Faunovo velmi pozdní odpoledne

Chytilová netočila obyčajné filmy a tento Faun nie je výnimkou. Často ma jej filmy nebavia, ale tentokrát som sa do tej slizkej postavičky zostarnutého zvodcu zahľadel. Zvláštna stavba filmu a scenára je postavná na monológoch hlavnej postavy, ktorý sa rozpráva sám so sebou, aj keď má partnera. Vstupujú mu do života rôzne postavy, okrem jemu podobného kamaráta samé ženy mladšieho veku, väčšinou až príliš mladého, ako prostoreká Vendulka, Poľka na moste so zmrzlinou, dievča s melónom. Ziadna sa už nikdy nevráti a ako divák len hádam, čo mala byť vo filme len predstava a či okrem starej baby je vo filme aj niečo iné skutočné. –––– Zase je dole ta baba. Ta je snad nesmrtelná! –––– O dobré prokrvení, o to jde především! –––– Všude samej sex a nikde žádná láska. (08.06.2015)

Když se v českém filmu objevil Leoš Suchařípa a začal "extrrrémně zdůrrrazňovat své errr", vždycky mi na tváři vyvstal úsměv. Bohužel to byl herec stvořený pro příjemné vedlejší postavy a když svou neměnnou pózu protáhl celým filmem, opakoval do úmoru stereotypní fráze a nebo si něco nepochopitelného promlouval, zůstala jen nuda. Té nepomohla ani Chytilová, která nechala vedlejší ženské postavy jen valit oči, pitvořit se a hlavně přehrávat. Možná jsem ho jen a jen nepochopil, ale Faun mi kromě pocitu marnosti nedal vůbec nic. (07.02.2007)

Faun je sice karikatura, nicméně karikatura naprosto, ale skutečně úplně výstižná. Jako pro mnohé ostatní je pro mě castingovým hrdinou neopakovatelný Leoš Suchařípa, ale největší zásluhu na zlé moci snímku mají Krubachová s Chytilovou, jejichž libreto * neboť tohle nelze považovat za obyčejný scénář * je jako šňůra perel, jež by běžně invencí stačila rozetřpytit ne jeden, nýbrž tři velmi dobré filmy. To, jak si Suchařípa ohmatává vrásčité břicho a hořekuje „S tím jsem nepočítal”, nebo po explicitní kolizi s monstrózním hovnem spílá osudu, že „se to mohlo stát jen jemu, kterej je tak vybíravej” (a desítky dalších), nemá v českém filmu, nepočítáme-li ještě třeba „Vraždu Ing. Čerta”) obdoby. Nicméně právě tyhle skvělé ingredience by se bez zcela specifického režijního přístupu snadno rozplizly v to, co filmoví estéti nazývají nelichotivě komunální satirou. Chytilové koláž záběrů, sázející za sebe v rychlém sledu a víru „nesouvislé" obrazy jako podzimně zvadlé lopuchy a nešťastného figuranta Suchařípu, kterak převaluje své nevábné tělo po posteli pokryté ovčími kůžemi, ale sled situací představuje jako frenetickou, škodolibou poezii. Jedinou stížnost bych mám na adresu zvukařů. V mnoha momentech ne zrovna srozumitelné dialogy (a monology) bych normálně přičítal nekvalitnímu převodu na DVD, ale filmy Věry Chytilové jsou mi tímto neduhem (Panelstory je v tomto směru ještě příšernější) známé. Zbývá snad jen vyzvat nástupce, kterého Věra Chytilová ve světě současného filmu nemá, aby se pokusil natočit něco podobně nemilosrdného o ženě * od Trierovy Nymfomanky si slibuji mnohé, takovou legraci ale nikoliv. V dnešních nepatřičně korektních dobách se my zlí diváci dočkáme jen stěží. (24.09.2012)

"...jak ten čas letí. Jo to on už je zase podzim..." Touhle větou, vyřčenou záhy po faunově probuzení se vpodstatě sumarizuje celé jeho devadesátiminutové odpoledne vyplněné absurdními nehodami a náhodami a starými a novými kůžemi a tatrmany a Vivaldim a "ženská v domě není pro mě". Absurdními, ale na rozdíl od jiných českých komedií (čímž rozhodně nechci tvrdit, že Faunovo velmi pozdní opoledne lze jen tak jednoduše a čistě zařadit do kategorie komedie) je zde nadsázka pořád stejně nadsazující, resp. je jedním z hlavních vyjadřovacích prostředků a není použita pouze jako příležitostný nástroj pro příležitostné vytváření příležitostně rádoby třeskutě vtipných situací (bez nadsázky by se "divák" popadal za břicho, takhle to vyženem ad absurdum, ať se popadá i za koule). Ale tohle všechno je naprosto evidentní a nejspíš to píšu jenom jako reakci na nějaký komentář, kde uživatel vytýká faunovi trapné chování - no ano, jsou to manýry napřesdržku, ale nelze je nebrat s humorem stejně jako s vědomím, že tímhle karikováním není Chytilová zas až tak daleko od pravdy - samozřejmě víc obecné než konkrétní, jakkoliv se to tváří naopak. Shrnuto podtrženo - Faunovo odpoledne stihla ještě Chytilová, zdá se, natočit ve své umělečtější éře. A rozhodně nelze na závěr nevyzdvihnout, že celý film je zabalen v krabici krášlené flétnou páně Stivínovou, která míchá Debussyho s místy barevným a místy zetlelým listím asi trochu okatě symbolickým, leč esteticky ne nepříjemným způsobem. (23.03.2010)

Koukám na to právě teď v televizi, a před chvílí zazněla věta (od jedné ze Suchařípových slečen): "A víte o tom, že jestli se dožijeme roku 2025, tak nás takovejch starejch, jako jste vy, bude dvakrát tolik co dnes?" Nikdy předtím jsem si toho nevšimla - asi to bylo tím, že rok 2025 byl dřív tak nějak...  daleko. (04.02.2024)