Fáze IV

U skupiny horrorů se žraloky coby útočícími monstry registruji déle pojmenování sharksploitation... jak to nazvat, když tady útočí a zabíjejí pro změnu mravenci? ...antsploitation? :D Každopádně Fáze IV je filmem, který se od tradičně pojatých animal horrorů, jaký byste po přečtení zdejšího obsahu mohli klidně očekávat, liší skutečně hodně. Šel jsem do něj se zvědavostí, že jde o jediný celovečerní režisérský počin Saula Basse, slavného to tvůrce osobitých titulkových sekvencí pro nejeden film A. Hitchcocka nebo J. Frankenheimera... a výsledek způsobil, že jsem konsternován. V prvních minutách sledujeme zdánlivý přírodopisný dokument o mravencích, který plynule projde do sci-fi plné vědeckého zkoumání terénů a chování inteligentních mravenců v počítačové laboratoři... a časem až do horroru s lidským bojem proti mravenci rozpoutávané apokalypse. Přes strohý, až vědecky odtažitý styl přibývají s vrcholící hraniční situací pro dva vědce a jednu trosečnici vedle nich emočně silné okamžiky plné tísně a gradující děsivé představy nad budoucností Země a lidstva. Svou atmosférou, navrch s precizními záběry, montážemi, skvostě zachycenými detaily (často doslova „mravenčími“), pěknými dobovými triky a efekty, i spolu s Nigelem Davenportem v hlavní lidské roli, mě dokázaly Fáze I až Fáze III přikovat tak, že jsem plně přistoupil na nevšední, čistě teoreticky až neuvěřitelný děj jedné velké mravenčí vzpoury proti lidem. Fáze IV teprve se závěrečným titulkem následuje a film uzemní i částečným ponecháním na divákovi, co si do zvolání chtějí nás! dosadí... a snad mě fanoušci sci-fi (a) horrorů neutlučou, ale tohle se mi líbilo několikrát víc než např. Vetřelec. [95%] (06.01.2024)

V titulnej Fáze IV, z roku 1974, sa to vskutku len tak akosi hrôzostrašne, a k tomu i úplne mimoriadne hemžilo čo najdetailnejšími zábermi - akýchsi zvláštnym spôsobom ["mimozemsky"] vyspelých, či povedzme ešte i obzvláštne jedovatých, a brutálne premnožených, arizonských mravcov, ktoré sa teda v tomto prípade rozhodne čo najviac odpútali od svojich mravenísk, aby skrátka čo najviac zdeptali nielen azda práve iba týchto dvoch univerzitných vedeckých pracovníkov v zložení staršieho Dr. Hubbsa & mladšieho Leska, ktorí zrovna prišli do tejto naprosto nehostinnej, arizonskej oblasti, študovať ich pomerne dosť atypické správanie sa, čiže tým pádom plánovali sa s nimi najskoršie len nejako zvláštne a účinne vysporiadať, resp. v podstate by sa dalo rovnako tiež podotknúť, že tieto mravce začali postupne študovať ich samotných, uzavretých v akejsi počítačovo vybavenej kupole - uprostred samotnej mravčej expanzie → so science-fiction a desivých, hororových prvkov, vďaka ktorým som sa napokon cítil celkom prazvláštne, akoby som pociťoval akési vnútorné mravčenie na dolných končatinách, ktoré sa začalo postupne šíriť naprieč celým telom, čo ma ešte oveľa viac znepokojovalo, ako tomu bolo vlastne na úplnom začiatku. • Jediný režisérsky zárez od amerického grafického dizajnéra - Saula Bassa, ktorý pravdepodobne počas svojej jedinej hranej vízie - popridával b-a-s-y aj na takých miestach, kde to nebolo vôbec ani nijako extra zvlášť zase potrebné, čím sa de-facto predsa začal trocha viacej znižovať i výsledný kredit daného titulu, ktorý aspoňže miestami vhodne vyvažovalo príslušné obsadenie v podobe Brita N. Davenporta a Američana M. Murphyho, ktorým ešte zručne sekundovala britská predstaviteľka Lynne Fredericková - s akýmsi neblahým osudom v pásme skutočných reálií. • Naopak, čo bolo podľa mňa skutočne fascinujúcim objavením na danom titule; je hádam najmä to, že všetky »mravčie sekvencie« doslova sršali nadštandardným, no zároveň aj sakramentsky desivým spracovaním, ktoré ako by ste [ne]normálne skúmali rovno pod «filmovým mikroskopom,» čo bolo určite najsilnejšou Bassovou stránkou v rámci celku; to by totižto asi vystačilo i na samotnú kapitolu. • Škoda tej celkovej veci v tom zmysle, že popri naozaj zaujímavo budovanému napätiu - titul na konci skĺzol do akejsi „surreálnej rozprávky,” keďže si avšak okrem toho taktiež myslím, že mal tentoraz proste omnoho navyše... (27.04.2024)

