Marquis de Sade: Justine

Film vypráví příběh o mladé dceři zesnulého šlechtice, kterou cesty osudu rozdělí od své sestry a sama se potýká se situacemi, které ji zrovna radost nepřínášejí, spíše naopak, zažívá muka, trápení, bolest a nepravosti. Samotný koncept příběhu je dost laciný, ale když se mladá Justine dostane z jednoho trápení, vy si vydechnete a záhy se dostane do druhého a pořád se to opakuje...ve mně to zanechalo takový ten pocit soucítení, i když o herectví se moc mluvit nedá. Hercům chybí to pravé charizma, a hlavně Justine, která je hlavní postavou, mi místami dost lezla na nervy svým neherectvím. Další vadou mi přišla kamera, která se až moc soustřeďovala na pohledy skrz něco, přes co buď nevidíte vůbec a nebo jen letmo. Zbytečné...jen to trápí divákovo oko a také duši, když by vynechání těchto scén skrátilo přehnanou stopáž o dobrou čtvrt hodinu. Ale i tak na tom filmu něco je a i když kritizuju, nenechalo to ve mně ani zdaleka pocit, že za nic nestojí. Spíše to koliduje s neherectvím, kamerou a dějem. Asi tak... (09.01.2010)

Jesús Franco má rozhodně talent vyslídit ve všem prvky červené knihovny a pak je použít ke svým účelům. Tak i tato "erotická fantazie" (dobrá definice z úvodu) nemá s domnělým autorem Markýzem de Sade příliš společného. Sadovy perverze (či snad lépe transgrese) jdou ruku v ruce s jejich filosofickou interpretací, která je: "v předvečer revoluce jednou z mnoha utopických ideologií" (Klossowski Pierre, tato a další citace z jeho knihy "Sade můj bližní", pokud neuvedeno jinak). Sade je z pohledu masy (ne rozdíl od Saint-Justa nebo Bonaparta, kteří jsou odhodláni masy obětovat) "člověkem očividně nezdravým; v revoluční bouři nenachátel žádné morální uspokojení a nebyl dalek toho, aby zákonem zaštítené vraždění nenahlížel jako karikaturu svého systému". Zlo, které je pro Sada "morální bytostí, a nikoli bytostíí stvořenou, bytostí věčnou a nikoli pomíjivou" splňuje i kritéria Himmlerovy Waffen SS (možná by se pečlivějším studiem de Sada dalo lecčemu zabránit). Ostatně i současné "ekologické" myšlení může ze Sada čerpat: "... zatímco v souladu s dobrotou, rozumem a spravedlností by bylo (lépe) tvořit pouze kameny a rostliny než dávat vzniknout lidem, jejichž chování by mohlo zavdat podnět nekonečným trestům." A jaký je závěr: "Postavy z Justiny a Julietty tráví všechen svůj čas zabíjením duše a na konci onoho desetisvazkového románu je možno konstatovat, že se jim to nepodařilo." Prostě "Les infortunes de la vertu' - Nehody ctnosti. (19.02.2020)

Koprodukční snímek „Marquis de Sade: Justine“, na kterém se například podílelo i Lichtenštejnsko, je za mě zklamáním a nenaplněním očekávání. Netvrdím, že de Sade je skvělý autor, že jeho díla jsou v současné době tak kontroverzní podle toho, jakou pověst si vydobyla, ale Jesús Franco pojal snímek jako historickou romanci bez náboje, což mě nudilo. A dvě hodiny nudy je prostě příliš. (27.05.2019)

Čekal jsem horší výsledek, ale film mě skutečně zaujal, vlastně mě k němu přitáhl tak trošku samotný skvěle vyhlížející plakát. Ze všech Marquis de Sadeů, Justinií a Juliett, je tato románová verze od Franca (mimochodem jeho první, on se ji věnoval poměrně často) asi ta nejlepší, co jsem zatím viděl. Co do žánru, tak jistě je to drama nebo spíš taková lehčí erotická fantazie. Děsivě vyhlížejících hororových prvků, perverzit, sex. deviací, orgií a jiných šíleností tam zas tolik nebylo, a když už, tak jen v decentních náznacích, tento žánr je tu tedy lehce mimo. I když ten začátek? Co mě na filmu zaujalo? Tak jistě samotný příběh, příjemně znějící hudba (Bruno Nicolai) à la Angelika - skutečně, ďábelský Jack Palance, ladné křivky Justine a Julliette a nakonec i samotný Marquis De Sade (Klaus Kinski). Jak já mu tuhle roli záviděl a on se zajisté pak nenudil:-) Určitě stojí za zhlédnutí, béčkový režisér Franco příjemně překvapil, nádherné pestré kostýmy, kulisy, film je zasazen do příjemných interiérů i exteriérů zhruba z konce 18. století. (13.05.2006)

K mýmu překvapení velice povedenej film a nejlepší film co se týče Francovy filmografie. Hudba Bruna Nicolaie perfektně sedí, kameraman ví, co dělá, herci v pohodě. Kamkoliv přijde Justine s nadějí, že tam, kam zrovna přišla, to bude lepší, je zklamaná a v depresích. Nakonec to ale dobře dopadne. Nepoznal bych, že to točil Franco, kdyby to tu a ve filmu nebylo napsaný a to je myslím velkej plus. (17.01.2021)