Tak mě někdy napadá

Tak tohle je opravdová paráda. Příběh o Kiplingovském spoléhání na sebe sama s vynikajícími Paul Newmanem a Henry Hondou. Newmanova zdánlivě banální věta "Ať si každý dělá, co chce," vyslovená v té nejtěžší chvíli, kdy by člověk čekal na jeho místě spíše škemrání nebo aspoň fňuknutí, sráží jeho protihráče, čacké odboráře s jejich ubrečenou a pokryteckou solidaritou, do postavení legračních figurek. No a závěr, to je královská koruna. (07.07.2009)

Když jsem před lety četla Keseyho Tak mě někdy napadá, přepadla mě neskonalá úcta k překladateli. Odstavce časů různě minulých, přítomných, toužebných a pocitových ... kumšt byl i vyznat se v tom jako čtenář, zvyknout si, ale došlo to tak daleko, že se mi po rodině bodrých dřevařů stýskalo ještě dřív, než jsem dočetla poslední stránku. Od srovnávání jsem se nedokázala oprostit, hledala jsem ty štědře popisované duševní pochody a ne všechno se podařilo zachytit, myslim ale, že to hlavní - onu paličatost, která rodině způsobuje i pomáhá přestát zátěžové testy - Paul Newman do filmu dostal. I za tátu - Henryho Fondu a benjamínka - Michaela Sarrazina jsem povděčná. Hodně dobrý film, jako ostatně všechny Newmanovo režijní kousky. 4,5*. (15.07.2009)

Pod tímhle neurčitým názvem se skrývá film, na kterém se dá dobře vysledovat, jak se mění přístup k filmové látce v rozdílném prostředí a v běhu času. Dnes by tentýž snímek patrně obsahoval ekologický apel. Záběry na vykácené kopce, ze kterých smutně trčí k nebi pahýly někdejších pyšných lesních velikánů, motorové pily a těžká technika, které dokonávají dílo zkázy na místě, kde ještě nedávno byla panenská příroda a neprostupný prales, to vše nahrává environmentálnímu pohledu a odsudku průmyslové civilizace. Ve filmu se sice obří kmeny řítí k zemi a z holin jde nepříjemný pocit, ale Paul Newman evidentně skládá hold tvrdé a nebezpečné chlapské práci dřevařů, která si vybírá krutou daň. Začátek 70. let zkrátka některé věci ještě nebral na zřetel. Evropská kinematografie by vykreslila partu dřevařů v nelichotivém světle jako sobecké stávkokazy, kteří narušují princip solidarity, kdežto americký snímek vyznívá jako obhajoba tradičního amerického individualismu, houževnatosti, cílevědomosti a schopnosti poprat se s nepřízní osudu. Film vedle toho, že se odehrává v pro americkou kinematografii značně netypickém prostředí, nabízí i špičkové herectví, chlapské charaktery a hvězdné obsazení. Celkový dojem: 80 %. (05.11.2014)

Rodinné drama Stamperů je výborné po všech stránkách, ode mne bez připomínek.. Příběh dřevorubců zaslouží obrovskou poklonu i pochvalu, naladěno jsem měla ihned, pánové Henry Fonda a Paul Newman se o to postarali úchvatným způsobem, pak se mi ještě líbil nejmladší z bratrů Michael Sarrazin.. Ohromná dřina těžařů dřeva vyobrazena s takovou lehkostí a uvěřitelností, že mi spadla brada, něco takového se jen tak nevidí, každopádně stojí za pozornost tenhle polozapomenutý filmový klenot.. (12.02.2023)

Přelet nad dřevařským hnízdem. Tvrdohlavá rodina Stamperů s mottem „Never give a inch“ a skálopevnými principy: pracovat, spát, jíst, souložit a táhnout to dál (u třetí a čtvrté položky jsou zvyklý, že to dostanou až pod nos). Jenže znáte to, ani se nemusí kácet les, aby létaly třísky dávných křivd.. Poutavě natočená tvrdá dřina, poctivě vytěžený Oregon kameramanem Richardem Moorem, jedna brilantně zrežírovaná scéna s neodvratným střetem zlehčujícího optimismu a tragédie a poněkud bizarní závěr, kdy starouš naposledy ukáže stávkujícím, co si o nich myslí.. Tento film nedoporučuje Josef Středula.. (10.02.2023)