Requiem za sen

Aronofského odstrašující malá noční hudba ( aka nikdy nekončící můra ). Čtyři roční období, čtyři okruhy ohraničující jeden rok, čtyři schody do pekla lidské existence. Léto ještě představuje opojnou naději a snovou lehkost nadcházejícího přízraku budoucnosti, avšak podzim utopený ve vyvržených vnitřnostech a tělních tekutinách přináší vystřízlivění, aby mohlo být konečné delirium ukončeno zimním pádem až na samotné dno. Aronofsky svým postavám sadisticky odebírá a zároveň odepírá možnost snít. Sny a představy nechává přetavovat v přízraky, sebeklamy a noční můry nepřinášející žádné vydechnutí, jen vystřízlivění. Závěrečná sebedestruktivní koláž, bez veškeré naděje je režisérovým requiemem za ztracený sen. Na konci snímku jsem to byl já, kdo chtěl křičet z plných plic: „I want to live“. (08.09.2009)

Je to jako když ze zvědavosti šlápnete do ponuré bažiny. Špička boty projde měkkou, nadýchanou vrstvou úplně hladce, ale vzápětí ucuknete. Voda zabublá a je klid. Za chvíli to zkusíte znovu. Pomalu vsunujete nohu hlouběji do hustšího skupenství, když tu náhle zabalancujete a Vaše chodidlo uchopí neznámá síla a táhne jej dolů. Dolů a jenom dolů. Mazlavá hmota obklopí končetinu a na každém jejím čtverečním centimetru pociťujete tlak a tah dolů, stále dolů. A záhy zabřednete do bažiny po pás. Křičíte, sápate rukama kolem, zatímco jste nepřetržitě stahováni do hlubiny. Teoretická šance na záchranu existuje, ale nemáte nikoho, kdo by Vám podal pomocnou ruku. A tak se noříte níž a níž, až úplně vyčerpaní a zesláblí rezignujete. Chcete se cítit jako člověk, topící se bažině utrpení a závislosti?? Rekviem za sen Vás dostane na dno a nechá Vás na něm dlouhou chvíli nehybně ležet. Prevence proti drogám se jmenuje Darren Aronofsky. Tento člověk totiž pomocí scénáře (jenž se pozvolna utahuje jako smrtící provazová smyčka), hereckých výkonů, originálních prvků (aplikace drogy, prášky, halucinace) a nádherně deprimující (sestra by řekla "psychedelické") hudby vyčaroval fénixe zmaru, hnusu a zoufalství, který Vás ohromené unese do světa, v němž propustkou do další vteřiny bytí je omamná látka... Bezpochyby jeden z nejlepších filmů vůbec, jeden moudrý muž mi nedávno řekl, že k pocitu štěstí je zapotřebí pěti prvků: lásky, rodiny, práce, zábavy a hobby. Jeden element chybět může, ale dva ne. Drogy Vám seberou všech pět prvků najednou. A snímek je obrovskou motivací si s podobnými látkami nikdy nic nezačínat. (17.11.2007)

Tento film mi ležel několik týdnů vedle DVD přehrávače. A když jsem si ho pustil, nemohl jsem od něj odtrhnout oči. Začíná celkem poklidně (veselí dealeři & televizní show), ale postupem času se přidává neklid, paranoia, nejsitota, zmatek, absťák, sex a beznaděj. Líbila se mi forma vyprávění, smyčce v soundtracku, kamera a přesní herci (zvlášť Ellen Burstyn), překvapil také Marlon Wayans. Autor má pravdu, droga může být cokoliv. Cokoliv, na co se příliš upneme a čekáme od toho neočekávatelné. Záveřečné prostřihy mě absolutne odbouraly, stejně tak bezvládnost a slzy na postelích. U některých filmů či knih si opravdu uvědomíme, že máme v podstatě všechno. Tohle vydá za deset instruktážních varovných dokumentů. Brr... (15.11.2004)

Každý máme svoj sen. Ten, ktorý sa stáva skutočnoťou, vždy keď snívame. Keď zaspávame, stáva sa realitou a my ho prežívame. Predstava, že sa jedného dňa splní je motor. Je to energia ktorá robí človeka človekom. Čo všetko je ochotný čľovek obetovať, aby sa sen stal skutočnosťou? Aby to prebudenie nebolo prebudením do dňa plného všedných vecí. Vyrvať sa z kolají monotónnosti, všedností, zástupu opalujúcich sa babičiek, mať prachy, byť v TV show? Vybrať tú správnu cestu je dôležíté, lebo každá cesta má svoje vrcholy a niektoré iba jeden. A potom následuje pád. Rekviem za sen je jeden veľký pád. Zdrcujúci, surový, rýchly s jedinou istotou. Istotou silného nárazu. Čo nám potom ostane ? Sny... (04.07.2005)

Tak po tomhle filmu se cítím totálně rozhadrovaná a v životě ho už nechci vidět. To jsou filmy, které jdou až na dřeň, ale tady vůbec nevím jak mám hodnotit něco tak smutného, beznadějného, frustrujícího, ufff, je to síla a ke všemu mně nedělá vůbec žádný problém tomu uvěřit. Zpracování bylo naštěstí takové, že si člověk při sledování uvědomí, že je to přece jen film a taktéž hudba, která Requiem dokonale podkreslila. Ale ano, já dám nejvyšší hodnocení i přes mé znechucení, protože na film, který má malé procento, se také malé procento lidí podívá a já si myslím, že pro mnohé by to mohla být jakási morální facka a třeba to někomu pomůže, aby si uvědomil, čemu podléhá a jaký z toho vyplývá ve většině případů závěrečný verdikt. (06.03.2016)