Requiem za sen

Když jsem v polovině 90. let viděl britský kulťák Trainspotting, doslova mě ohromil svým nadhledem a hlubokou sondou do světa feťáků a jejich přežívání v tomhle světě. A především tím, že jsem měl ve všech fázích filmu pocit autentičnosti daný tím, že autor literární předlohy Irvine Welsh měl scénu zmapovanou z první ruky, život feťácké komunity a galerky důvěrně znal a drogy si vyzkoušel nikoliv jen jednou. Když jsem zhlédl Requiem za sen, první dojem byl naprosté naštvání za to, že si ze mě scénárista otevřeně dělá blázny, protože takovou míru nesmyslů a odtrženosti od tématu může splácat jen ten, kdo si možná příležitostně dá lajnu kokainu na večírku mondénních celebrit, nikoliv ten, kdo fenomén světa drog a feťáků zná z vlastní zkušenosti. Tvorbu Darrena Aranofskyho jsem neznal a nevěděl jsem, co od něj očekávat. Od prvního momentu jsem ale měl z jeho režijního stylu pocit přexponovanosti, cítil jsem zjevnou snahu diváka šokovat a citově s ním manipulovat. Jeho klipovitý styl s rychlým střihem, zpomalovačkami a především zrychlováním kamery a celkovou coolovou přestylizovaností mi připoměl snímek Šňup, jenže ten chtěl především bavit a nehrál si na nějaké extravelké poselství. Aronofskyho postavy jsou jen letmo načrtnuté a hlavně dělají nesmyslné věci. Postavit základní dějovou linku na absolutním nedostatku fetu uprostřed New Yorku, který je nejlikvidnějším drogovým trhem na světě a který denně zásobuje obrovské množství dealerských sítí, je samo o sobě ptákovina. Kdyby se příběh odehrával v ospalém městečku někde na středozápadě, tak se s ním bez problémů ztotožním, tam jeden rozbitý gang přivede opravdu do zoufalství spoustu závislých. Pak je tam spousta logických zkratů, jako je zatčení feťácké dvojky - drogy nevezli, takže je museli zabásnout nejspíš za špatné parkování.:-) Hlavní hrdina si přivodí sepsi zánětem rozpíchané žíly, což je další nesmysl, protože feťák jeho typu dokonale ví, kam si drogu píchnout, a obvykle to nebývá ani ruka, protože je to místo příliš vidět - a tak by se dalo dlouho pokračovat. Když jsem se seznámil s hodnocením filmových fanoušků, měl jsem pocit, že sedím v autobuse, když ostatní tvrdí, že jsem v ošetřování na psychiatrické léčebně. No, třeba mají pravdu... Celkový dojem: 35 %. Pro mě jeden z nejpřeceňovanějších filmů na CSFD. (26.03.2010)

Film ostrý jak žiletka. Film, který Vás vcucne dovnitř, bezchybným audio-vizuálním zpracováním psychicky a do mrtě vycucne a na konci pak vyplivne ven jak prázdnou a stlačenou PETku No, co si přát více? Nenacházím chybičky na tomto opusu. Sice jsem se chvílemi nemohl zbavit pocitu, že snímek byl natočen na zakázku DROP-INu, ale uznejte: jak jinak prezentovat důsledky (nejen) drogové závislosti? Není mnoho jiných cest; a jakékoliv hledání "zlaté střední cesty" by bylo jen okecáváním a zakrýváním něčeho, co postupem času příliš dobře zakrývat nejde. Já jsem prostě z tohoto snímku totálně paf. Snímku nechybí grády, strhující střih, perfektní práce s kamerou, uvěřitelné herecké výkony, výborné filmové nápady a "frajeřinky" a v neposlední řadě geniální (zdůrazňuji: geniální) hudba. Clint Mansell a Kronos Quartet předvádí něco neuvěřitelného. Takové prolnutí audio a vizuální stránky se fakt často nevidí. Prostě: co si přát více? Jen více takových filmů jen houšť a větší kapky. (05.04.2004)

Už když jsem viděl jak Jared Leto a Marlon Wayans tlačí po ulici kradenou televizi, mi došlo, že to bude BOMBA. Film který je úžasný a dokonalý a hlavně dost fajnšmekrsky natočený. Různé vizuální hříčky zde ovšem nepůsobí prvoplánově, ale jsou neodmyslitelnou součástí tohoto díla. Věděl jsem, že to asi bude dost depka, ale ten film mě uplně zničil, hlavně příběh Harryho matky, který místy dosahoval až hororových rozměrů. Tenhle film by byl poloviční bez těch herců co tam jsou. Jennifer Connely je neodolatelná a o to víc vás její osud mrzí. Jared Leto super a Marlon Wayans? Po rolích zhulených blbečků je tohle pořádný krok vpřed. Nejvíc, ale exceluje Ellen Burstyn z jejího osudu jsem byl fakt "na prášky." Rekviem za sen vás pobaví, vyděsí, znechutí, hodně rozesmutní, ale určitě neváhejte a pustťe si ho. (03.10.2005)

Každý máme svoj sen. Ten, ktorý sa stáva skutočnoťou, vždy keď snívame. Keď zaspávame, stáva sa realitou a my ho prežívame. Predstava, že sa jedného dňa splní je motor. Je to energia ktorá robí človeka človekom. Čo všetko je ochotný čľovek obetovať, aby sa sen stal skutočnosťou? Aby to prebudenie nebolo prebudením do dňa plného všedných vecí. Vyrvať sa z kolají monotónnosti, všedností, zástupu opalujúcich sa babičiek, mať prachy, byť v TV show? Vybrať tú správnu cestu je dôležíté, lebo každá cesta má svoje vrcholy a niektoré iba jeden. A potom následuje pád. Rekviem za sen je jeden veľký pád. Zdrcujúci, surový, rýchly s jedinou istotou. Istotou silného nárazu. Čo nám potom ostane ? Sny... (04.07.2005)

Neskutečně intenzivní zážitek a film, který vás na velkém plátně doslova vysuší, vyhladoví a do poslední buňky zničí. Na rozdíl od Fontány, která je přes svůj opulentní vizuál jen namachrovanou nudou, obsahuje Requiem skutečné emoce, je až nepříjemně reálný (hlavně co se týče na hubnoucích prášcích závislé matky) a při některých scénách mrazí jako chladící box zapnutý na extrémní režim. Brr... po tomhle bych si nedal ani acylpirin. (29.01.2009)