Requiem za sen

Je to jako když ze zvědavosti šlápnete do ponuré bažiny. Špička boty projde měkkou, nadýchanou vrstvou úplně hladce, ale vzápětí ucuknete. Voda zabublá a je klid. Za chvíli to zkusíte znovu. Pomalu vsunujete nohu hlouběji do hustšího skupenství, když tu náhle zabalancujete a Vaše chodidlo uchopí neznámá síla a táhne jej dolů. Dolů a jenom dolů. Mazlavá hmota obklopí končetinu a na každém jejím čtverečním centimetru pociťujete tlak a tah dolů, stále dolů. A záhy zabřednete do bažiny po pás. Křičíte, sápate rukama kolem, zatímco jste nepřetržitě stahováni do hlubiny. Teoretická šance na záchranu existuje, ale nemáte nikoho, kdo by Vám podal pomocnou ruku. A tak se noříte níž a níž, až úplně vyčerpaní a zesláblí rezignujete. Chcete se cítit jako člověk, topící se bažině utrpení a závislosti?? Rekviem za sen Vás dostane na dno a nechá Vás na něm dlouhou chvíli nehybně ležet. Prevence proti drogám se jmenuje Darren Aronofsky. Tento člověk totiž pomocí scénáře (jenž se pozvolna utahuje jako smrtící provazová smyčka), hereckých výkonů, originálních prvků (aplikace drogy, prášky, halucinace) a nádherně deprimující (sestra by řekla "psychedelické") hudby vyčaroval fénixe zmaru, hnusu a zoufalství, který Vás ohromené unese do světa, v němž propustkou do další vteřiny bytí je omamná látka... Bezpochyby jeden z nejlepších filmů vůbec, jeden moudrý muž mi nedávno řekl, že k pocitu štěstí je zapotřebí pěti prvků: lásky, rodiny, práce, zábavy a hobby. Jeden element chybět může, ale dva ne. Drogy Vám seberou všech pět prvků najednou. A snímek je obrovskou motivací si s podobnými látkami nikdy nic nezačínat. (17.11.2007)

Darren Aronofsky přinese rozkošné malé koťátko, vy se s ním bezmála dvě hodiny střídavě bavíte i škádlíte, aby vám ho režisér na konci podřízl před očima. i tak podobně by se mohl cítit labilnější divák Requiemu za sen. ale nehledě na vypjaté emoce, citové poutání diváků k postavám a spoluprožívání jejich martyria, nelze se zdravým úsudkem obvinit režiséra z citového vyděračství. to by se nesmělo jednat o mimořádně oduševnělý film mistrovsky vystihující všeobecné téma závislosti (zařadil bych ho směle mezi nejlepší filmy s drogovou tématikou v čele s Trainspottingem), o neobyčejně působivě natočenou sugesci citů, která vyniká zejména sebejistou režií, excesivní kamerou a hereckým výkonem Ellen Burstyn. ne menší úlohu zastává Mansellova hudba, která pro mě ani dnes, po více než deseti letech od prvního zhlédnutí filmu neztratila na působivosti, ačkoliv je bez ustání zneužívána pro kdejaké music video na YT nebo televizní reklamy. bez Mansellovy nervy drásající hudby si nedovedu představit zvláště závěrečné okamžiky filmu, následované mimořádně ohromujícím pocitem katarze. Requiem je jednou ze součástí mé mladické fascinace filmem a i po všech těch letech zjišťuji, že ho nedovedu vnímat jinak, než tehdejšíma očima. (15.06.2012)

Filmařsky brilantní snímek, jehož přemíra depresivity je jeho největší slabinou. Aronofsky se jako spoluautor scenáře, ve snaze hrát na co nejtemnější strunu, dopustil několika scenáristických nedotaženosti, či spíše nesmyslů. A to HODNĚ velkých a musím jenom souhlasit s tím, co zde napsal Tsunami_X. Nicméně, pokud bych měl ze všech filmů s drogovou tematikou vybrat jeden, kterým bych chtěl odradit své případné potomky od konzumace drog, vybral bych tento. Není sice zdaleka tak propracovaný a komplexní jako třeba TRAFFIC, scenáristicky je děravý, ale v zobrazení následků konzumace drog je tak zhnusující, že by skvěle splnil svůj účel. (10.02.2004)

Film, který psychicky vtáhne a nepustí což jsem tak tak zvládal. Neoddiskutovatelná režijní kvalita, která je pro mě osobním diváckým peklem. Nepopsatelný výkon Ellen Burstynové. Závěrečné titulky jsou velmi strhující. V kamenném pohledu, kdy se musím pořádně lisknout, abych mohl dopsat komentář, protože ve mě film zanechal něco co jsem dlouho nepociťoval. (20.02.2012)

Jako asi jsem ještě neviděl takhle hnusnej film a to myslím jako velký kompliment. Já si fakt nemyslím že tam byla jakákoli chyba co se filmografie, nápadů a režie týče. V tomhle ohledu je to jedno z těch AA věci které bez přemýšlení napálíte plný počet. Po stránce obsahu toho bylo ale moc. Jo ten film ukazuje drogy, ukazuje tohle všechno, ale i tak já jako divák potřebuju nějakou kotvu, to že furt dokola ukazuje explicitní snímky mě prostě fyzicky vyčerpalo. Na jednu stranu jo způsobilo to ve mě určitě emoci (velice nepříjemnou), ale je to strašně moc samoúčelné a v zásadě zbytečně. Když chceš člověku ukázat jak vypadá hovno nemusíš mu hlavu strčit do hajzlu a vás bohužel tenhle film v tom hajzlu topí.  zajímavé komentáře: Skejpr a Enšpígl (13.09.2020)