Sósó no Frieren

Sentiment the anime, byť se nepovažuji za sentimentálního člověka, přesto mě anime svou netradiční atmosférou celkem omámilo, kde opravdu neplatí, že má na vše dost času jen naše prakticky nesmrtelná elfka. Pomalé tempo je největší síla a zároveň i největší slabina. Docela mě bavilo to propojení dvou časových os, staré a nové party a jak se navzájem prolínají ve vzpomínkách Frieren a když se naše parta poprvé setkala s démony, doufal jsem, že příběh nabere obrátky a časové osy se začnou více proplétat, naneštěstí se ale jednalo jen o další vedlejší příběh, a následný „training arc“ mi přišel celkem zbytečný, s možná až moc vedlejšími postavami, byť mě i přesto některé z nich časem postupně začaly zajímat. V tom je anime dosti unikátní, nikdy totiž nevíte, která postava je vedlejší a která hlavní, všem se věnuje pozornost, některé se k partě na čas přidají a stejně rychle jak se objevily, se z příběhu zase vytratí. Za zmínku určitě také stojí produkční kvality, neskutečný cit pro detail, kde se detailně prokreslují i zdánlivě zbytečné scény, třeba i to jak postava skáče přes kaluži mi pak z nějakého důvodu utkvělo v paměti, nezáleží tak jestli se animuje zrovna epická bitka nebo taneční scéna, všemu se věnuje stejná péče. Povedený soundtrack, byť se v pozdějších částech začíná už poněkud nepříjemně opakovat, také dotváří specifickou atmosféru. (28.03.2024)

Úvodná epizóda dokonale vystihuje celkovú atmosféru a priebeh, akým sa anime ďalej uberá. Prvýkrát v živote som videl seriál, v ktorom mi nevadilo, že dej a samotná zápletka sú odsunuté na vedľajšiu (poslednú) koľaj v prospech dokonalého vykreslenia scény a emócií, ktoré postavy práve zažívajú. Na tému nesmrteľnosti verzus pominuteľnosti ľudského života mal veľmi dobrý nábeh už Fumetsu no Anata e, dokým sa v ďalšej sérii, vcelku ironicky, nezačal strácať vo vlastnej bezcieľnosti. Frieren má zatiaľ našťastie nabehnuté na to zapísať sa ako jeden z najunikátnejších projektov súčastnosti, či už postavami, témou, hudbou, animáciou, alebo prebudenými emóciami, ktoré vo vás ostanú po pozretí každej epizódy. P.S. YOASOBI a milet FTW. 28/28 - 100% (22.03.2024)

Říkal jsem si někdy v průběhu minulého roku, že svět anime je v krizi. Ve chvíli, kdy jistoty typu Mušoku tensei zoufale zklamávaly, světové davy se rozplývaly nad naprosto plochým a dějově zmateným Šingeki no kjodžin, většina nových anime byli generické isekaie, středoškolské blbinky, zaměnitelné šouneny a nezábavné a neromantické shoujo, jsem moc neviděl světlo na konci tunelu a chtěl jsem si dát od anime pauzu. Ale podzimní sezóna 2023 a navazující zima 2024 mě vyvedly z omylu. Urodilo se totiž tolik skvělých věcí, že takovou úrodu za 25 let co sleduji anime nepamatuji. A nad vším na piedestalu zaslouženě ční Friren. Masterpiece, který je strašně těžké hodnotit slovy, jelikož člověk není zvyklý ze sebe sypat jen samé superlativy a zároveň si připadat, jako že to nevychválil dostatečně tomu, jaké to má kvality. Naposledy jsem u anime podobnou věc zažil, když jsem před 25 lety viděl svého prvního Miyazakiho, konkrétně Princeznu Mononoke. To že jsou díla studia Ghibli etalonem kvality anime je dnes asi už daná pravda. A tak nějak jsem si myslel, že lépe to už udělat nejde. Jenže dnes musím říci, že to není pravda. Frieren je totiž lepší! Je to nejen nejlepší anime seriál všech dob, ale nejlepší anime věc, který kdy vznikla. Vše dělá skvěle a já se teď těším, jak si celou první sérii dám teď znova budu vyzobávat další střípky, kterých jsem si při prvním shlédnutí nevšiml. To jak je to dobré nebudu už více rozebírat, protože bych byl moc dlouhý. To už jsem víceméně hodnotil u jednotlivých epizod a jiní to zde jistě shrnou znovu za mě. Nakonec už zbývá říci jen jedno. Já chci víc. 100 % (22.03.2024)

