Viera Angiová

Jojo, taky jsem motivaci jednání hlavní hrdinky nechápal. Byla tak naivní? Nejpravděpodobnější se mi zdá, že ji k jednání nutil jakýsi pocit upřímnosti, pravdivosti či správnosti. Ovšem kritérium správného jednání nelze určovat nijak objektivně. A subjektivní chápání správnosti činů pak může být značně pokřivené a může škodit! Nejhorší je, že takové jednání se může změnit v udavačství, které sice strana ocení, ale jinak bude takový člověk v duchu pravdy páchat zlo! Podobným příkladem byl Pavlík Morozov. Zajímavý postřeh: To co bylo v době vzniku na filmu kontroverzní a nepřijatelné na mě dnes působilo jako velmi realistické zobrazení oné doby. Toto vidění mi asi nejvíc připomnělo Formanovy české filmy nebo vidění Milana Kundery. Zřejmě proto nepřijatelné zobrazení, protože realistické, neboť neodpovídalo oficiálním představám, jak by situace měla být viděna (z hlediska komunistické strany). (30.11.2006)

Film je v podstatě velice dobrý. Dokázal mi podat socialistickou společnost 50. let (asi nejen v Maďarsku) tak hnusně, jako ještě žádný jiný. V dnešní době už opravdu pozbyl prakticky veškerou dřívější kontroverznost, přesto jsou otázky, které pokládá, zajímavé a film nenudí. Toto vše je ale zásluhou scénáře (či námětu). Nedokážu se zbavit dojmu, že při realizaci tvůrci (snad kromě opravdu dobré kamery) nezvládli vůbec nic a námětu jen škodily. Tím myslím především vedení herců. Film je založený na klasické předpokládané identifikaci diváka s hrdinkou. Způsob jejího hraní a volba záběrů tak, aby bylo všechno vidět, přestože to nic neříká, zároveň znemožňuje divákovu vlastní interpretaci a způsobuje, že divák (nebo aspoň já) nechápe hrdinčiny motivace a považuje ji za uplnou krávu. Tedy se s ní nedokáže identifikovat, což je ale pro vyznění právě tohoto filmu podstatné. Podobně jako třeba u filmu Piano jsem se prostě musel dívat na několik hlavních postav, z kterých mi nebyla ani jedna ani trochu sympatická a jejich problémy mne nedokázaly zajímat. Zbývá tedy už jen onen opradu nepěkný obraz lidí dobrovolně se nechávajících ovládat socialistickými "ideály". (30.11.2006)

Při sledování filmu mě neustále udivovala hrdinčina naivita. Její jednání, které běžnému člověku přijde úplně nelogické s ohledem na vlastní pocity a emoce, však Věra myslí naprosto upřímně a vede ji jakési svědomí vůči straně, pocit spravedlnosti, snad i správnosti, kvůli kterému činí tak, jak činí. Avšak někdy je potřeba se zamyslet, zda je správné a upřímné vůči něčemu (v tomto případě se jedná o socialismus) skutečně správné, nebo zda s vírou ve spravedlivost strany nebudeme upřímností činit naprosto zle. (26.12.2016)

Vera Angi je náhľad do duše mladej a naivnej socialistky, ktorá si idealizuje svet, a to aj za cenu vlastného poníženia. Tvorcovia sa snažili ukázať komunistické Maďarsko 50. rokov a ponurú atmosféru myslím celkom vystihli. Niektoré veci však idú príliš cez hranu, iné zasa nudia. Spomenúť musím scénu vo verejnej sprche, pri ktorej si príde na svoje každý milovník prirodzenej ženskej krásy, vrátane hlavnej hrdinky, dnes už nebohej Very Pap, ktorá bola vtedy fakt kus. (21.03.2019)

Film, který mi připoměl atmosféru doby víc než jakýkoli (zvlášť český) jiný. A nejen připomínal, ale jako bych v něm i žil, přestože dobu "sebekritik" jsem nezažil. Oddělené společnosti žen a mužů, které se občas při nějaké příležitosti promísí, zde byly podány skutečně realisticky. A karieristka Věra je podána s onou naivitou a nevinností, které také snadno uvěříme, i když v nás stále něco zdvíhá varovný prst. (21.10.2020)