Zlaté opojenie

Respektuji tu symbiózu tragédie a komiky, legendárnost scén jako pojídání boty, houskový tanec či balancování srubu nad propastí i Chaplinovu tvůrčí cílevědomost, nicméně jeho němá komedie o aurum hledajících prospektorech mi přijde zbytečně dlouhá a doslovná, doprovodná hudba připomínala varhany během přerušení v zápase NHL a jediná opravdu silná scéna byla ta přednovoroční s písní Auld Lang Syne. A vůbec, ztotožňuji se s názorem kapitána Edmunda Blackaddera, který tvrdí, že Chaplinovy filmy jsou asi taková zábava jako nechat se střelit šípem do krku a pak objevit, že je k němu přivázaný účet za plyn či že jeho genialitu spatřuje jedině v tom, že vynalezl způsob, jak si nechat zaplatit milion dolarů ročně za to, že nosí pitomé kalhoty.. (02.09.2015)

Chaplinův tulák je nezapomenutelná postavička. Kachní chůze, klobouk, hůlka, sáčko a téměř akrobatické kousky, na to se člověk může dívat pořád. Už jsem si myslela, že se mi Zlaté opojení bude líbit méně než Světla velkoměsta, ale ke konci mě to opět chytlo. Líbilo se mi to po celou dobu, ale konec hodnocení ještě vylepšuje. Chaplinovy filmy mají něco do sebe. Nejen, že obsahují vtipné gagy, ale taky přinášejí jakési poselství, nejsou bezduché... (15.06.2013)

Zlaté opojení mi přineslo víc melancholie než smíchu a já zkrátka od Chaplina očekávám mnohem víc zábavy. V podstatě mne pobavil snad jen dezorientovaný Tulák, kterak si v buřince a s hůlčičkou si vykračoval po horách, dále scéna s odklízením sněhu, houskový tanec a samozřejmě ekvilibristika v domě nad propastí. Jinak jsem bystře odhalil příliš velký prostor pro nudu. (04.01.2016)

Je veľmi ťažké poukázať, ktorý Chaplinov film je najlepší, hlavne preto, lebo každý jeho film prináša niečo nové , niečo do tej doby nevydané a niečo čo funguje doteraz. Rovnaké je to aj zo zlatým opojením. Dostávame sa do atraktívneho zasneženého prostredia Alijašky, ktoré je zo začiatku správne bezútešné a v ktorom zahynie viacej ľudí než je v Chaplinových filmoch zvykom. Potom ale príde na rad typicky tulákovská záležitosť a to hľadať to svoje šťastie, alebo pomôcť ho nájsť ostatným. Bez zbytočného sentimentu a sileného vtipu nám Chaplin predvádza jednu dokonalú scénu za druhou. Zápletka sa neustále rozvíja a neustále sa na plátne niečo deje a je úplne jedno či je to dobré, alebo nie. Jednoducho od toho neviete odtrhnúť oči. Koniec je typický happyendovský. Taký aký má byť a hlavne taký aký mám u Chaplina veľmi rád. 100% (01.11.2010)

Stala sa mi neuveriteľná vec. Pri opakovanom sledovaní (po desiatkach rokov) som zistil, že tento slávny Chaplinov film ma nebaví tak, ako som očakával. A stálo ho to hviezdičku. Problém nebol v kvalite gagov. Tie sú aj po 90 rokoch fantastické a funkčné. Len tie nábehy na gagy sa mi teraz zdali zbytočne dlhé, ako keby mali mať aj didaktický význam pre menej chápavých divákov ("Pozor, teraz to príde"). Neviem, ako vyznieva nahovorená verzia z roku 1942, ja som videl a hodnotil iba pôvodnú otitulkovanú verziu. A po tej druhej ani netúžim. Už mám niekoľko nepríjemných skúseností s kolorovanými čiernobielymi filmami, nepotrebujem ďalšie negatívne zážitky. (02.09.2015)