Pochodně

Áno, je to agitka. A napriek tomu, že takéto staré filmy vůbec nemusím, ma to naozaj zaujalo. A určite to nebolo iba preto, že sa tam vyskytovala továreň na zápalky. To bola iba príčina, prečo som to pozeral. Herecké výkony naozaj kvalitné, plejáda hercov zaujímavá. A tí, ktorí si myslia, že bez socialisticko/komunistického hnutia by sme sa v histórii zaobišli, by mali pouvažovať koĺko hodín v práci by strávili dnes, počas terajšej "demokracie", keby vôbec neexistovalo. To však neznamená, že im tie ich marxisticko-leninské kecy žeriem. (23.08.2019)

Pochodně jsou výborným, neprávem opomíjeným historickým filmem z pera Vladimíra Neffa, stojícího ve stínu slavných Sňatků z rozumu, rovněž zpracovávajících problematiku života v Praze v 70.letech 19.století. Neffův rukopis a pohled na historii je tu zcela identifikovatelný, nejen se zaměřením na některá stejná témata, jakými jsou dopad krachu vídeňské burzy, kulturní a umělecký život v českém velkoměstě a především vzpoura a vězení stávkujících dělníků. Zatímco Skopečkův Pecold ze Sňatků je pouze jednou z mnoha vedlejších postáv slavného seriálu, které více méně dokreslují pozadí doby a tehdejší konflikty, Cupákova postava v Pochodních nabízí rozsáhlejší pohled do postavy vězeňského dělníka a jeho života, se silným zaměřením na psychologickou stránkou. Navíc s historickou hodnotou o to větší, když jde o příběh z autobiografické knihy reální osoby, konkrétně Ze života průkopníků sociální demokracie Josefa Rezlera. Typ filmu, kterých vzniklo naštěstí dost, ale na veřejnoprávní televizi se objevují minimálně. Z té herecké stránky je tu k pokochání výborný Luděk Munzar coby továrníkův syn, geniálně odporní Karel Höger v roli rážného ředitele věznice, náboženského fanatika. (03.06.2017)

Nie zlý film, ale dobré momenty sa striedajú s vysoko vtieravými. Na jednej strane ucelene spracovaný život robotníka, ktorý sa prebíja životom a nemíňajú ho životné drámy. Tá vo väzení rovnako dobre zvládnutá. Na druhej strane predvoj robotníckej strany a socialistickej inteligencie, ktorá pod rúškom ilegality spriada plány na vyjdenie do svetla. Kopa mladých známych tvárí, hoc iba v malých vedľajších roliach, ale vypichol som skúsenejšieho Högera v roli amorálneho kňaza a riaditeľa väznice - samozrejme, cieľom ideológie bolo zdiskreditovať cirkev v očiach ľudu. Veľmi iritujúcim prvkom boli pre mňa strašne početné a vlezlé pesničky v podaní uspievanej pouličnej trojice kamarátov, ktorá sa v závere mávnutím prútika zmenila na pomáhajúcich 'sociálov'. (12.09.2017)

Skvěle obsazené sociální drama dosahuje svých vrcholných momentů v naprosto překvapivých chvílích, ať už je to naplivání do tváře boha, který to vše připustil, prozření trojice potulných muzikantů a její zapojení se do socialistického hnutí, zde je pravděpodobně emocionálně nejvýživnější, když navštíví Ančí s podporou, nebo odhození všech ideálů o spravedlivé společnosti ihned poté, co mladý pán převezme fabriku. Tomu všemu vévodí uhrančivě odporný Högrův ředitel věznice. (09.08.2019)

"Když jsem slyšel píseň dělníků, tento nádherný výkřik bolesti  a melancholie, byl jsem omámen a něžně dojat. Jak dlouho jsme  čekali na trochu silné a skutečné poezie! Ať člověk patří ke kterékoli  straně, ať byl živen jakýmikoli předsudky: jest nemožno nebýti dojat  divadlem tohoto nemocného zástupu, který vdechuje prach dílen, polyká bavlnu, otravuje se bělobou a rtutí a všemi jedy, jež pomáhají tvořit mistrovská díla, –  tohoto zástupu, který hyne a úpí a jemuž země  děkuje za zázraky, který cítí v žilách divokou purpurovou krev, který  posílá dlouhý, smutkuplný pohled za sluncem a v stinné aleje velikých  parků a který za to vše jako pro útěchu a zotavení z plna hrdla stále jen  propukává v spasitelnou zvěst: Chceme se navzájem milovat!“ (Charles Baudelaire) (05.09.2021)