Černý vlk

První třetinu filmu podržel svým neochvějným výkonem Josef Hajdučík, díky němuž jsem se nasmál, jako už dlouho ne. Myslím, že každého potěší, když je v něčem první, takže můžu pana Hajdučíka potěšit, stojí na prvním místě v mém žebříčku nejhorších českých herců všech dob. Původně jsem se domníval, že to byl nějaký amatér, co šel při "castingu" náhodou kolem a jako jediný projevil ochotu vzít tu roli za nabízený honorář - dvě misky (vojenského!) guláše, ale po nahlédnutí na jeho profil s údivem zjišťuji, že se jednalo o profesionálního herce. No, však taky ale v každém divadle vydržel maximálně dva tři roky. Jeho působení vrcholí scénou přestřelky se záškodnicí, ačkoli se s kolegou oba kryjou za pařezem, ona je vážně zraní pomocí třech výstřelů z pistole (asi v tom cirkusu pracovala jako ostrostřelkyně). Hajdučík ještě chvíli mudruje, než ho napadne, že by mohl použít samopal. Zkrátka, zhruba v jedné třetině filmu se tahle komická figura přestává na plátně objevovat a tím pádem jde celé dílo do háje, neboť se z komedie zvrtlo v tísnivé naturalistické dílo o týrání zvířat. Zejména to štěně usmrcené v železech působilo realisticky, doufám, že to byl jen trik, nějaká vycpaná napodobenina. I když... štěněčí matka - fena Líza - kňučela při tom nálezu doopravdy, a dlouhou dobu, to nevím, jestli by to nějaký pes dokázal na pouhý povel. Ach jo. Hajdučík ji taky nemusel na místě té tragédie držet takovou dobu, mohl s ní poodejít kousek vedle, no jo no, ale když on byl momentálně zaostalý. Lukavský s Haničincem si pak vystřihli typické klišéovité postavy drsných, ale spravedlivých pohraničníků - velitelů, za což by každý zasloužili jednu pořádnou přes tlamec. (06.04.2014)

"Štěňata měla pořád hlad." - "A vy zkrátka sympatizujete s každým, kdo má pořád hlad." - "Štěňata neznají předpisy, soudruhu kapitáne. Když někdo pořád žere, je to známka, že má hlad. Když se roste, má se hlad." - "Jo? Ale vy nerostete." - "Já jsem jiný případ, soudruhu kapitáne...a taky nejsem štěně." - "To ne, vy jste žrout." Vtipné dialogy. A neznámá Drahoslava Landsmanová je docela k sežrání. (12.03.2021)

Nejzajímavějšími postavami celého příběhu jsou jistě František Peterka a Josef Hajdučík. Jeden je drsný neotesanec a druhý tak trochu ňouma k pohledání. Mimo nich je tu krásná šumavská příroda a psi. Teď mě napadlo, na hranicích mohly být používány i feny? Já jsem si myslela, že ta měli jen psy, protože jsou ostřejší a hlavně nehárají. Příběh samotný za mnoho nestojí. (06.01.2014)

Tak tohle bylo opravdu hodně naivní. Je to mišmaš Bílého tesáka, Lassie, komisaře Rexe, lvice Elsy, Dášenky a filmů z let padesátých o západních agentech. Oslava pohraniční stráže? Vždyť už první hlídka Hajdučík - Jelínek, se chová jak parta debilů! Ty jejich kecy... a pak...Jelínek to koupí do ruky a padne jako by měl průstřel jater, Hajdučík poté co ho škrábně kulka na hlavě volá na agenta ať neblbne (a to se ještě trapně chytne za spánek dřív než se ozve výstřel!)! Ten když střílí dál, tak Hajdučík po vzoru asi Rudé armády zpoza krytu kořene! vstane a nekrytý nasype do agenta dávku z ákačka... Zprvu jsem si myslel, že tenhle film je o západních agentech a našich statečných pohraničnících jaké známe z našich filmů z padesátých let. Po první akci však spadne kamsi do rádoby komedie, kde sledujeme humorné a někdy napínavé historky pohraniční roty psovodů a jejich psů. Máme tu: Zběhnutí feny, její nakrytí černým vlčákem rakouské pohraniční stráže který také zběhl, narození štěňat, překrmování štěňat Hajdučíkem atd... Závěr je jak z komisaře Rexe, kdy oba dva hlavní psí hrdinové odhalí pravdu a usvědčí gangstera....Čekal jsem, že jej ti vlčáci i svážou a odvezou gazíkem na rotu, ale to už přišlo asi blbé i režisérovi Černému. Jediné co vysoce hodnotím je výkon pana Peterky. Jeho postava samotářského lesního dělníka byla dokonale zahraná. Kdo chce vidět černo-bílé komedio-drama ze Sušicka o pohraniční stráži mohutně doprovázené smyčcovým orchestrem pod vedením Františka Belfína ať neváhá. Ostatním to nedoporučuji. A na tohle se chodilo do kin !!!! Hvězda za Krakonoše. * PS. Pochopil někdo co bylo v tom roztoku??? No snad to v Praze zjistili..... (11.02.2013)

Prosím vás, nedojímejte se nad jednou zastřelenou ženskou... Peterka překračuje hory tentokrát nikoliv na severu, nýbrž na jihu, v životní velikosti a bez čarodějných propriet. Pro propagandistické filmy mám jistou slabost a jako dítě osmdesátých let též stovky hodin divácké zkušenosti. Mohu tedy s poučeným nadhledem tvrdit, že největším hříchem žánru není tendenčnost, nýbrž hloupost a nuda. Černý vlk oplývá obojím. Místo rafinovaného ovlivňování světonázoru, charismatických postav a zábavy v podobě kontrarevolučních rejdů dostane divák blekotání, polo-debilního Josefa Hajdučíka v roli viditelně slaboduchého psovoda, k němuž zvířata tíhnou pravděpodobně proto, že v něm cítí víc než jen bližního. A polovina filmu vypadá se všemi těmi čokly jako černobílá verze 'přestávky' ve vysílání ČT. Jedinými světlými body filmu jsou panoramata, dokumentující drsnou idylu hor před devastací turismem, a některé společné scény Radovana Lukavského s Františkem Peterkou - první že byl počertu dobrý herec a druhý k popukání v sebevážnější roli. (28.08.2022)