Psí život

Po 103 rokoch som sa konečne dostal k napísaniu pár slov. Názov filmu nevypovedá iba o kvalite života tuláka Charlieho, ale aj o množstve psov, ktorí v snímku hrajú. Samotný film predstavuje lepší priemer Chaplinovej vtedajšej tvorby, pretože doň vnáša stále nové prvky. K jeho lepšej sledovateľnosti okrem dobrej hudby prispieva aj remastrovaná kópia, výrazne odlišná od tých doškriabaných a neumelo zlepených, ktoré som mal možnosť vidieť pred desiatkami rokov. (23.12.2021)

Na Chaplinových groteskách mě baví, že každá má minimálně jednu nezapomenutelnou a originální scénu. Zde jsou takové dvě, tedy alespoň dle mého názoru, zároveň je film také mírně smutný, přeci jen prostředí v jakém se denodenně tulák pohybuje je deprimující. Klasický Chaplin, ale myslím, že jiné grotesky jsou vydařenější, přeci jen mají výraznější stavbu příběhu, než je tomu zde. (28.01.2011)

Chaplinova groteska Psí život má některé roztomilé nápady (nenápadné pojídání dobrůtek u krámu, pejsek schovaný v kalhotách, ocas hrající na buben). Taky chápu, že během 1.světové války mohla mít i nějaký sociální rozměr. Na oplátku třeba zdejší  grotestní  policejní a zločinecké honičky a naháněcky už jsou fakt trochu mimo a i ve ve srovnání s následujícími viděnými Chaplinovými pozdějšími delšími filmy Kid a Cirkus,  nevidím důvod pro nadprůměrné hodnocení....Ale stihlo to skončit včas jako ještě celkem  milá jednohudba s pár světlými místy a tradičně vynikajcím Charlieho mimickým a pohybovým výkonem. (29.07.2021)

Tomu říkám dobrá Chaplinovka. Je pěkné sledovat vývoj Charlieho tvorby v pořadí v jakém točil, můžete krásně vidět, jak si čím dál více uvědomuje svojí sílu, ne jen ve vtipu, ale hlavně v lítosti. Už v dřívějších groteskách zapracovával řadu scén, ve kterých mohou diváci tuláka Charlieho litovat, ale zdá se mi, až do Psího života tomu nevěnoval tolik. V tom tkví jedna z Chaplinovo výhod, rozesmát uměl vždycky (stejně jako další komici jeho doby), ale pak přišel i s dojímáním. Zde znázorňuje život tuláka na ulici, který nemá kde spát, nemá co do pusy, a k tomu tulák potká tuláka, malého psíka, 1. opravdového kámoše, který ho přivede ke štěstí a vytoužené budoucnosti. Charlie začíná více dávat svým groteskám příběh, zde ještě doplněný o mnoho skvělých gagů. (07.01.2019)

Psí život sa presne javí tak,ako práve doba,ktorá je,1.svetová vojna,kde Tulák Charlie prežíva zo dňa na deň,keď ráno vstane,tak premýšľa,čo by zjedol,len nie je čo,alternatíva spočíva v tom,ísť tam,kde je niečo pod zub... Ako tak sa šikovne naje,aby stretol najlepšieho priateľa človeka,psa,ktorého svorka divokých psov chce odstrániť... Charlie sa ho ujme a ich cesta vedie do baru Green Lantern,kde sú vítaní najmä tí pri peniazoch,to dokazuje rozdiel medzi bohatou a chudobnou vrstvou,veď Tulák peniaze nemá a zamiluje sa do dievčiny,ktorá spieva melancholickú pesničku,že celý bar si zotiera slzy... Už len tie prachy,a ani nevie ako sa k nim dostane,aj to bude mať komplikované pokiaľ sa usalaší s priateľkou do nového domčeku...Banda lupičov okradne zbohatlíka,pri úteku schová jeden z nich peňaženku do zeme,že si potom prídu po ňu... Krátkometrážny počin v krutých časoch,kde priepasť spoločností bije do očí,kde majster remesla Chaplin servíruje dávku vynikajúceho humoru,ktorý mám tak rád... Na kratšiu dÍžku nie je problém pamätať si bohovské scény...Totálne geniálna je posledná v bare,kde zastupuje pantomímou lupiča pomocou rúk,ktorú zvládne Charlie s bravúrou.Ako to robí?Treba vidieť! (14.04.2014)