Lidský úděl 2.: Hněv
Ningen no jôken I
The Human Condition I: No Greater Love
Obsahy(1)
Režisér Masaki Kobayashi nabízí divákovi monumentální válečnou fresku, která začíná v roce 1933 vpádem japonských vojsk do Číny a končí zajetím hlavního hrdiny po porážce Japonců sověty v Mandžusku. Hlavní hrdina Kaji (Tatsuja Nakadai) se neustále snaží povznést nad zkorumpovaný systém, ale zjišťuje, že jeho morálka je na překážku... (oficiálny text distribútora)
(viac)Videá (1)
Recenzie (21)
Pro mne zklamání. Film jsem viděl poprvé až teď, a to je, myslím, hlavní důvod. Přes zajímavé prostředí, zajímavou historickou epochu a slušné herce, je na tom znát těch více jak padesát let stáří. Vyprávění se neskutečně vleče, zaspíte-li, bez problémů se znovu chytnete. Reemake s poloviční stopáží - to by muselo být něco. ()
Hneď po vydaní rozsiahleho románu Junpeia Gomikawu "Ningen no jôken", námet okamžite oslovil režiséra Masaki Kobayashiho a vzniklo vysoko oceňované rozsiahle dielo z druhej svetovej vojny, kedy bolo Japonsko fašistickým štátom. Epické dielo sleduje mladého pacifistu a socialistu Kajiho, ktorý sa snaží prežiť v totalitnom zriadení. V prvej časti ( TV stanica AMC ho u nás odvysielala ako dve časti ) sa zoznámime s mladým idealistom Kajim pracujúcim ako šéf v pracovnom tábore v Mandžusku. Jeho ľudský prístup k čínskym väzňom je v rozpore s oficiálnou politikou japonskej armády. Film sa vyznačuje vynikajúcim spracovaním, brilantnou režijnou prácou a skvelou hudbou. ()
Trilogie významného japonského režiséra, Masaki Kobajašiho, představuje pohled na okupaci Mandžuska Japonskem očima nově přiveleného supervizora Kajiho, jenž má dohlédnout na čínské zajatce v zajateckém táboře. Jeho ideály se však začnou rozcházet s myšlením spolupracovníků, kteří také dohlíží na chod tábora a nastavování podmínek pro držené čínské horníky. Film Lidský úděl ve své první a druhé části ukazuje střet tři stran. Zajatců v počtu stovek, pár desítek japonských dohlížitelů a samotného Kajiho, který se snaží vycházet s oběmi strany. Po příchodu Kajiho, spolu s manželkou Michiko, do Mandžuska začne být patrný rozpor mezi jeho vidinou zacházení s horníky a realitou táboru, do kterého přichází jako mladý a nezkušený pracovník. Již zavedené regule berou čínské horníky jako pracovní sílu, a nic více. Podobně jako u většiny zajateckých táborů za válečných let. Kaji, který se přijetím role supervizora úspěšně snažil vyhnout vojenské službě, kvůli své povaze se silným sociálním cítěním nezapadne do japonského kolektivu a v průběhu svého pobytu začne více inklinovat k čínským zajatcům. Toto chování má tvrdé důsledky. Jeho humanismus je tak podroben zkoušce, od pouhých myšlenek přechází k činu uvedeném v praxi. Po několikátém úspěšném pokusu čínských zajatců o útěk je tato snaha potlačena a sedm zajatců a zároveň neúspěšných uprchlíků míří na popravu a Kaji stojí před rozhodnutím. Zda vystavit riziku sám sebe a svou ženu, ale také zradit své životní hodnoty (které se značně odlišují od v té době fašistického Japonska), nebo se pokusit o záchranu sedmi uprchlíků. Jeho rozhodnutí nepomáhá ani manželka, ani představitelé čínských horníků. Jeho rozpolcenost se tak projevuje i na činu, kdy váhá i při samotném aktu popravy. Teprve, nebo již, po třech ke smrti odsouzených zajatcích se projeví Kajiho ideály humánního zacházení se všemi lidmi, jenž by měli být dodržovány i za časů války. Tento čin je však vykoupen vysokou cenou. Kaji je přesunut k vojenské službě, které se chtěl původně vyhnout. ()
„[…] jsou zas hodiny, kdy se cítíme být unášeni jakýmsi šťastným osudem; kdy všechno přichází k nám jako přineseno vílami nebo anděly. Je pravda, že tyto šťastné hodiny nebo dny budou záhy vyváženy neštěstími, stejnými nebo těžšími, neboť neštěstí se vždycky zdá být větší nežli štěstí? Je jisté, že se všechno končí špatně v takovém světě, kde smrt je považována za největší zlo. Vidíme však příliš často na tomto nespravedlivém světě, že neštěstí se plácí novými neštěstími, dráže než štěstí.“ (Maurice Maeterlinck) ()
1. část - Nevím, jestli cesta, kterou hrdina ušel, musela získat dvě hodiny prostoru, deziluze z nemožnosti nastolit v zajateckém táboře férové podmínky ale určitě má něco do sebe. 75 % /// 2. část - Zde se jen dokončuje, co začala už jednička. Opět si nejsem jistý, nakolik byla nutná ta značná délka, jestli by se totéž nepodařilo vyjádřit na menším prostoru (viz Kubrickovy Stezky slávy), jinak jde ale o skvěle natočený a silný film. 80% ()
Galéria (88)
Fotka © Shôchiku Eiga
Zaujímavosti (3)
- Všetci účinkujúci vo filme, ktorí stvárňujú čínske postavy, sú v skutočnosti japonskí herci, ktorí hovoria svoje čínske dialógy foneticky. Toto rozhodnutie bolo urobené z nutnosti, pretože žiadny herec čínskeho pôvodu by nikdy nesúhlasil s účinkovaním v japonskom vojnovom filme. (Bilkiz)
- Počas celej trilógie sa všetky scény odohrávajúce sa v Mandžusku skutočne natáčali v rodnej provincii režiséra Masakiho Kobayashiho Hokkaido na ďalekom severe Japonska. Nikdy sa neuskutočnil žiadny pokus o natáčanie na skutočných miestach, pretože filmári pochopili, že z politických dôvodov by to nebolo možné. Keďže obloha na Hokkaide bola zvyčajne úplne odlišná od oblohy v Mandžusku, ako si to Kobayashi pamätal zo svojich čias ako vojak, niekedy pozastavil natáčanie na dlhší čas, kým sa oblaky najviac podobali v jeho mysli mandžuskej oblohe. (Bilkiz)
- Podľa Tatsuya Nakadaia sa v Japonsku raz za rok koná maratónska projekcia celej deväťapolhodinovej trilógie „Human Condition“ a na týchto premietaniach, ktoré sú vždy vypredané, sa raz alebo dvakrát sám zúčastnil. (Bilkiz)
Reklama