Seppuku
Harakiri
Obsahy(1)
V Japonsku 17. století zavládl konečně na čas mír. Tato situace s sebou ale rovněž nese nárůst počtu róninů - samurajů bez pána, kteří se leckdy bez prostředků potulují krajinou a pokoušejí se uhájit holé živobytí. Dochází rovněž k tomu, že se na prahu domů samurajských klanů, které dosud prosperují, občas objeví zoufalý rónin a žádá o poskytnutí pomoci při spáchání rituální sebevraždy - seppuku. Nezřídka ovšem v skrytu doufá, že se nad ním pán domu slituje a místo požadované smrti mu poskytne naději na lepší život. A některé klany již podobní příchozí začínají unavovat..
Jednoho dne zabuší na vrata klanu Iji postarší rónin (Nakadai Tacuja) a vznese obvyklou prosbu o pomoc se seppuku. Samurajové si ale nejsou jisti, o co tomuto muži jde ve skutečnosti. Ani oni sami se kodexu bušidó přísně nedrží, bude se ho držet nenadálý host? A nebo se snaží o něco úplně jiného a představuje pro čest klanu netušenou hrozbu? (vandalka)
(viac)Recenzie (172)
Příběhy o samurajské cti je v současnosti samozřejmě nelehké uchopit, v tomto případě však diváka vede za ruku výborná japonská režie. Při sledování tohoto filmu jsem měl neodbytný pocit, že jsou jednotlivé momenty zařazovány do dějové linie bravurně sekvenčně. Harakiri tedy získává slušnou ambici diváka pohltit. 80% ()
Film sem shledl na zaklade jednoho screenshotu, ktery me zaujal velmi. Cekal sem akcni vravu se samurajskymi mecmi po vzoru dobrych muzu nebo osobniho strazce. To se nekonalo (tedy aspon prvni dve hodiny) a musim rici, ze bohudik! Tak krasne tragicky pribeh odvypraveny zcela dokonale sem jiz dlouho nevidel. Opravdu, az existencialni pribeh me totalne uhranul jak obsahem, tak formou - pak zadna prilisna akce nebyla potreba. Co se tyka technicke stranky, byl sem az zaskocen estetickou minimalistickou formou, veskere zabery jsou mozna az prilis dokonale ve sve geometrizaci a osovosti. Take se nikam nespecha, ale o to vic roste napeti (a to bez jedineho seku mecem!). Opravdu, neme sem koukal na tuto nadheru. Jeden z nejlepsich filmu, co jsem v posledni dobe videl... ()
Nemám slov, úžasný dokonalý výtvor. Originální příběh, který ani za půl století nikdo nenapodobil (nebo o tom nevím, což je pravděpodobné, ale i tak:), herci skvělí, atmosféra a ta HUDBA! Prostě WOW! :) ()
Flashbacky pomalu zaplétají děj do jednoho pekelně vystilizovaného finále (zejména souboj hlavního ronina ve vysoké trávě). Přes všechnu formální úspornost nabízí film široké spektrum emocí i sociálních obrazů soudobé společnosti. Zajímavá kamera, charismatický Nakadai i bolestné zobrazení samotného aktu harakiri. ()
"Tá vec, ktorú nazývame samurajská česť, nie je v konečnom dôsledku ničím iným ako fasádou." Skvelo vypointovaná historická dráma o jednej nezmyselnej japonskej národnej kratochvíli. Nemohol som si tú poznámku odpustiť, keďže sa mi vidí poriadne pomýlené považovať samovraždu za niečo vrcholne čestné. Tvorcovia filmu si toho ale sú evidentne vedomí a rozvíjajú tému harakiri až do extrémov (harakiri bambusovým mečom je poriadne drsná záležitosť). Film rozpráva pútavý a srdcervúci príbeh jedného nešťastného ronina (výborný Tacuja Nakadai) a robí to veľmi