Sousou no Frieren je vynikajúce anime, pre mňa síce nepatrí k najlepším anime vôbec ako je to momentálne napríklad na MAL(myanimelist), ale toto dielo má svoje nesporné kvality vo viacerých aspektoch a pokúsim sa niektoré spomenúť. Prvou nespornou kvalitou je na túto dobu už mierne netradičnejšie rozprávanie príbehu, kedy vlastne sa veľa dielov nič nedeje, ale sa len postupne buduje príbeh, predstavuje svet a charaktery dostávajú hĺbku. V tomto je Sousou no Frieren jedinečné minimálne v tejto dobe, že aj tie vlastne vo svojej podstate diely, v ktorých sa nič skoro neudeje sú dostatočne zábavné, aby divák chcel vidieť čoraz viac a viac. Po týchto zdanlivo obyčajných dieloch (ale kvalitných) o putovaní Frieren dostaneme naozaj pár tak epických epizód až je to neskutočné a to je vlastne preto, lebo sme si tieto epické diely vybudovali tými obyčajnými naozaj dobrými dielmi. Humor, alebo komediálna časť je úžasná, nehráme sa tu totiž s nejakými prvoplánovými žartami, ale vtipné sú samotné postavy svojou osobnosťou a tým, že aj žiak vlastne komanduje svojho učiteľa. Frieren je neskutočne kľudná, ale ak niečo jej kľud narúša bojí sa a snaží sa to vyriešiť, Fern sa dokáže neskutočne "ofučať" (uraziť) a to hlavne na Starka, ktorý ani netuší čo sa deje a je vlastne neskutočne silný "zbabelec". Celý príbeh je neskutočne dobre prepletený s tým čo sa dialo v minulosti Frieren a výborne podchytáva to prečo by sme my ako živé bytosti mali využívať šancu kým ju máme, lebo nemáme tisíc rokov, aby sme pochopili, že sme niekoho ľúbili, alebo nemáme toľko času, aby sme sa učili si užiť tie najkrajšie chvíle, musíme si ich užiť kým tu sú. Čo sa týka magických súbojov tie sú zaujímavé, nie sú zas absolútny top v konkurencii, ale toto je hlavne by som povedal cestovateľské dobrodružné anime. (22.03.2024)

Asi budu zase za kverulanta, ale i když chápu ten koncept, že cesta je důležitější než cíl, a vysoko oceňuji originalitu námětu, až tak úplně mě to nechytlo. Možné spoilery. Pokud se něco děje nebo se dokonce bojuje, je to super, ale větší akční pasáže jsou tu vlastně jen dvě: střet se zákeřnými démony zhruba ve třetině a docela napínavá magická vyřazovací soutěž v závěru. Zbytek je víceméně bloumání - s tunou nostalgických vzpomínek, občasným vzájemným hašteřením a náhodnými setkáními s random postavami, se kterými je nutné pokecat o nesmrtelnosti chrousta. Navíc mi všechny ty charaktery přišly svým způsobem schematické (úplně nejvíc asi Fern, která většinu času víc než šestnáctiletou dívku připomíná šestnáctiletého robota). Na druhou stranu se určitě povedlo vykreslit nápaditý mnohovrstevnatý svět se spoustou průhledů do minulosti dávné i ještě dávnější, máme tu jakýsi nepatrný charakterový vývoj hlavní protagonistky a sem tam potěší i to připomenutí některých jednoduchých životních pravd. Jako například té, že svět je lepším místem, když má hrdinu, na kterého mohou všichni vzpomínat. (24.03.2024)