Requiem za sen

Jeden z 500 největších filmů všech dob časopisu Empire. Celosvětově divácky úspěšný film. Úžasně natočený snímek o drogových závislostech, který však raději už nikdy nebudu chtít vidět. Ellen Burstyn hraje v Requiem za sen hroutící se milující matku podobně jako ve filmu Vymítač ďábla, zde je však její výkon kolabující staré ženy závislé na stimulujících prášcích na hubnutí a duševně závislé na televizních estrádách ještě přesvědčivější. Její syn Harry s přítelkyní Marion a kamarádem Tyronem podnikají typickou životní jízdu narkomanů - od drogové zábavy přes absolutní závislost až po životní zatracení v nemocnici, vězení a prostituci. Zajímavé je právě to paralelní srovnání drogově závislých životů "obyčejných narkomanů" a osamocené důchodkyně. Kamera v tomto snímku je velmi experimentující a řekl bych také jakoby drogově ujetá. Zrychluje i zpomaluje, širokoúhlé objektivy mění prostor, dynamicky se potácí za postavami, nebo snímá cestu drogy ve velkém detailu od vpichu po rozšíření zorniček. A do toho různé zvuky a místy andělská místy ďábelská hudba na cestě z nebe do pekla. Trailer: http://www.csfd.cz/film/14317-requiem-za-sen/videa/ (16.03.2009)

Vážení filmoví přátelé, nemá cen nic zastírat, film Requiem za sen mě naprosto zničil. Mám pocit, že život, jaký jsem žil doposud nemá žádný smysl ani budoucnost, proto na něj rezignuji. Lžu? Ano i ne. Film Reguiem za sen mě opravdu pomalu zabíjel. Celou kapitolu ZIMA jsem měl husí kůži a svíjel jsem se jako pes, kterého někdo zahnal do kouta. Kňučel jsem a se slzami v očích překonával sám sebe, když jsem se rozhodl ten proklatý film nevypnout. Vydržel jsem to, i když sám nevím proč tomu tak je, nevěřil jsem si. Co ale může za to, že mě tato část filmu svírala zevnitř a pomalu mi bránila v dýchání? Scénář to určitě není, neboť z něj nějaká ta větší dokonalost cítit není... Ano jedná se o geniální režii a hudební doprovod, bez těchto dvou složek by byl Requiem za sen zcela obyčejným, průměrným filmm. Přestože se jedná o jediný snímek, který mě takto hluboko zasáhl, nemohu jej milovat, ale musím jej nenávidět. Requiem za sen je jediný film, který bych býval ohodnotil i více než pěti hvězdičkami, přesto si jej nemohu v žádném případě zařadit do oblíbených. Proklínám ho. A tak vysoce jej hodnotím jen za tu bezchybně vytvořenou atmosféru absolutní bezmocnosti, kterou tak přesvědčivě vykreslil ve své poslední části. Při jeho sledování jsem si vzpomněl na dobu, kdy jsem sám něco podobného pociťoval a musím vám říct že nic příjemného to není... Doufám že jej už nikdy neuvidím. (06.02.2006)

Když jsem v polovině 90. let viděl britský kulťák Trainspotting, doslova mě ohromil svým nadhledem a hlubokou sondou do světa feťáků a jejich přežívání v tomhle světě. A především tím, že jsem měl ve všech fázích filmu pocit autentičnosti daný tím, že autor literární předlohy Irvine Welsh měl scénu zmapovanou z první ruky, život feťácké komunity a galerky důvěrně znal a drogy si vyzkoušel nikoliv jen jednou. Když jsem zhlédl Requiem za sen, první dojem byl naprosté naštvání za to, že si ze mě scénárista otevřeně dělá blázny, protože takovou míru nesmyslů a odtrženosti od tématu může splácat jen ten, kdo si možná příležitostně dá lajnu kokainu na večírku mondénních celebrit, nikoliv ten, kdo fenomén světa drog a feťáků zná z vlastní zkušenosti. Tvorbu Darrena Aranofskyho jsem neznal a nevěděl jsem, co od něj očekávat. Od prvního momentu jsem ale měl z jeho režijního stylu pocit přexponovanosti, cítil jsem zjevnou snahu diváka šokovat a citově s ním manipulovat. Jeho klipovitý styl s rychlým střihem, zpomalovačkami a především zrychlováním kamery a celkovou coolovou přestylizovaností mi připoměl snímek Šňup, jenže ten chtěl především bavit a nehrál si na nějaké extravelké poselství. Aronofskyho postavy jsou jen letmo načrtnuté a hlavně dělají nesmyslné věci. Postavit základní dějovou linku na absolutním nedostatku fetu uprostřed New Yorku, který je nejlikvidnějším drogovým trhem na světě a který denně zásobuje obrovské množství dealerských sítí, je samo o sobě ptákovina. Kdyby se příběh odehrával v ospalém městečku někde na středozápadě, tak se s ním bez problémů ztotožním, tam jeden rozbitý gang přivede opravdu do zoufalství spoustu závislých. Pak je tam spousta logických zkratů, jako je zatčení feťácké dvojky - drogy nevezli, takže je museli zabásnout nejspíš za špatné parkování.:-) Hlavní hrdina si přivodí sepsi zánětem rozpíchané žíly, což je další nesmysl, protože feťák jeho typu dokonale ví, kam si drogu píchnout, a obvykle to nebývá ani ruka, protože je to místo příliš vidět - a tak by se dalo dlouho pokračovat. Když jsem se seznámil s hodnocením filmových fanoušků, měl jsem pocit, že sedím v autobuse, když ostatní tvrdí, že jsem v ošetřování na psychiatrické léčebně. No, třeba mají pravdu... Celkový dojem: 35 %. Pro mě jeden z nejpřeceňovanějších filmů na CSFD. (26.03.2010)

Šokující film ne díky průběhu , ale díky jeho závěru, který se jentak ve filmech nevidí. Celý film je vskutku velmi zajímavý, příběh syna, jeho party a matky. Syn fetuje o 106, matka se snaží zhubnout kvůli televizi a cpe se prášky jako o život. Celou dobu divák sleduje průběh jejich života....léto, podzim, zima...! Zde se to zastaví. Období, kdy se těžko shání drogy a čas, kdy se začnou rýsovat nepěkné obrysy nejen na synovi, ale i na jeho matce. To už si člověk řiká, no jo tak nějak jsem čekal jak to dopadne. Jak také může dopadnout film o drogách. Ale pozor na konci je tak nádherně provedená a sestříhaná scéna, že na ní budete jen tupě zírat a díky překrásné melodii, která zní celým filmem Vás uvede do pokušení a pocítíte jak Vámi prochází zimnice stejně jako mně. (01.12.2006)

:::::::::::::::::::::::::::::::: Geniální dílo ve všech bodech ! Darren Aronofsky a skladatel Clint Mansell si padli do noty a vytvořili spolu geniální dílo ! Ano ! Ta hudba ! Geniální ! Ty scény ! Geniální ! Ta režie ! Geniální ! A když se smíchá tohle vše dohromady ? Vznikne božské dílo, které se do vašeho srdce zabodne a už těžko ho budete dostávat ven ....... Feťácký kult. ::::::::::::::::::::::::::::::::::: (01.01.2009)