Assa

Únik do světa snů z reality. Reprezentuje ji rocková hudba, která vnáší světlo, naději. Neodehrává se to ve velkých centrech Moskva nebo Petrohrad, ale na Krymu. Vidíme odkaz na to, co už v Rusku zaniklo na různé undergroundové společnosti zde je odkaz na leningradský underground. Svět konce 80.let, svět undergroundu. Leningrad byl vždy jakoby že to nebylo na očích jako v Moskvě. Film je to složitý, má obrovské množství rovin a vyžaduje velkou pozornost. Jsou na něj různé reakce - nadšení až odpad. Snad budete patřit k těm fajnšmekrům. Hudba kapely se mi zdála kouzelně retro. (03.01.2018)

Chápem, že film mal apelovať na zmenu nielen spoločenských ale i iných pomerov vo vtedajšej krajine "obmedzených možností" a kvitujem režisérovu odvahu, no mne prišlo takéto prevedenie strašne nudné a fádne. Divné a nezaujímavé postavy, ktoré si ma ničím nezískali, a kostrbato vystavaný a strašne uťahaný príbeh. Na rozdiel od nepriameho pokračovania - Ihla, ma neoslovila ani hudba. (07.03.2020)

Osmdesátková popová postmoderna po sovětsku – doprovázená až po muzikálovost hudbou nové vlny à la dejme tomu Stromboli anebo i nějaký ten Čok – ale už to mám – hlavní inspirací pro tuhle formu byla prostě a sprostě Bessonova Podzemka (proč v tom hledat Caraxe? – i když Zlá krev…) - a k tomu si teda neodpustili Bachovo Ich ruf zu Dir BWV 639, náležitě vymknuté synťákovou nápodobou marimby, ano, to Ich ruf ze Solaris, které od těch dob molestuje každý Trier, když chce naznačit, že bacha, duc-hovno. Vymknuté je v ASSA vlastně vše – podobně jako třeba v Kopytem sem… Pořád jakože vysoká hra (ve skutečnosti plavovlasý Jesenin versus mužný daddy mafián – stáří a mládí – a pak vlastně už jen děvucha a ťerpajzlíci), ale nejde o nic transcendentálního, zdá se mi. Barvičky jak v Kieślowskim, ale vysoké to ne a není, oproti tomu byl Krzysztof filosof; kamera manýristická, poučená ovšem Tarkovským – dlouhé jízdy, ručka, protisvětlo, možná i nějaké to rybí oko, nakloněné roviny, akcenty barev – obrazovost je na ASSA to nejpěknější a dodnes nevybledla – Krym! A do toho tedy ten polystylový mischung všech žánrů – od špionážky přes zmíněný muzikál, kostýmní drama až k romanci – tohle vše načal Beineix, Wenders, Żuławski, osmdesákový Godard... Nové to už nebylo, ale byl to takřka dernier cri a v SSSR to muselo rezonovat jak blázen. Trochu opakuju, co tu už je řečené - jde o velkoruskou epiku, tempo je pomalinké a druhá část je výrazně lepší. Hladký popík, který toto zastřešuje (protože po těch letech všechny pózy, charismata a legendy vyčpěly - řekněme si to otevřeně: kapely Aquarium a Kino JSOU byť novovlnný popík), ten popík to odlišuje od „vyššího stylu“ typu Sokurova té doby. Inu mládí – mládí nevykouřené roku 1987 – škoda, že ty naděje padly. Po pár dnech zvyšuju na 5 právě kvůli té naději, kterou to dává. Díky za to! (12.01.2023)

Zatímco ve většině dřívějších sovětských filmů bylo možné identifikovat silné propagandistické podtóny a patriotismus, do Assy se již promítala jistá nespokojenost s tehdejším režimem – hlavním hrdinou zde už není spořádaný sovětský občan, nýbrž rebelující punker, který běžné občany a především pak vykonavatele zákona pobuřuje svým chováním i vzhledem, přičemž je divákovi prezentován nikoliv jako odstrašující případ, který se dočká potrestání, nýbrž jako tragický hrdina omezovaný režimem. Technicky je film na velmi vysoké úrovni (v porovnání např. s jen o čtyři roky staršími Torpédovými bombardéry) a obsahuje množství nezvyklých formálních prvků, jako je grafická vložka ve formě promítání abstraktních výjevů v rychlém sledu, textové vysvětlivky přerušující souvislý děj, anebo videoklipová sekvence. (09.01.2011)

veľmi pestrofarebný film, po stránke formálnej dosť komplikovaný, s mnohými motivickými rovinami ako je napríklad rovina milostná, končiaca sa shakespearovsky tragicky a mierne pripomínajúc posledné tango v paríži, rovina akéhosi osobnostného úpadku a dekadencie a zároveň revolčná rovina a idea zmeny, ktorá v tom čase v rusku ožívala. po stránke hereckej hlavne trojuholník Krymov, Bananan a mladá a krásna T. Drubič naozaj impozantné a rozhodne svojské a dynamické po stránke hudobnej, o ktorú sa okrem iného postarali najmä skupina Akvárium alebo Viktor Coj a iní . . . (29.03.2006)