Moderná doba

Překvapivě nevyrovnané dílo, postrádající jednotící prvky. Prvoplánová sociání satira je dnes již totálně vyčpělá (i když sá Chaplin tento přístup občas dovedě ironizuje - viz. scéna se spadlou vlajkou). Chaplin se sice vždy zaobíral chudobou a sociálními rozdíly, v jeho dílech ale nikdy nechybělo obalení těchto vážných témat citlivým humorem. V tomto ohledu Moderní doba správně nefunguje - "vážná" rovina je důsledně oddělena od gagů, které se ve filmu tu a tam náhodně objevují. Nejlepší je samotný úvod filmu, ve kterém se Chaplin zabývá rytmem a rytmizací (velké téma experimentálního filmu), stereotypními mechanismy jimiž jsme ovládáni, úlohou člověka v industrializované společnosti. Teprve po skončení těchto několika úvodních sekvencí se Chaplin představuje jako starý dobrý tulák Charlie. Ten už ale do takto definovanéhé světa nepatří... (14.03.2006)

No film to není špatný. Jsem ovšem od Charlese Chaplina zvyklý na výrazně vyšší přísun humoru. Rovněž mi zde trošku vadilo mluvené slovo, ale těžko asi některé části bez něj provést. Děj není špatný, ale ani nijak ohromující. Nevím, co více dodat. Už vím. Málem bych zapomněl na naprosto dokonalý hudební doprovod. Díky němu 3* s čistým svědomím dát mohu. (19.05.2012)

Filmová ikona Charlie Chaplin má významných kousků na kontě spousty. Diktátor, Cirkus, Kid, Světla ramp..... a také Moderní doba. Právě Moderní doba patří dost možná mezi nejlepší mistrova díla, což je i vzhledem ke kvalitě většiny jeho titulů velmi prestižní označení. I z dnešního pohledu je patří ovšem Moderní doba mezi nejslavnější a nejchválenější Chaplinovy tituly, čemuž je hodně těžké se divit. Moderní doba je totiž úžasná.   Jak je u Chaplina zvykem, Moderní doba je hodně zábavná. Krom toh je ovšem též velmi chytrá, protože se svět točí okolo přežívání v industriálním světě a Chaplin si neodpustí spousty rýpavých komentářů. Film je komentářem k velké hospodářské krizi, který obsahuje Chaplinův komentář k industrializaci. Krom toho je Moderní doba též posledním filmem, kde Chaplin ztvárnil postavu Tuláka a prvním filmem, kde je možné Chaplina slyšet.   Společně s Diktátorem a Kidem patří Moderní doba dost možná mezi nejsilnější Chaplinovy díla. Dokazuje, že krom povinného humoru se Chaplin neobcházel bez silných myšlenek. Je to pochopitelně neskutečná zábava, která se u Chaplina nabízí jako povinnost. Zároveň ovšem je Moderní doba skutečně komentářem, který v mnoha ohledech obstojí i v aktuálním období 21. století. Přitom všem ovšem zůstává apolitické a přesto silné.   Chaplinovy gagy jsou opět výtečné, jeho tečka za němou érou funguje výtečně. Chaplinova dokonalá nadsázka a sociální kritika společně fungují v neskutečně krásném kontrastu. Ze všech němých Chaplinových filmů je Moderní doba dost možná nejkomplexnější, protože se zároveň snaží skutečně něco říct. Chaplin zůstává apolitický a přesto toho dokáže říct strašně mnoho. Jeho satira fungovala skvěle a na mistra se může vesele vzpomínat právě i díky Moderní době.... (17.10.2021)

Poslední Chaplinův film, ve kterém ztělesňuje postavu tuláka. Všeobecně je za jeho první zvukový film považován Diktátor z roku 1940, nicméně už v tomto snímku se Chaplinova hlasu dočkáme. Film, ve kterém je celá řada geniálních gagů, nebyl zpočátku vůbec úspěšný. U publika propadl a uznání se mu dostálo až po nějaké době. (14.03.2007)

Až do moderní doby patřil Tulák divákům. Pokud to jen šlo, dlouhodobějším závazkům se – oproti Busteru Keatonovi – vyhýbal. S dívkami koketoval, v nestřežený okamžik je i opatrně políbíl, ale k rodinnému životu alespoň navenek neinklinoval. Několik grotesek příznačně končilo jeho osamělou chůzí směrem od kamery, za dalším dobrodružstvím, nezávislém na tom právě prožitém. Teprve Moderní doba, Chaplinovo rozloučení s Tulákem a Tulákovo rozloučení s divákem, končí záběrem spokojeně kráčejícího páru. Tulák odchází, ale konečně není sám, o jeho budoucnost se nemusíme strachovat. Moderní doba však nebyla jen rozloučením s Tulákem, ale také s němým filmem a žánrem čisté grotesky (mj. kvůli finančnímu neúspěchu – kritici i diváci již byli uvyklí zvukově mnohem hutnějším filmům). Chaplin poprvé nápaditě využívá zvukových efektů, buďto k zesílení dramatického (výstřely) nebo komického efektu („krmící“ mašina). Navíc nechá Tuláka jakousi francouzsko-italskou hatmatilku zazpívat pár not. Nejen v této scéně hrdina připomíná porouchaný stroj, který po vykázání z továrny, kde mu příslušela jasná funkce, marně hledá jiné uplatnění. Chaplinův satirický portrét vykořisťovatelské kapitalistické společnosti, měnící člověka v soukolí obřího mechanismu (hádám, že zejména tato rovina Chaplinovy tvorby inspirovala Jacquese Tatiho), souzněl s obdobím hospodářské krize a oproti jiným komediím divákům nedovolil utéct do hezčího světa. Nezaměstnanost, chudoba, hlad, sociální nepokoje – vše sice humorně rámované, nicméně viditelně přítomné. Díky povýšení mechanizace lidské existence na hlavní téma filmu mohl Chaplin vytěžit jeden z hlavních rysů grotesek, jejichž gagy často spočívají v tom, že se lidé chovají jako neživé objekty. Příliš blízká příbuznost s předchozími filmy je zároveň slabinou Moderní doby. Zápletka se vinou střídání různých povolání, která si Chaplin ozkoušel ve svých krátkých groteskách, drolí do oddělených, třebaže s obdivuhodnou úsporností zrežírovaných epizod. Filmu tak chybí dramatická semknutost i emocionální působivost. Kvůli silnému příběhu tedy ne, ale kvůli gagům s kokainem nebo utahováním šroubů a kvůli neodolatelně nabroušené gamine Paulette Goddard se do Moderní doby dozajista vracet budu. 80% Zajímavé komentáře: sportovec, Radko (13.05.2014)