Jedna želva za druhou

Knihu jsem četla minulé léto a zpočátku to pro mě bylo obtížnější, jelikož sama u sebe už delší dobu taktéž pozoruju lehčí obsedantně kompulzivní tendence a myšlenky (rozhodně nic přehnaného, ale i tak), tudíž popisy úzkostných stavů hned zkraje knihy mi byly trošku nepříjemné. Přesto, po chvíli jsem se do toho vpravila a jsem ráda, že jsem si příběh přečetla. O to víc jsem pak byla potěšená, když jsem zjistila, že vyšla i tato filmová verze. S vědomím, že není žádná záruka, že to bude dobré, jsem si film jedno odpoledne jen tak pustila. První polovina ničím moc nepřekvapila, zkrátka standardní předělávka dle knihy. Navíc problémy Azy mi v knize přišly popsané mnohem intenzivněji. Pak ale ve filmu někdy v polovině přišel obrat – druhá polovina mi pocitově přišla mnohem lepší a ocenila jsem i drobné změny, ke kterým film sáhl oproti knize. Historka o želvách (ze které vychází i název knihy/filmu) zde vyzní o něco více, jelikož ji nezmíní jen tak mimochodem Azina kamarádka Daisy (jako v knize), ale v okamžiku důležitého uvědomění hlavní postavy zazní z úst profesorky, kterou Aza obdivuje (v knize tato postava vůbec není). Zároveň je tento okamžik ve filmu podpořen i propojením s Descartovou filozofií o pochybách a myšlení člověka (Dubito, ergo cogito, ergo sum). Toto sdělení je sice obsaženo i v knize, ovšem na jiném místě a z úst doktorky Singhové. Díky filmovému provedení však tyto myšlenky vyzní mnohem úderněji a přinesou znatelnější posun ve vývoji hlavní postavy. Nakonec mě filmové provedení a jeho atmosféra mile překvapila. Jak to tak bývá, příběh je oproti knize trochu zkratkovitější a zhuštěnější, ale jako celek to funguje jak má. Pokud mě něco zklamalo, tak to byl pouze mizerný překlad, za který film samotný vůbec nemůže. Člověk by čekal, že HBO Max zajistí kvalitní překlad titulků a dabingu, ale bohužel to tak není. Nejenom, že titulky vůbec nepracují s originálním překladem knihy (což by se dalo prominout), ale dokonce jsou opakovaně přeložené vysloveně chybně. Když pominu drobnější přešlapy typu, že „I’m not mad“ nebylo přeloženo dle kontextu jako „nezlobím se“, ale jako „nejsem blázen“, což v rámci dialogu nedávalo vůbec smysl, tak se překladatel dopustil zcela zásadní chyby na samotném konci filmu. Je to věta, kterou končí i kniha: „No one ever says goodbye unless they wanna see you again.“ Tato věta dává příběhu důležitý nádech naděje – tedy že loučení neznamená nutně, že se dva lidé znovu neshledají. V tomto smyslu je samozřejmě v českém překladu slovo „goodbye“ přeloženo jako „nashle“ („Nikdo neřekne nashle, když tě nechce zase vidět.“) Ovšem překladatel filmu slovo „goodbye“ přeložil natvrdo jako „sbohem“ a pak onu zásadní větu přeložil chybně ve zcela opačném významu: „Nikdo neřekne sbohem, když tě chce znovu vidět.“ Bohužel, stejně chybně jsou přeložené jak titulky, tak i dabing (jak jsem si pak zkontrolovala). Tato hloupá chyba překladu tedy zabíjí onen nadějný feeling, který by měl být zachován, a nahrazuje ho podivným smutným podtónem, který ani nepasuje k hereckému projevu (mimice postav). Nevím, jaké poměry panují při vzniku českého překladu, ale taková do nebe volající chyba mi přišla opravdu ostudná (lituju i dabéry, kteří museli sem tam dabovat repliky proti smyslu celého dialogu). Toť tedy k překladu, ovšem filmu v originále se to naštěstí netýká. Doporučení: pokud jste zdatní v anglickém jazyce, určitě spíš doporučuju pustit si film anglicky s anglickými titulky. ~(4,0★)~ (16.06.2024) (menej) (viac)