Kamenné stĺpy mi pripomínali obal albumu The Who, na ktorom bolo Baba O'Riley, a podobné psychedelické veci, čiže atmosféra ok. Aj originálne katastrofické nápady fajn. Len budovanie napätia na mňa moc nefungovalo kvôli slabším efektom. Ja chápem, že v dobe vzniku boli obmedzenejšie možnosti. Ale časom mi začalo vadiť, keď bol každý výbuch zostrihaný tak, že najprv vidíme objekt celý a potom detail explózie extrémne zblízka, aby nebolo viditeľné, čo vlastne vybuchuje. Možno vďaka tomu štáb nemusel demolovať nákladné kulisy, výsledok je však taký, že všetko vybuchuje dvakrát, čo nepôsobí dynamicky. A tiež som mal trochu problém s Lynne Frederick. Vizuálne super, len hrala dosť slabo. Jasné, mala byť postava, ktorá zažila traumu, tak sa chová nedôverčivo. No vyzeralo to tak, že sa bojí na ľudí aj pozrieť, ale potom im zrazu roztrieska laboratórium od hnevu. To som jej moc neveril. Napriek tomu dobrý tip od Willyho z VRK. (19.02.2024)

Mravenci byli toho dne poněkud neklidní. ___ Námětem (+ rozvíjením příběhové linky a charakterizaci postav) víceméně druhořadý sci-fi horror (a teď to fakt nemyslím nijak zle, pokouším se neobratně říci, že Phase IV zkrátka nevyžaduje diváka zběhlého v přírodovědných disciplínách typu kvantové fyziky a technických vědách; taktéž si vystačí s jednoduchým psychologizováním, které psychofyzikální komplexitu jinak známou jako osobnost redukuje na jeden zřetelně rozpoznatelný a dominující psychologický rys, kupř. Hubssova tvrdošíjné nadřazovaní lidského rozumu a lidských schopnosti nad ostatními druhy), jehož přidaná hodnota tkví v "polodokumentárnosti" snímku, jinými slovy tenhle film je nejsilnější v těch místech, kde se mu daří navodit dojem, že jsme jakožto diváci svědky reálného výzkumu, autentického zdivočení mravenců. Plus spoiler vypadá to, že na konci mravenci nakročili k zotročení lidstva spoiler, a já prostě miluju happy endy! Díky za tip Willymu Kufaltovi. 70 % (18.01.2024)

Pozoruhodná věcička v mnoha ohledech, k tomu já mám ráda filmové hrátky kočky s myší, obzvláště když se s jistotou neví, kdo je kočka.. Začátek na mě příliš nezapůsobil, ale postupně jsem se nechala vtáhnout a v závěru jsem byla napnutá, jak to celé soupeření dopadne.. Každopádně se jedná o snímek k zamyšlení a tím získává v mých očích na ceně.. Poděkování Willymu za tip, pro mě příjemné filmové překvapení.. (18.01.2024)