Monsieur Verdoux

Chaplin se pokusil o pochopení Landrua a dovolil si mu dát nejen lidský rozměr, ale vše orámoval i černým humorem. Nabízí se otázka, zda má filmař právo o takřka zidealizování mnohonásobného vraha. Já si na ni odpovídám, že má, filmař má ve svém filmu nárok na vše, jen se nesmí divit, když jeho publikum pak není koherentní. Chaplinův Landru je přesným opakem toho pozdějšího Chabrolova, který je temný, děsivý a chladný. Oba se mi velmi libí. Chaplin scénárista odmítá byť jen popisovat zlo, nejblíže násilí je jeho Verdoux ve scéně na loďce, která je však jednoznačně komická. Chaplin vkládá svému Verdouxuovi do úst protiválečné myšlenky, v jejichž kontextu skutečné Landruovo řádění vypadá jako nicotnost. Chaplin režisér často obklopuje Verdouxe krásou a Chaplin herec ho hraje tak, že to vůbec nepůsobí nepatřičně. (28.10.2022)

Chaplin si zaslouží obdiv za to, jak dokázal přejít z němého filmu k mluvenému, přičemž v obou případech dokázal natočit vrcholná díla. Přeci jen němý film má totálně jiná pravidla, než film ozvučený. A tak zde pochopitelně nevidím Chaplina dělat jeh klasické gagy a obličeje, humor tohoto filmu spočívá ve scénáři. Některé scény, zejména ty, kde Verdoux svádí ženy, tím že s vysokou kadenci sází jednu kýčovitou romantickou repliku za druhou, se určitě řadí k tomu nejlepšímu co kdy Chaplin natočil. Také tento film se honosí pro pozdějšího Chaplina typickým poselstvím. Zde je chladnokrevný a cynický vrah Verdoux popsán v jádru jako dobrácká osobnost, jež je spíše sama obětí běhu dějin. Paralel by se našlo více, ale od toho jsou tu jiní. (06.12.2010)

-"Well, you must have made a killing." -"Yes." Opravdu příjemné překvapení. Příběh Desira Landrua jsem znala z té vážné, tragické, kriminálnické stránky, kde nechyběla ani opravdová láska či souložení s prostitutkami. Tenhle osvěžující černý pohled je o to příjemnější, že přichází od Charlieho, od kterého bych něco takového příliš nečekala. Výborně. "Co to je? Jódler. Ach né, už je jich tam celá tlupa." -> Jak bolestně odpozorované ze života. (01.01.2010)

Plagát (ten, na ktorom je blondína: mrknite naň) vystihuje film: Odvšadiaľ vyhadzovaný tulák, túžiaci zaujať komicky extravagantným popieraním poriadku je minulosťou. Ale čosi z tej minulosti na pleciach zostalo: snaha byť pánom situácie, ovládať životy vo svojom mikrosvete a byť bezhranične milovaný. Vandrácky zjav nahradili fúziky vykrútené dohora, solídny oblek, uhladené spôsoby. Takto vystrojený je pripravený podať správnu porciu ilúzií starnúcim paničkám. Netrvá dlho a zakrúti im krkom. Už nie zo srandy, ale vždy s patričným peňažným efektom. Vraždenie ako rozvinutie obchodného talentu, ako cynické víťazstvo nad nespravodlivým svetom, v ktorom je prirodzené byť krutý na to, aby sme prežili ? Pán Verdoux necíti žiadne previnie ani v cele smrti, vinný je systém, spoločnosť vraždiaca vo veľkom, tá z neho spravila nezamestnaného, ktorý sa o seba musel postarať. Svižný príbeh s viacerými zamysleniami sa rúti dopredu ako voda, že ani neostáva čas na otázky kde sa v jemne komickom elegánovi, berie rýchlospádový vraždiaci elán (opakované zábery na rútiace sa kolesá vlaku symbolizujú presun Verdouxa medzi obeťami, bleskové prepočítavanie "tržby" rukami zase posadnutosť peniazmi, ktorých nikdy nie je dosť). (24.05.2006)

Ďalší legendárny film legendárneho Chá Chá prináša trochu iné chá chá, ako sme uňho zvyknutí. Monsieur Verdoux je zmesou grotesky, drámy, filozofického filmu a nevyhýba sa ani dojímavým momentom. Má silnú hlavnú postavu, možno jednu z najvýraznejších v dejinách kinematografie. Je otázne, nakoľko plynule sa dá takáto zmes žánrov skľbiť v jeden celistvý celok, navyše, ak sú jednotlivé sekvencie koncipované výrazne odlišne. Raz ako čistá groteska, inokedy ako čistá moralita. Chaplinovi sa to podarilo relatívne bezproblémovo, ale nemám pocit, že úplne na sto percent. Zmena nálad je tu predsa len citeľná. Očakával som záver na svadbe v štýle bláznivej grotesky, Chaplin ale náhle zmenil náladu a žáner filmu a dal divákovi na známosť, že jeho film je omnoho ambicióznejší, akoby sa na prvý pohľad mohlo zdať. Škoda, že Verdouxove baliace metódy už dnes na ženy neplatia, ako návod by bol scenár dokonalou príručkou. To ostatné, relatívnosť pojímania masových vrahov sa bohužial nezmenilo a mám pocit, že ani nikdy nezmení. V súčasnosti v mene viery a na "našej" strane v mene demokracie tolerujeme každé bombardovanie. (12.04.2013)