podmanivým spôsobom: jednotlivé kúsky príbehu, rozprávané retrospektívne z rôznych pohľadov, veľmi rafinovane dávkujú podstatné informácie tak, aby divák s napätím očakával ďalší kúsok. Scenár je naozaj skvelý a vidieť, že je za ním scenárista filmu Rašómon (1950) (Šinobu Hašimoto). Film má hypnoticky pomalé tempo, krásnu statickú (ladne sa kĺžucu) kameru a aj psychologickú hĺbku. Súbojov sa divák dočká až v samom závere a pôsobia skôr na umelecký efekt ako realisticky (na rozdiel od Kurosavových samurajských filmov). "Čo dnes postihne iných, zajtra môže byť vaším osudom." ()
Dlho ma takto nezaujal príbeh vo filme. Výborní herci, hudba, prostredie, atmosféra, súboje (čo som nečakal). ()
Výborný snímek o pomstě, který boří všechny legendy o samurajích a ukazuje je ve skutečném světle. Bál jsem se, že to bude jako Vzpoura, tzn bude se jen sedět a mluvit, ale zde je k tomu přidám zajímavý příběh a každá věta má svůj hlubší smysl pro vývoj filmu. ()
Veľmi silná dráma podporená hutnou atmosférou, vynikajúcim herectvom pána Nakadai a epickým vyvrcholením. ()
Bambusový meč...... při sledování hodně zamrazí. ()
Moje prvé stretnutie s Kobayashim a dalo by sa povedať že od samotného začiatku filmu som bol rozhodnutý pre to najvyššie hodnotenie. Pri sledovaní scény kde je ten mladík donútený spáchať seppuku bambusovým mečom sa moje telo správalo asi tak že som mal na čele pot, na rukách zimomriavky, vybitý dych a srdce mi bilo tak že som ho asi aj nachvíľu počul. Uchvatne prepracovaný film s neopísateľne depresívnou atmosférou. Nesmiem samozrejme zabudnúť ani na herecký výkon Nakadaia, ktorý na chvíľu v mojich očiach zatienil aj samotného Mifuna. ()
Kobajašiho nemilosrdná obžaloba pokrytectví samurajského kodexu pracuje především s obrazem. Krásná černobílá kamera dokonale obsáhne prostor a dává vyniknou formálním obřadům stejně jako detailům tváře. Úvodní seppuku je děsivé i když žádné detaily nevidíme. Snad jen Tacuja Nakadai je na svou roli trochu mladý, vše ale vynahrazuje svým výkonem. Nečekejte žádnou samurajskou ušlechtilost, ale tragedii bezvýchodnosti. ()
Strašně kvalitní a drsný film, jenže mi bohužel nesedl. To tempo pro mě bylo už moc. ()
Rok 1630. Feudálne Japonsko. V krajine po veľkej vojne a vzbure voči shogunátu už roky panuje mier. Shogunát ničí bez rozmyslu jeden slávny samurajský dom za druhým. Tisíce samurajov sa stávajú roninmi bez vlastného pričinenia. 16. mája tohto roku do slávneho domu v hlavnom meste Edo, Iyi prichádza ronin Hanshiro Tsugumo aby poprosil o vykonanie samurajského rituálu samovraždy. Tu začína náš pochmúrny príbeh. Celý film stojí hlavne na monológoch a dialógoch, ako to už zvykne byť pravidlom ma stopáž nad 2 hodiny. Avšak, musím poznamenať že som zhliadol pre mňa najlepší samurajský film. Kódex cti vs ľudskosť, pretvárka, pozlátko oddanosti proti spravodlivosti. Veľmi depresívny film ktorý sa vyvíja dosť pomaly avšak pre fanúšika (akým som ja) mrazí už od prvých okamihov a na konci nenechá ani dýchať. Inteligentný príbeh (veľmi vyspelý na dobu vzniku), úžasná práca svetla a tieňov (pre staré japonské filmy nevyhnutnosť), OST vytvorený z tradičnej japonskej hudby úžasne podtrhuje už tak temnú atmosféru, pravý náhľad do sveta samurajov. Ťažko vstrebatelný film ktorý verím že ľudia ktorí si pustia len zo zvedavosti vypnú do hodiny. Pre fanúšika povinná jazda. Osobne ho ani ako jeden z prvých samurajských filmov neodporučujem. Treba byť dobre znalý témy samurajov a zvyknutý na japonskú kinematografiu. 90% ()
