Případ Gleiwitz

Vše podstatné už tu bylo popsáno v komentech Pohrobka a woodyho. Neskutečné síly film dosahuje zejména všudypřítomným chladem, ani jedna scéna na člověka nezapůsobí jinak, než depresivně. Není tu žádné hrdinství, žádná naděje. Tvůrčí i obrazová promyšlenost celého díla pak musí zarazit sebezkušenější diváky. A navrch Hannjo Hasse - rysově typický představitel árijského nadčlověka, jehož postava je tak, jak působí celý film, velmi chladnokrevná, snad až drsně cynická. Tohle bych povinně promítal každému, kdo to s filmem myslí aspoň trochu vážně. (05.02.2011)

Až s dokumentárnou objektivností pojatý thriller o prvních dnech v Německé říši během vypuknutí 2. světové války disponuje ojedinělou kamerou i velmi dobře zvládnutou akcí. Tento film jsem už v minulosti jednou viděl, ale z nějakého důvodu jsem se tenkrát nemohl rozhodnout nad hodnocením a po čase si ho teď pustil znovu. Případ Gleiwitz je filmem schválně odtažitým, na povrchu studeným, bez podbízivosti k divákovi, bez rozehrání hlubších emocí, bez jediného humorného odlehčení, přesto do jisté míry působivým a s odporem upoutajícím pozornost detailně připravenými plány ze strany nacistů... Soudruhům z NDR tahle válečná dramata šla skutečně velmi dobře, stačí si vzpomenout i na Nahého mezi vlky či Jakuba lháře. Jenom mě překvapilo, nakolik je mezi ČSFD komunitou tento zásadní hraný snímek k historii 2. světové války zcela neznámý. [75%] (04.08.2021)

Film hodný pozornosti je prakticky neznámy, určite k tomu prispel aj pobyt vo východonemeckom trezore. Vtedajším mocipánom sa nepáčil chladný prístup k nemeckej vykonštruovanej provokácii voči Poľsku, aby ospravedlnili útok na krajinu, ktorý spustil II. svetovú vojnu. Ide totiž o východných Nemcov, a ako je známe, rozdelenie Nemecka sa udialo až po vojne... Film je popisne studený, dodnes znepokojujúci, vonkoncom nerieši emócie a nemá ani svojho hrdinu. (31.07.2016)

Cesta ke zhlédnutí filmu nebyla zrovna jednoduchá, každopádně stála zato. Jde totiž o 1 z nejvíce perfekcionisticky natočených snímků, který jsem měl tu možnost vidět. Každá scéna je vypiplaná do nejmenšího detailu (i zdánlivě nepodstatný záběr má své opodstatnění). Na tom má lví podíl český kameraman Jan Čuřík, který se nebojí použít neobvyklé náhledy, někdy až velmi nepříjemné (injekční stříkačka), ale o to působivější (zejména ostré snímání obličejů nacistů). Své udělala také nezvyklá hudba Kurta Schwaena, která celou tu chladnou a prazvláštní atmosféru filmu výborně podtrhuje. Do úmyslného rozporu s dějem a dokonale fungující nacistickou mašinérií staví režisér Gerhard Klein zdánlivě poklidné scény (posezení u kávy) a přeslazené písně. Casting nelze než vynachválit; v hlavní roli velmi působivý Hannjo Hasse, nám známý z Vyššího principu či takřka démonický Herwart Grosse, jehož ostrých rysů si divák užije dosytosti. Případ Gliwice rozhodně není filmem pro každého (někoho řádně znechutí, jiného může iritovat absence kladné postavy se kterou by mohl sympatizovat), přesto filmoví fajnšmekři (zvláště z řad těch, kteří se detailněji zajímají o téma II. světové války) si toto pozoruhodné dílo nesmírně užijí, ostatní alespoň ocení formální stránku filmu a zpracování reálné události, která přímo předcházela vypuknutí války a mezi veřejností není téměř vůbec známa. (20.11.2011)

Poměrně zdařilá rekonstrukce události, která stála na začátku 2. světové války. Strašně mě ale štvalo, že i přes hodně krátkou stopáž (ve skutečnosti pouze 62 minut i s titulky - nevím proč je v informacích napsáno 70 minut) nebyl film nabitý "akcí", ale naopak divák musí strávit desítky minut nudných záběrů ukazujících jak si SSák váže kravatu, jak je další SSák v kině, atd. Chápu, že takové záběry mají dokreslovat dobovou atmosféru, ale přece to nemůže zabrat zhruba polovinu z 60 minutového filmu. Ale jinak, pokud vás alespoň trochu zajímá historie, film za zkouknutí stojí :) (10.02.2014)