Body Without Soul
Obsahy(1)
Tělo bez duše je dokumentárním filmem o lidech, kteří se z různých důvodů rozhodli prodávat svoje tělo. Scénárista a zároveň i režisér Wiktor Grodecki nám zprostředkovává pohled do života několika velmi mladých, převážně heterosexuálních mužů, kteří se rozhodli vydělávat si na chleba prostitucí a nabízejí své tělo mužům. Grodecki postupně rozkrývá příběhy jednotlivých mladíků a divák se dozvídá, co bylo motivací pro jejich rozhodnutí, jak to v branži chodí a jak rychle člověk ztrácí iluze o lehce nabitých penězích. Ve druhé polovině snímku se režisér věnuje tehdy jednomu z čelních producentů gay pornografických snímků Pavlu Rouskovi, který mu krok za krokem odhaluje nedůstojné, protizákonné a téměř nelidské praktiky a zákonitosti každého takového natáčení. Skoro symbolicky působí závěr filmu, kde Grodecki naznačuje jistou podobnost mezi Rouskovým zaměstnáním přes den a jeho nočním působením za kamerou. Ale to už musí posoudit divák sám a stejně tak i to, jestli po tom všem, co právě shlédl, ještě někdy sáhne po nějaké pornokazetě. (anniehall)
(viac)Recenzie (39)
Litovat tyhle chlapce (ztroskotance) rozhodně nebudu a jak sami řekli Praha je jeden velký bordel. I kdybych neměl prachy, nikdy bych nešlapal a už vůbec bych nekouřil ptáky…Zneužívat k tomu naivní mladé kluky, jo to byl teda psychopat Rousek hotový kabrňák – tu přezdívku Krysa má zaslouženě. Vyhulený dement, který si o sobě myslí, jak geniální a kreativní tvůrce je – a on dělal na patologii? No ty vole tak pod jeho rukama bych skončit nechtěl. Co se dokumentu týče, nebyl špatně zpracovaný, ale z jeho obsahu mi bylo spíš nevolno. Ostatně jako z celé Mandragory, která z toho vycházela. ()
Dokumentárne šokujúci pohľad na svet za oponou sa dá spracovať rôzne. Wiktor Grodecki naplno ukázal svet chlapčenských homosexuálnych prostitútov a aktérov gay pornofilmov, pohybujúcich sa okolo pražského Hlavního nádraží v prvej polovici 90. rokov. Plus svet večne sfetovaného šibnuto despotického režiséra týchto filmov. Naplno, bez odstupu. A takpovediac až nudne repetitívne. Správa o nelichotivom svete mladých chlapcov, čo prídu do veľkej Prahy za zárobkom ostala, zanechala silnú stopu a trpkú pachuť. No zvolená forma nejde za prvotné oboznámenie. Jednoducho, čo bolo hrozné na začiatku, je aj na konci. ()
Je mi z toho zle. Je mi z toho sakra zle, na duši i na těle. Chtělo se mi křičet "Zabte Rouska a pomocte jim!". On vážně někoho pitval a přitom mluvil o svých fantaziích v pornu? Jestli bych měla říct, kdo se mi kdy nejvíc hnusil, moje odpověď by byla Rousek. Nejvíc mi bylo líto Davida, toho mladého Davida, co působil tím milým nesmělým dojmem. Když mluvil o sobě v posteli s cigaretou, měla jsem chuť ho obejmout a šeptat, že to bude dobrý a není se čeho bát. (Na konci filmu mě napadlo, co s ním je asi teď, pak jsem si ale uvědomila, že tenhle dokument je stejně starý jako já. A jak dlouho takhle nemocný člověk vydrží?) Při počítání partnerů prošlých jejich "postelí" se mi tajil dech. Naopak mě dojalo, jak hezky každý mluvil o lásce a o své duši. ()
Úžasně syrovej dokument ve kterém se o roztahování chlapeckých análů mluví s takovou samozřejmostí s jakou vám prodavačka na krámě sděluje kolik zaplatíte za deset rohlíků.. Ve chvíli kdy film paralelně sleduje Rouskovu práci na pitevně a při natáčení, to celé už sklouzne do vod geniality.. Za mě lepší než mandragora, která už přecejen upouští od naturalistické ambivalence a namísto toho zkouší (nenápadně, ale přecejen) moralizovat šokem.. ()
Neskutečně mrazivá otevřenost výpovědí, v nichž se i největší lidské hnusy mohou ospravedlnit průvodní ideologií nové demokracie. Hodnotící prvek dokumentu dává zvolený ♫ hudební doprovod (chlapecký sbor), dodávající celku drsné vyznění, směřující ke každému z nás s otázkami, co jsme v 90.letech věděli, dosud víme a kolik vůbec chceme vědět o dění ve svém okolí. Těžko uvěřitelné vystižení ducha doby pro další pokolení. ()
Galéria (18)
Reklama