Japonsko, šógunát, rok 1630. Harakiri je uhrančivá progresivní kontemplace nad pomíjivostí bytí a omezeností lidské vůle, která místy možná trochu nadbytečně sklouzává spíše k rodinnému dramatu. Motiv smrti ostřím meče je ve filmu vytěsňován samonosnými motivy chudoby a nemoci a vnitřní boj jednotlivce droben širším kontextem třídních a sociálních rozdílů. Přítomná hutná atmosféra je tak po celou dobu živena především neutuchajícím příslibem, že něco zásadního visí ve vzduchu. Výmluvné zádumčivé pohledy a závěrečný souboj na pozadí větrem ohýbané vysoké trávy a šera potemnělé oblohy jsou pak kategorie sama pro sebe. ()
Japonské filmy zde ve 200 jsou převelice dlouhé. Jako tento. Jeho nejdůležitější část byl samotný film jako jednota. Nejzajímavější byla však poslední půlhodina. Miloval jsem smích samurajů a nenáviděl sám sebe za to, jak jsem byl zmaten podivným výsledkem. Jakoby mi ukázal, že lidské výmysly v podobě harakiri jsou pouhým neskutečným zdáním. Snahou ze sebe udělat něco více, než druzí. Jako by idealismus v té podobě, že se musí měnit společnost byl pouhou hloupostí. Jako by ta pravá skutečnost a ta nejlepší příroda probíhala v těch nejlepších sekvencích. Příroda je mnohem moudřejší než my. Hara-kiri. ()
"Příběh hladového ronina možná příliš neznamená, ale co potká jednoho dnes, třeba zítra potká druhého." ()
Kultovní samurajské drama o pomstě a cti. Obřadná pomalost tohoto psychologického dramatu navozuje atmosféru, v níž se dá krájet nejprve vzduch a teprve pak přicházejí na řadu lidská těla. ()
Asi jsem čekal něco jiného. Pointa je sice dobrá, ale to je málo a závěrečné souboje ani nestojí za řeč, skoro jako v divadle na prknech a s rekvizitama. 24% ()
Málokterý film se mě už dnes dotkne, málokterý film vůbec umí zaútočit na to, kým jsem a co si myslím. Tenhle film spáchal harakiri na mém srdci. ()
Súvisiace novinky
Vyhřezlá střeva ve 3D
Máte na ně chuť? Obstará vám je odborník – Takashi Miike (foto). Tento týden mají v Japonsku premiéru jeho samurajská jatka 13 Assassins a zdá se, že Miikemu zachutnaly remaky i historická témata. V… (viac)
| Shochiku | Konečne som si teda našiel čas na Kobayašiho klasiku Harakiri (inšpirovaný listom z Letterboxu) a moja zvedavosť stúpala, pretože s klasickou ázijskou kinematografiou mám naozaj nulové skúsenosti a práve Harakiri som si zaumienil ako bránu do tohto kinematograficky nemsmierne kvalitnej branže, ktorú chcem v najbližších rokoch preskúmavať do detailov. Film pojednáva o samurajovi Hanshirō Tsugumovi, ktorý sa jedného dňa ocitne v známom kláštore Iyi a chce spáchať Harakiri. Jeho reálne zámery mieria ale niekde inde... Okamžite ma chytila kamera. Kobajašiho cit pre snímanie tu je vidieť od prvej stotiny a veľmi chirurgicky sníma každý pohyb pier, postáv, objektov, alebo len stojí na mieste a predáva informácie. Ale neponáhľa