Bus 174
Obsahy(1)
Dokumentární snímek Bus 174 je napínavou rekonstrukcí událostí předcházejících tragickému únosu v roce 2000, k němuž došlo v Rio de Janeiru. Dvaadvacátého června přepadl Sandro do Nascimiento se zbraní v ruce autobus městské hromadné dopravy a čtyři hodiny držel cestující jako rukojmí. Policie okamžitě obklíčila vozidlo a snažila se s pachatelem vyjednávat. Průběh jednání byl vysílán v přímém přenosu řadou televizních stanic, což přitáhlo k obrazovkám miliony lidí po celé zemi. Režisér založil dokument na záběrech z televizních archivů (řada z nich dosud nikdy nebyla zveřejněna), které se střídají s rozhovory s policisty, kteří byli na místě činu, s rukojmími, sociology, politology, vychovateli a Sandrovými přáteli. Před námi vyvstává Sandrův barvitě vylíčený příběh, v němž se z dítěte ulice stal zločincem. Zároveň je tu vykreslena sociálně-kulturní realita Brazílie posledních dvaceti let. Film úspěšně přenáší napětí na diváka, zdůrazňuje nepřiměřené reakce hlavního protagonisty (chce být zatčen v přímém přenosu), ale také zmatečné jednání policie. José Padilha navazuje na tradici latinskoamerického investigativního dokumentu snažícího se odhalovat viníky tragédie. (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (17)
"The police do the dirty work that society doesn't want to see, but that the public hopes will get done in some dark corner." Myslíte že po některých brazilských filmech z poslední doby máte alespoň základní představu o situaci panující ve favelách? José Padilha, režisér Tropa de Elite, vás velmi rychle probere z naivity. Úvodní situace s držením rukojmích v linkovém autobuse 174 mu slouží "pouze" jako odrazový můstek k pohledu na nefungující systém. Během rekonstrukce složené z dochovaných záběrů, dokumentů a nově natočených rozhovorů s účastníky i odborníky zavítáte do temnějších vod nejen samotného Města Bohů. Autoři dávají prostor všem pohledům a názorům. Od (ne)oficiálních až po ty značně extrémistické. Avšak také nikoho nešetří. Únosce, policii, speciální jednotky a především ne společnost. Na druhou stranu ani nikoho neodsuzují. A tak to má být. Na dění ve stosedmdesátčtyřce se naštěstí nikdy nezapomíná a je zkušeně vedeno až k nepopsatelně silnému vyvrcholení. Zvláště záznam řádění lynčování chtivého davu je mrazivý tak, jak to umí pouze reálné záběry. Bohužel jsem viděl pouze mezinárodní festivalovou verzi, která je o půl hodiny kratší. I tak je zde na dokument dostatečně hutná stopáž, která dovoluje zajít dostatečně do hloubky problémů. Ônibus 174 nikdy nenudí ani na vteřinu. Působivostí a naléhavostí vás vyždíme. Emocionálně, psychicky i lidsky. Totálně. ()
"He said that I'd see him on TV, that he'd be famous. I told him, "Son, I really hope so. I want to see you as a big success."" Dokumentárna rekonštrukcia jedného kriminálneho činu, ktorá sa z nejakého dôvodu dostala aj medzi 1001 filmov, ktoré musíte vidieť, než umriete. Ťažko povedať, prečo, keďže poväčšine to pôsobí ako bežné kriminálne spravodajstvo so značným bulvárnym podtónom (také rozšírené krimi noviny). Chlapec proste chcel mať za každú cenu pozornosť "celého sveta" (rozumej médií) a aj sa mu jej napodiv dostalo. Je dosť choré, že takéto "celebrity" vôbec dostávajú nejaký priestor v médiách, dokonca sa o nich nakrúcajú aj celovečerné filmy. Ak by totiž tá spoločnosť nebola takto nezmyselne nastavená (myslené v bulvárnom smere), ani pes by po ňom neštekol a namiesto pozornosti by sa mu dostalo maximálne tak jednej guľky od ostreľovača (a neboli by žiadne nevinné