvou šatů, objevení se typického předmětu jejích filmů - jablka. Něco jsem si z toho odnesla, a o to asi šlo. Stěžejní dilema, které tam je - ochutnat jablko a poznat, ovšem nést následky, nebo neochutnat, nepoznat, ale žít si v poklidu, jsem si nejprve asi přečetla, ale myslím, že z toho vydedukovat jde. Chytilová ráda klade otázky a pak zkoumá, co s tím člověk udělá. Tady tomu není jinak. Přese všechno mě film ne vždy bavil. (03.04.2012)

„Řekni mi pravdu.“ Usilování o pravdivost vlastního nitra, vztahu i společenství dá sice fušku, ale zkusme na to rezignovat: po čase zjistíme, že není čemu a komu důvěřovat. Příhodný snímek do dnešní postfaktické éry! A kromě toho Ovoce řve, až mu hlasivky jódlují, že FILM je jedním ze šlahounů UMĚNÍ, a tudíž MUSÍ blažit a jitřit smysly a mysli. Důsledek rezignace na tuto tezi je zřejmý: poklimbávající vědomí tvůrců i vnímatelů. (16.09.2019)

Sám se divím, že přesto, že jsem ze snímku máloco pochopil, mě téměř ani minutu nenudil. I z toho se zřejmě pozná talent - Chytilová už tehdy zkoušela, co lidé snesou a jestli je bude bavit hodnotit jednotlivé významy. Já jsem v tomto došel tak na půl cesty - alegorie a metafory mě baví, ale čeho je moc, toho je příliš, film je pak sám proti sobě a svému přijetí diváky. (22.11.2022)