sa. Nemusím rýchle strihanie v dialógoch, je to zbytočné. Netreba to k finálnemu získaniu informácií od postáv. Kobajaši to dobre vedel a teda strihá tam, kde je to už fakt potrebné a nám teda necháva okúsiť krásu každého jedného záberu. Film je čiernobiely, čiže náhle zmeny kompozícií by vyznelo nevkusne a rušivo. Zápletka je servírovaná postupne, stoicky a necháva postavám dostatočný priestor pre vyjadrenie svojích emócií, tu práve najviac hlavnej postave, ktorá zo začiatku neprejavuje žiadny odpor voči rituálu. Považuje sa to za nekonvenčné a nám teda scenár nepriamo ukazuje, že práve v tomto aspekte sa to zlomí. Nastane obrat a my konečne zisťujeme ozajstné príčiny návšetvy Hanshira. To všetko sa ale udeje približne v prvom akte filmu, v tom druhom sa viac zameriame na pozadie krízy deja. Tu film trocha spomalí a ako sme v prvej polovici hltali každý dialóg a s šokom sme zistili Hanshirove zámery, v druhej sa prekreslí postava Hanshirovho syna. Medzi tým sa odohráva dialóg Hanshira a hlavného samuraja kláštora a film nám jasne predáva myšlienky anti-samurajstva a jeho bezcennosti a falošnosti. Hanshiro si je jeho vyjadreniami chladnokrvne istý (no aby nebol), otázka ale nastáva, či to v ňom vrelo už dlhšie, alebo či udalosti okolo jeho syna naštartovali túto túžbu pomstiť sa samurajom. To som sa v priebehu sledovania nedozvedel a nevadilo to, pretože ma zatiaľ Kobajaši uhranul súbojom na cintoríne, ktorý je jednoducho úžasne natočený a výhody čiernobielej kompozície využíva na 110%. Strih by som si ale určite vedel predstaviť lepší, holt sme už trocha rozmaznaní dnešnou akciou od Stahelskiho alebo Leitcha (poprípade Evansa), ktorý by sa s tým vyhrali maximálne. Ako negatívum to samozrejme neberiem, pretože v danej dobe sa to pokládalo za vrchol samurajských filmov a ázijskej kinematografie ako takej. To už samozrejme závisí na tom, či hodnotíme film dnešnou optikou, alebo dobovou a mňa fascinuje to, že na tom vlastne nezáleží, pretože ten film dokáže zaujať aj po toľkých dekádach. Ja som teda na strane všeobecného zaujatia na film, hodnotím film primárne na základe mojích osobých pocitov a postrehov a nesnažím sa to zbytočne prekombinovávať. Harakiri na toto netrpí, diváka vie chytiť za zmysly promptne a vie to udržať až do akčnejšieho finále, ktorému opäť nemám v podstate čo vytknúť, ale blažený pocit sa nedostavil. Je to úžasne nasnímaný snímok plný bohatých myšlienok a veľkolepej kinematografie, ktorý bude rezonovať u ľudí navždy. Nesmierne sa teším na ďalšie Kobajašiho opusy, ktoré sa referujú dodnes a ktoré mi určite rozšíria obzory v kinematografii ako takej. | Tento film nepokladám ako majstrovské dielo. Veľa vecí by sa dali vybrúsiť ešte viac a veľa elementov už podľa mňa zostárlo, ale niet pochýb o nadčasovosti daného diela. Som v menšine a to je úplne v poriadku. Trilógia The Human Condition bude pravdepodobne ďalším opusom, ktorý zhltnem od tohto režiséra. Kurosawa je ďalším príkladom, že ázijská kinematografia je jednou z najkvalitnejších a jeho Sedem samurajov je na mojom watchliste už veľmi dlho, tak snáď sa k tomu dokopem možno ešte tento rok. Viac TU. | Hodnotenie: 8/10 | () (menej) (viac)