Orion and the Dark
Réžia:
Sean CharmatzScenár:
Charlie KaufmanHrajú:
Jacob Tremblay, Paul Walter Hauser, Werner Herzog, Colin Hanks, Ike Barinholtz, Nat Faxon, Golda Rosheuvel, Natasia Demetriou, Angela Bassett (viac)VOD (1)
Obsahy(2)
Malý kluk s velkou představivostí se statečně postaví svým nočním můrám a s novým kámošem, usměvavým obrem Tmou se vydá na nezapomenutelnou cestu nocí. (Netflix)
Videá (2)
Recenzie (42)
Jednoduchý animák na tému „don't be afraid of the dark“. Zachytenie vzťahu medzi (mladým) Orion a „Dark“ je na priemernej úrovni, vedľajšie postavy, predovšetkým pomocníci Dark, miestami majú nejaké príležitosti (scéna s „magickým“ chloroformom) – nejaké nepriame napodobnenie/pocit Inside Out tu feunguje. Začiatok príbehu dobrý ale blížiacim sa koncom je to zbytočne „prekombinovaný“ (cestovanie časom). Štúdio DreamWorks Animation na konte aj omnoho vydarenejšie kúsky. Osobné hodnotenie: 71% (***) ()
Čekal jsem víceméně standardní příběh o tom, jak se vyrovnat se svým strachem. čemuž docela nasvědčuje i úvod, ve kterém jsem se mimochodem viděl víc, než bych předpokládal. Jenže Orion a tma se postupně tematicky naprosto rozpadne a stane se z něj velmi podivný, skoro až filosofický animák, který je ovšem absolutně nesourodý. Sem tam sice nahodí zajímavou myšlenku, ale nějaká jasnější dramatická linka jako by se vytratila. Tvůrci ani nedořeší téma strachu a už se věnují důležitosti tmy, aby pak zničehonic celou situaci vyřešili podivným cestováním v čase. Vážně nevím, co si z tohohle má ať už dospělý nebo dětský divák vzít. Na vyloženě intelektuální podívanou jsou jednotlivé motivy nerozpracované a rozhárané, jako čistě dětský snímek zase novinka nezvládá pořádně předat jakékoliv základní poselství. Nebýt povedeného úvodu a celkem vtipných scén s nočními entitami, které jsou ale jinak prakticky nedůležité, byl by to snad ještě větší propadák. Hodně frustrující zážitek. 4/10 ()
Tvorba Charlieho Kaufmana v podstate dobre reflektuje cestu okrajovej produkcie posledných takmer troch dekád do centra hollywoodskeho diania. Od postmoderného Malkovicha / Adaptácie, cez žánre dekonštruujúce Večný svit / Synekdochu a takmer až odporne beznádejnú Anomalisu, prechádza k metamodernému prerámcovaniu všetkého toho rozkladu do roviny zábavy v podobe filmu pre deti. Orion a tma je tak film, v ktorom je detské publikum postavené do situácie, kedy rozprávanie dáva zmysel až po poskladaní troch naratívnych rovín, a ono nám to pritom vôbec nedochádza, deje sa to prirodzene a úplne bez povšimnutia. Inými slovami, naratívne prostriedky, ktorými nás ešte pred ôsmymi rokmi dokázal šokovať Westworld vo svojej prvej sérii, sa teraz používajú v rozprávkach pre deti na dobrú noc. Je to taký prechod z No country for old men k Spider-Man: Into the Spider-Verse. Je to inteligentné, baví to, ale rozhodne to nehryzie, ako kedysi. ()
Jeden z mých nejočekávanějších filmů roku, který mě naprosto zaujal svým námětem už když jsem o něm poprvé slyšel, bohužel slavně nedopadl. Kaufmanův rukopis je sice ve scénáři jasně znát v mnoha prvcích a dokonce si zachoval svůj svérázný, nepochopitelný humor (želva), ale výsledek je bohužel zbytečně překombinovaný a i přes pár filozofických scén s nečekaně chytrými postřehy (na tento formát) to nedrží moc pohromadě. Už teda jen tím, že je to nakonec příběh v příběhu v příběhu v příběhu, ale to mi nevadí tolik jako to, že z tématu "jak a proč se nebát života" nakonec vypadlo jen poselství o tom, k čemu je dobrá tma. Rozpadá se to na jednotlivé scény, občas lepší a vtipnější a občas horší a bez vtipu, ale jejich soudržnost je slabá a nesoudržnost tomu nesluší. Problém je dost pravděpodobně stejný, jako u spousty současných animáků - chce to být tak moc pro děti i dospělé, že to uvízne někde mezi a nakonec to plně neosloví ani jednu skupinu. Není to tu takový problém jako u filmů Petea Doctera, ale to především díky několka zajímavým nápadům a sympatickým postavám, které zde mají dostatečné zastoupení. Pořád to vnímám jako mírný nadprůměr, ale žádné malé, ale přitom obrovské překvapení se žel nedostavilo. Rozhodně to ale DreamWorks mělo poslat do kin namísto Krakenteeny Ruby, která skončila naprostým propadákem a zajímala naprosté minimum lidí, kdežto Orion a tma měl potenciál v originálním námětu. Chtělo to ještě dotáhnout. Silné 3* ()
