Harakiri

Kritika japonského samurajského režimu. Vysvítá na povrch, že samurajská čest je jen pozlátko. Tento film je přes své stáří velmi aktuální. "Nemůžeme přece říct, že naše samuraje zabil vyhladovělý rónin. Řekněte, že zemřeli na nemoc". Tatsuya Nakadai je výborný, takový méně nápadný Toshiro Mifune. Filmem se táhne mrazivá atmosféra. Škoda jen, že film není o trochu kratší - vystříhaný netoliko závažných scén, neváhal bych s hodnocením. (21.07.2009)

Tragický příběh samuraje/rónina, kterého bída a ztráta rodiny dohnaly až k rozhodnutí spáchat harakiri. Děj je samozřejmě podstatně komplikovanější, vyprávěný velmi pomalým tempem v dlouhých, pečlivě aranžovaných záběrech. Několika krátkých soubojů se dočkáme až v úplném závěru. Přesto je snímek strhující a jeho síla až fascinující. Zaznívá zde také kritika pozlátka samurajského kodexu, kterým se každý zaklíná, ale málokdo skutečně řídí. (22.02.2012)

Ak už hovoríme o nejakých tých vrcholoch Japonského filmu tak Harakiri je tesne pod Kurosawovým Seven Samurais. Kobajaši vytvoril pomaly, poetický film z dychberúcim finále, ktorý podobne ako Kurosawa v Rašomonovi odkrýva určité skutočnosti s tým, že ich narátívnosť je v tomto prípade uzatvorená. Zúfalstvo ústrednej postavy schované za úctivé vystupovanie je vďaka uhrančivému pohľadu Tacuja Nakadaia jedno z najlepších hereckých vyobrazení Ronina stojaceho tvárou v tvár pokroku, ktorý mu nepraje. Politické machinácie, kritika ľudskosti, morálky a spoločnosti a zároveň ďalší s filmov, ktorý rúca romantickú predstavu o Samurajoch. Pre mňa príjemné prekvapenie s krásnou horizontálnou kamerou a precíznou réžiou môjho druhé obľúbenca povojnovej filmovej éry. (15.07.2013)

Podobně jako Imai-ovo Bušido se Kobayashiho Seppuku (česky známe jako Harakiri) vyrovnává se samurajskou morálkou. Je to příběh samuraje, který opustí nejen svou práci, ale posléze i její etiku poslušnosti za všech okolností, a jako mstitel se vydá na dvůr velmože pomstít smrt svého zetě, v jejímž přímém důsledku zemřela i jeho dcera. Třebaže je to film vlastně samurajsko kritický, jeho kouzlo zvláště pro Evropana nepochybně spočívá v tom, že má v sobě nádech právě samurajského filmu. (08.02.2004)

Co k tomu říct, opět brilantní snímek z historie Japonska, opět úplně jiný než ostatní a opět nemám slov, jak na mne zapůsobil. Nejde jen o tu zde naprosto špičkovou filmařinu, přenesení do historického Japonska období Edo, herecké výkony (Nakadai... opět dokonalý, to jeho herectví vůbec nechápu, je v každé roli úplně jiný a tady si to zase dává neuvěřitelným způsobem, to je prostě herectví na té nejvyšší možné světové špicce a dost možná a bez nadsázky byl jedním z nejlepších herců celého světa své doby), pak ty dialogy a hustou atmosféru, ale také o to, jaké emoce vyvolal a zamyšlení zanechal. Prostřední část o rodině je strašně nepříjemná, opravdová a aktuální dnes i zítra... Stejně tak společenské poměry a ukázka pokrytectví Domu Iyi se nese naší historií od pradávna a není tomu jinak ani dnes. Pokud dostanu špičkovej filmovej zážitek co do řekněme zábavy, ze kterýho mám radost ale zároveň ve mě vyvolá silné emoce hluboko uvnitř - protože je v něm kus pravdy/opravdovosti a ještě mě příjměje k různým zamyšlením, tak víc mi snad film ani dát nemůže... a tohle snad nikdy nezestárne - na to, že má snímek již 62 let nepůsobí vůbec v ničem zastarale. Jo a dobře s nima vyje*al. 10/10 (01.01.2024)