obete). Ale aby som nebol až taký hnusný, nejaké tie pozitíva predsa len tento film má (napr. to úvodné predstavenie Rio de Janeira z nadhľadu). Na pozadí toho kriminálneho činu totiž prináša celkom zaujímavý náhľad do práce bezpečnostných zložiek v Rio de Janeiru (ukázaná je hlavne neschopnosť policajtov, keďže v policajnom zbore končia tí, ktorí si nevedia nájsť inú prácu) a v podstate aj náhľad do celej brazílskej spoločnosti (vo forme akejsi sociálnej štúdie), predovšetkým skupiny ľudí z jej okraja (deti ulice, postupne formované do kriminálnej hrozby pre spoločnosť). Brazílska spoločnosť tu je ukázaná v dosť mizernom svetle a je tiež zaujímavé, že takýto pohľad potvrdzujú viaceré filmy, ktoré sa do našich končín dostali v posledných dekádach. "Ônibus 174" mohol byť napínavým a znepokojivým svedectvom o stave brazílskej spoločnosti, keby to vlastne celé nebola taká trápna fraška, nechutný teáter, na ktorom sa odmietam zúčastniť. ()
Filmaři, diváci i kritika si docela oblíbili drsné snímky z Brazílie jak ji znají jen její obyvatelé. Temné špinavé ulice, krádeže a vraždy na denním pořádku. Město bohů, Vzpoura ve věznici Carandiru, Tropa de Elite všechny tyto filmy ukazovaly odvrácenou tvář Brázilie a režisér posledně jmenovaného nám přináší námětem strhující a neotřelý dokument zachycující únos autobusu, k němuž došlo v Rio de Janeiru. Je zajímavé "naživo" sledovat jak taková událost vypadá v reálu a režisér do toho přidává i všemožné rozhovory se všemi možnými zúčastněnými od policistů po rukojmí a ukazuje sociální problematiku v zemi. Škoda, že je film docela dlouhý a některé části a rozhovory nejsou tak zajímavé. Rozhodně však tento dokument stojí za vidění. ()
Bus 174, jak již název napovídá, rozebírá událost kolem únosu Brazilského autobusu, avšak popis této mocné historky není cílem dokumentu, nýbrž mnohem více slouží jako prostředek pro vykreslení nefungující situace v ulicích Ria, potažmo celé Brazílie. Miliony (sedm) dětí nemají domov, rabují ulice, žebrají, okrádají - otravují společnost. Jsou jako neviditelný toxin, který je třeba neutralizovat, ale nikdo neví jak. Policie občas někoho zmlátí, v krajních případech i zastřelí, ale to není řešení. Občas se dokonce najde "dítě", které ve svých drobných přepadovkách zajde tak daleko, že unese autobus a způsobí smrt nevinného člověka, i když vlastně neví proč, jen fakt, že "nemá co ztratit" mu stačí... Absurdní je, že policie si je vědoma nejlepšího řešení, tedy okamžitého odstřelení terorizujícího únosce, ale to si před televizními obrazovkami nikdo nedovolí a to pak situace často skončí i více než jedním úmrtím... Bus 174 je sice dokument, který zůstává nestranný a nepodstrkuje diváku svůj názor, ale nezapomíná na filmové aspekty, jako je gradace a silný emocionální dopad. Přesto všechno cítím u režiséra až příliš velkou potřebu všechno sáhodlouze rozpitvat - 2 hodiny se dost táhnou, dokonce až natolik, že sahám po slabších 4*... 7/10 ()
Slabou strankou tohto dokumentu je jeho dlzka. Kludne sa to dalo skratit aj o polovicu, mozno by to miestami neschadzalo do nudy a nestratilo by to tu spravnu davku napatia. Dozvedela som sa mnozstvo zaujimavych faktov o brazilskej policii, vazeniach ci detoch zijucich na ulici. Je to velmi zaujimava mozaika osudov, ktora sa toci okolo krvavej unosu autobusu 174. ()
Zaujímavosti (2)
- Dokument Bus 174 sa na základe hlasovania dostal do Top 10 najlepších filmov roka 2002 v The New York Times. Okrem toho vyhral celosvetovo viacero ocenení, vrátane Amnesty Award v Holandsku. (LordCell)
Reklama