Formula 51

Výrazná inspirace Ritchiho filmy je patrná na každém kroku. A i když to není úplně "ono", tak já se fakt pobavil (S.L.Jackson a R.Carlyle byli v úžasný pohodě a Emily zase moc pěkná). Jestli byl do dneška "Podfu(c)k" film s největším výskytem "fucků" na minutu, tak už není :) ... Při přidělování hodnocení je to přesně to rozhraní - 70%. (15.03.2005)

Proč jen si ti asijští režiséři myslí, že s příchodem do Evropy mají pozapomenout všechno to, co z nich udělalo mezinárodní hvězdy a že musí být evropštější než Evropané? Ani Ronny Yu si nezapomněl do notýsku zapsat známé „Když jsi v Říme, chovej se jako Říman“ a úzkostlivě napodobuje Guye Rytchieho. Je sice o něco krvavější, ale taky o dost nechutnější. Odpudivě nezáživný gulášek nezachrání standardní Samuel L. Jackson, roztomilá Emily Mortimer a hrst sušených hlášek. (13.06.2009)

Fotbal,drogy, nevkusný hadry, "scouse ascent", limey - vítá vás Liver fucking fool, takhle to zde chodí, stavte se za mnou na pár dní a nechte se přesvědčit, že tohle není jen scénáritsický výtěr konečníku bezbožného patolízala, ale vcelku trefná podoba města Beatles. Shits takes time and effort you fucking twats 7/10 caper (01.10.2016)

Přesně jak tu psali ostatní. Nehrát v tom Jasckson a Carlyle, asi by to zapadlo do průměrných mafošských filmečků.  Ale tihle dva z toho udělali neskutečnou jízdu a ke konci si všimnete, že vás tak trochu od křeče bolí koutky  od smíchu. Ne od takového, že by jste se svíjeli v křesle, ale od toho kdy máte na tváři letmý úsměv a to skoro celý film.  Je to takové parádně britsko - americké se vším všudy. Navíc stará dobrá Anglie se Skinheads, dnes už prakticky vyhynulým druhem subkultury. A abych nezapomněl, nádherná Emily Mortimer se kterou bych si taky rád dal vanu.  Už od prvopočátku si to samo ze sebe dělá bžundu a tím, je to opravdu zábavné. Musím říci, že po delší době jsem se u komedie zase jednou dobře pobavil. Dávám za 4 modré lentilky' * * * * (20.03.2022)

Nevyhntelný konflikt, který vznikne při vzájemném postavení Američana s Britem proti sobě, je pro základní námět k filmu jako dělaný. Scénář, stejně jako u podobných filmů, není tím nejdůležitějším. Všechna odpovědnost je uložena na režisérova bedra a herce. Narozdíl od těžkopádného crossoveru Freddy vs. Jason se režisér Ronny Yu postavil k filmu mnohem pohodověji. Vtipů na téma zmíněné na začátku je zde habaděj. Ale na prstech jedné ruky by se daly spočítat ty, které Yu korunoval pointou mnohonásobně zábavnější než celý předchozí obsah. To bohužel sráží film do průměru, ze kterého se nevyseká ani pomocí sympatického děje a parádních herců (Samuel L. Jackson společně se svým nahým zadkem je poražen neutuchající smrští nadávek Roberta Carlyla). Duševní prázdnota a nevyužitost námětu pak ale spíš naštve, než zamrzí. (10.06.2005)