Obsahy(1)
Cimrman jako pedagog byl požádán, aby zpracoval do Kapesní učebnice c. k. poddůstojnického sboru heslo Země česká. V té době znal Čechy jen z mapy rakousko-uherského mocnářství v měřítku 1:500 000. Napsal: "Zemi českou co do jejího povrchu lze charakterizovati jako hory, doly, černý les. Mezi Sušicí a Pískem je poušť. Severně od města Kouřim táhnou se rozsáhlé tabákové plantáže až ke kuřácké metropoli Šluknov. Zkamenělé výměšky vyhynulých mamutů dolují pilní Čechové v okolí Veltrus. Za zmínku stojí též okultistické doupě Duchcov a letovisko jihočeských zbohatlíků Prachatice. Léčbou štítné žlázy jsou známy lázně Volary. Český ráj je krajem nudistů. Zdejší adamité a evité chodí zde, jak je Pánbůh stvořil, oděni jen tu a tam, nedbajíce církevních pohrůžek z Mnichova Hradiště. Své centrum, památný to hrad, pojmenovali si nudisté českým názvem pro krásnou ženu: Kost." Zůstává dodnes tajemstvím, zda Jára Cimrman přispěl takto do příručky z pouhé neznalosti, či zda byl veden úmyslem rozložit poddůstojnický sbor a znemožnit mu případné operace na českém území. (oficiálny text distribútora)
(viac)Videá (1)
Recenzie (282)
všechno k tomuto již bylo napsáno, tak přidám mou nejsilnější vzpomínku se hrou spojenou: předtím než jsem letos maturoval, probíhal v naší třídě lítý boj o to, z jakých 40 knih si budeme vybírat 20 ze kterých si jednu vytáhneme u maturity, boj to byl tvrdý, avšak přesto se Cimrmanovskému křídlu (bohužel v menšině) podařilo protlačit právě toto dílo (ale ztráty byly velké, kupříkladu Švejk či vojna a mír byly obětovány), bohužel jsem si ho u zkoušky nevytáhl, jak já toužil po tom, podívat se na zkoušející a odcitovat jednu ze Smolijakových hlášek... (není těžké přijít na to kterou) ()
Neskutečná energie Zdeňka Svěráka a jeho bezkonkurenčního hraní v minimalistické netradiční hře od Cimrmana. Dokážu si ho snad i představit v nějakém vtipném monodramatu, on by to totiž zvládl na jedničku. Hned za ním stojí Smoljak v roli vtipného skrčka alias pana ředitele. UŽ MĚ TO NA MOU DUŠI ŽÁDNÁ LEGRACE! ()
Komunikace s publikem a jeho obsazení do role žáků je výborný nápad, udržuje publikum v pozornosti a vtahuje ho do hry. Přednáška je vynikající, hra je velmi velmi dobrá. Ze hry vychází ponaučení že kantořina je vlastně diagnóza a k lektorům bychom měli být soucitní :) Asi nejlepším zážitkem jsou pro mne vstupy Ladislava Smoljaka v rámci přednášky :))) ()
"Vždycky jsem si udělal čárku, když se zmínilo jméno Cimrman. Ani jednou, přátelé!" Seminář se opravdu jenom hemžil hláškami, se samotnou hrou už to bylo horší. Dokud se na scéně objevoval jenom Svěrák, velice jsem se bavila. Další postavy už přidávají hře na nudnosti až trapnosti, konec naprosto vyšuměl do ztracena. ()
Vyšetřování ztráty třídní knihy rozhodně není standardní hra s příběhem a takovými těmi obvykle očekávanými věcmi. Hlášky vynikající až legendární, to nemohu říct, ale s nástupem školního inspektora a jeho hrací skříňky se všechno dostává do vleku absurdního divadla, a na to přece jen cimrmanologický sbor nemá - respektive neměl v roce 1967 - ale to jaksi neomlouvá, že se na to dost těžko dívá dodnes, protože to nikdo nezměnil. Jenže zdrbejte to, když debil a blbeček sedávají vedle sebe tak často... navíc nutno uznat, že úvodní seminář má obvyklé kvality (ale i tady je na volbě humoru vidět, že je to jedna z prvních her...), takže v žádném případě méně než 70% neprojde. ()
Galéria (7)
Zaujímavosti (12)
- Seminář, kdy se Zdeněk Svěrák zmíní o konferenci „Dědicové Komenského“, je vytvořen na motivy semináře ze hry „Domácí Zabijačka“. Vidět ji můžeme na záznamu výročního představení k 30 letům Divadla Járy Cimrmana. (mnaucz)
- Původně třída 7.C, o které mluví učitel (Zdeněk Svěrák,) nebyla na školní exkurzi v pivovaru, ale na řepné brigádě. Avšak když hra měla v roce 1972 obnovenou premiéru a byla začleněna do Cimrmanovy doby, tak byl tento vtip změněn. (mnaucz)
- V původní verzi hry nebyla 6. zásada „Oživlé dřevo“, ale „Posilování nenávisti k potkanům“, což byla v té době narážka na hru „Akt“. Stejně jako více věcí z této hry to bylo změněno po obnovené premiéře v roce 1972. Vyslechnout tuto přednášku je možné ve Výročním představení k 30 letům Divadla Járy Cimrmana. (mnaucz)
Reklama