Chaplin sa vracia z flamu

Veľmi dobre vystavaný príbeh. Väčšina z nás to pozná, ako sa po búrlivej noci všetky predmety proti nám vzbúria. Chaplinove boje s taxametrom, vypchanými zvieratami, otáčavým stolom, kobercami, hodinami a najmä so sklápacou posteľou nie sú výsledkom práce gagmana, ale dokonalo odpozorované zo života. Je to určite jedna z najlepších Chaplinových grotesiek, pri sledovaní ktorej som mal kedysi problém udržať sa od smiechu na sedadle v kine. A dnes? Dnes som mal problém aspoň raz sa schuti zasmiať, napriek tomu, že groteska sa nezmenila. (25.06.2010)

Upraveno v říjnu 2019. Jedna hodina po půlnoci je dokonalou souhrou akrobaticky valivých pohybů. Charlie Chaplin se zcela dobrovolně a vlastní vůlí stal flagelantem a sebemrskačská cesta opilce se stává jeho soukromou odyseou, byť na něj místo Pénelopy čeká jen vidina posilňujícího spánku. Fyzicky bolestivá akrobacie je pilířem zběsilé zábavy cirkusového klauna a zlomyslnost nemá organický původ, je v každé spáře energetického vlnění. Jedna hodina po půlnoci aneb Chaplin se vrací z flámu je kreací radosti a životní touhy klauniády. (25.10.2009)

Proč jsem se zrovna u této grotesky rozhodnul dát plný počet? Protože je velice vtipná a hlavně Chaplin v ní vystupuje téměř sám. V prostředí, které čítá asi 4 lokace dokáže předvést herectví s totálním nasazením i coby kaskadér. Plno záběrů, například souboj se sklápěcí postelí je navíc natočeno bez jediného střihu. Pak se nemůžu nezamyslet kolik úsilí a kolik opakování muselo Chaplina (a to zejména jeho), než dostal film svou finální podobu. (13.12.2010)

Charlie se malinkato opil a snaží se dostat do postele. Ale jak už to v životě bývá, známe to všichni, není to ža tak jednoduché. Jedna z Chapinových nejlepších grotesek. Zajímavost: První film, ve kterém Chaplin zářil zcela sám. Nepočítáme - li epizodní roli Alberta Austina jako taxikáře. (11.05.2009)

Chaplin si dá trochu do nosa, čo bude mať v jeho prípade neprekvapivo takmer až smrteľné následky. Zrazu sú všetky veci v jeho dome jeho nepriateľom a to až takým absurdným spôsobom, že sa tomu nedá vôbec veriť. Asi sa s vačšinou nezhodnem, ale v tomto prípade si mohl dať viac záležať na predmetoch, ktoré po dome poumiestňoval a mohla to byť vačšia sranda. V roku 1916 to ale jednoznačne stačilo a grotesku určite videl aj Rowan Atkinson, ktorého mi tu Chaplin dosť pripomínal. Ak by som ako 12 ročný videl prv Chaplinovky, tak by to bolo samozrejme naopak. (16.10.2013)