Lidský úděl 1.: Čistá láska

Název a rozsah našeptává, že by mohlo jít o další několikagenerační ságu, ale to je jen zdání. Ve skutečnosti celá (více než)devítihodinová trojfilmovka (nebo šestifilmovka, chcete-li) mapuje “pouhých“ cca 5let jednoho člověka.... V první třetině se seznámíme s mladým a idealistickým Kajim, který se snaží razit rudý humanismus ve vedení zajateckého, pracovního tábora. Dějově je to sice zajímavé protože divák sleduje drama ze zajateckého tábora (pro změnu) z druhé strany, ale je i nutno dodat, že Nakadai svého mladého idealistu místy dost přehrává a ani Kobayashi ještě není tak zručný a některé (i zásadní) situace vyznívají více než podivně... Druhá třetina více než co jiného napovídá odkud čerpal Kubrick pro svou Olověnou vestu, protože hardcore drill armádního výcviku je úplně stejně syrový a některé scény a dějové zvraty jsou téměř totožné. Ke konci dojde i na válečnou scénu, která byla ve své době možná vrcholem řemesla, ale dnes to už tak prostě nepůsobí.. Z Kajiho už ale běh věcí ten nejnaivnější idealismus doslova vytloukl a tak se i Nakadai ve svém hereckém projevu dostává do uvěřitelnějších rovin.. Poslední třetina je rozhodně nejsyrovější, nejintenzivnější a tím pádem i nejlepší.. Kruh se uzavírá. Kaji dostává lekci rudého humanismu z první ruky a jeho strastiplná pouť má potenciál ubíjet i diváka sedícího v pohodlí gauče... Docela Síla..... Jako celek je to (z mého pohledu) projekt značně nevyrovnaný, ale svou výpovědní a uměleckou hodnotu jistě má. (30.01.2016)

Tacuja Nakadai vo formálne čistej a príbehovo komplexnej epopeji z čias druhej svetovej vojny a výrazného japonsko -čínského konfliktu sa pod taktovkou Masaki Kobajašiho stáva morálne čistým človekom v skazenom svete intríg a vrážd. Human Condition je úvahou o zachovaní ľudskosti v neľudských podmienkách a venuje sa rozvíjaniu ideí rovnoprávnosti medzi väzňami, láskou k žene a ku slobode a tiež túžbou po moci a pomste. Kobajaši dokázal vždy vytvoriť silný príbeh stojaci na jednej postave a v tomto tri a pol hodinovom epose dokazuje, že nielenže dokáže udržať tempo a nabalovať osudové momenty tak, aby film nenudil. Ale zároveň ukazuje, že má toho ešte veľa čo povedať. Tento 6-dielny epos prenesený do 3 celovečerných filmoch patrí k najvýraznejšej stope v celej Japonskej produkcií a tiež na poli vojnového filmu. Tie moc nemusím, ale v tomto prípade chcem vedieť čo si prehnitý systém pre hrdinu pripravil. Určite stojí za pozretie. (27.05.2015)

Pro mne zklamání. Film jsem viděl poprvé až teď, a to je, myslím, hlavní důvod. Přes zajímavé prostředí, zajímavou historickou epochu a slušné herce, je na tom znát těch více jak padesát let stáří. Vyprávění se neskutečně vleče, zaspíte-li, bez problémů se znovu chytnete. Reemake s poloviční stopáží - to by muselo být něco. (01.04.2011)

Začiatok epickej vojnovej fresky, kde sú každé dva diely spojené do jedného celku, keďže sa venujú jednej konkrétnej téme. Celý čas sledujeme osudy idealistu s komunistickými sklonmi Kajiho počas vojnového stavu. Prvé dva diely mi pripadajú najkontroverznejšie a zároveň najodvážnejšie, keďže pojednávajú o krutom pracovnom tábore z pohľadu väzniteľov, ktorí tu sú vykreslení ako celkom normálni ľudia, ktorí sa len snažili naplniť kvóty, ktoré dostali zhora a tak boli len donútení tými lenivými väzňami k násiliu. Niečo také o Osvienčine a spol. z pohľadu Nemcov asi nikdy nevznikne. Prvé dva diely fungujú podľa mňa najlepšie nielen kvôli odvážnej téme ale aj kvôli vyústeniu príbehu, ktoré sa v ďalších dieloch opakuje. Kaji príde do tábora, kde dostane na starosť časť väzňov na ktorých chce uplatniť humánne praktiky na rozdiel od svojich kolegov. Lenže je naivné očakávať, že sa vaši väzni nepokúsia o útek, keď ich prestanete mlátiť a dáte im kúsok lepšie žrádlo. No a spolu s väčšou voľnosťou ich k úteku doslova ponúkate. Takže sa na konci ukáže, že praktiky ostatných sú kruté ale na rozdiel od naivných Kajiho metód aspoň fungujú. Čiže to skoro pôsobí ako obhajoba tých japonských krutostí. V tomto diely sa Kajimu ešte dalo v pohode fandiť. Okrem neho sa tu nájde kopa ďalších zaujímavých postáv na ktorých vyústenie osudov ste zvedavý, takže aj napriek bohatej stopáži ma to rozhodne nenudilo. 8/10. (13.06.2019)

„[…] jsou zas hodiny, kdy se cítíme být unášeni jakýmsi šťastným osudem; kdy všechno přichází k nám jako přineseno vílami nebo anděly. Je pravda, že tyto šťastné hodiny nebo dny budou záhy vyváženy neštěstími, stejnými nebo těžšími, neboť neštěstí se vždycky zdá být větší nežli štěstí? Je jisté, že se všechno končí špatně v takovém světě, kde smrt je považována za největší zlo. Vidíme však příliš často na tomto nespravedlivém světě, že neštěstí se plácí novými neštěstími, dráže než štěstí.“ (Maurice Maeterlinck) (10.12.2015)