Galéria (18)
Fotka © Netflix
Uznávaný scenárista Charlie Kaufman, držitel Oscara za scénář k filmu Věčný svit neposkvrněné mysli a také autor scénáře k filmům V kůzi Johna Malkoviche nebo Adaptace, nepatří mezi nejplodnější scenáristy v Hollywoodu, vždy se ovšem dá minimálně říci, že je jeho scénáře skrývají mnoho zajímavých podnětů a velmi často existencionální přesah. Po svém třetím a dle Kaufmana posledním režijním projektu Asi to ukončím se hodlá Kaufman striktně věnovat už pouze psaní scénářů, po konci režijní kariéry je tímto prvním projektem animák Orion a tma ze stáje DreamWorks Animation. Už jenom díky Kaufmanově účasti by se dalo čekat, že nedorazí typický animák. A tak tomu také u celovečerního režijního debutu Seana Charmatze ve finále je. Na podobně ambiciózní koncepty jsou diváci snadno více zvyklí u Pixaru (V hlavě, Duše....), z dílny DreamWorks Animation vychází v případě Orion a tma jeden z jejich nejvíce ambiciózních námětů. Adaptace dětské knížky Emmy Yarlett se totiž i díky Kaufmanovi nebojí existencionálních myšlenek. Kaufman sice musí pořád jít tak trochu na ruku dětské cílovce, pořád ovšem nejde o typický animák. Minimálně tedy ne typický animák, který za poslední roky vychází z dílny DreamWorks Animation. Filosofický animák, který skutečně může chvílemi působit jako přístupnější variace loňského On se bojí Ariho Astera, sází na výraznou kreativitu, výraznou animaci a především nosné postavy. Ze zdánlivě nevinné věci jako je obyčejný dětský strach Kaufmanův scénář buduje v komplexní úvahu nad jeho údělem. Je to přitom animák, který zvládá i přes zdánlivě náročnou existenciální bublinu, v závěru dodat i pozitivní naplnění. Původní předloha dle rešerší funguje na bázi průměrné pohádky na dobrou noc, Kaufman se ovšem nebojí film obohatil o poselství o tom, že neuškodí přijmout své strachy a naučit se s nimi žít. I když se na první pohled bude pro dětského diváka možná jednat až o příliš filosofickou podívanou, svůj úděl animák ve finále plní. Jak se možná už konec zdá být příliš překombinovaný i na poměry Kaufmana, pořád se mu nedá vyčíst komplexně vystavěný svět, navíc skutečně příběhovou kostru, která zvládne nejen rodinu pobavit, ale skutečně jí svádět k úvahám, například k tomu, jak přistupovat ke strachu svých dětí. Je to pořád přitom po animované stránce tak hravé a pořád schopně vděčné, že se vlastně Orion a tma ve finále projeví jako ideální kompromis pro dětského i odrostlejšího diváka. O to obdivuhodnější je, že má Kaufmanův scénář takový ideální tvar. Kaufman sice opět ukazuje, že je jeho vrcholem Věčný svit neposkvrněné mysli a jeho trojice režijních a scenáristických projektů (Synecdoche, New York, Anomalisa, Asi to ukončím) už sklouzávalo do zbytečných nadstaveb a prvoplánových zvratů, přesto pochybná závěrečná třetina vlastně dojem nezvládá vyloženě zkazit. V podstatě se i díky tomu jedná o Kaufmanův nejpříjemnější scénář od Věčného svitu neposkvrněné mysli, jak jde sice od té doby o nepříliš vysokou metu, přesto se musí Kaufmanovi nechat, že zdánlivou pohádku obohatil o nádech existencionálního dobrodružství s hlubokým poselstvím. Kdyby tohle měl být do budoucna nějaký Kaufmanův standard, vlastně by to ničemu vyloženě neškodilo. Nejen díky komplexní postavě Tmy a dostatečně výrazné animaci jde rozhodně o svěží závan v rámci DreamWorks Animation a o jeden z jejich nejkomplexnějších projektů vedle Prince Egyptského, Shreka, Kung Fu Pandy nebo Megamysla. Kaufman sice nenavázal na mistrnost Věčného svitu neposkvrněné mysli, přesto stojí za scénářem, který rozhodně není jenom pro děti a dokáže obstát jako existencionální animák pro začátečníky. Navíc takový, který vyvolává pocit, že by byl Jan Werich pyšný.... () (menej) (viac)