Obsahy(1)
Osobitá herečka a šansoniérka se ohlíží za spletitou cestou z rodné Marseille přes Ženevu až do Brna a nakonec do Prahy, kde se dodnes věnuje tvůrčí a charitativní práci... Francouzská herečka, rodačka z přístavního města Marseille se rozhodla, že se za svou láskou, dnes už legendou českého filmu a divadla Bolkem Polívkou přestěhuje do komunistického Československa. Větší zlom, větší skok do neznáma se v jejím životě jen těžko mohl stát. Chantal Poullain je dnes českou veřejností vnímaná především právě jako žena Bolka Polívky. Ve skutečnosti je ale především vynikající herečkou a ženou angažovanou v charitativní činnosti. Právě na to se zaměřil režisér G. Agathonikiadis, jehož dokument ale zároveň neopomíná okolnosti, které ji do Československa přivedly a kvůli kterým se rozhodla zde zůstat. (Česká televize)
(viac)Recenzie (7)
Dokument o noblesní ženě s mimořádným osudem, která v naší zemi zanechala výraznou člověčí stopu. Upřímně jí přeju francouzský Řád čestné legie. ()
Chantal je úžasná a tenhle dokument to nekazí ()
George Agathonikiadis má dost zvláštní přístup k dokumentu. Sám se v něm objeví jako ten zpovídající, který ale pokládá dost nevšední otázky a moc se nepídí po průniku hlouběji. O Chantal Poullain se tak ve zkratce dozvíme to nejzákladnější, tedy jak se dostala z demokratické Francie do komunistického Švýcarska. O rozchodu slavné dvojice padne jen zmínka, že proběhl. A pak už se systematicky vyjmenovávají díla, kde se tato herečka objevila. A samozřejmě nesmí chybět řada vzpomínajících kolegů. Trošku mi to přijde jako neúplný dokument, který tuto osobnost nepojmul komplexně, ale sjížděl jen po povrchu. A krom zmíněné charity a konkrétních představení nám nenabídl nic, co bychom už nevěděli. ()
Krásná zvenku i zevnitř, neznám hezčí ženu v naší kotlině. Talentovaná a ten vkus, ještě jsem jí neviděla špatně oblečenou. Když jí srovnám s našima herečkama, co vystrkují starý kozy a zadky, oblíkaj se jako hastroši aby zaujaly....velká poklona a dík, paní Chantal. ()
Málo kdo umí udělat fakt dobrý dokument. Tady se to opět moc nepovedlo. Pochvalné řeči kolegů a přátel, trochu jsme se dozvěděli o rodině, o tom že se na první pohled zamilovala do Polívky (proč se rozešli už ne) a o tom, že miluje syna. Letem světem zmíněná charitativní činnost a hlavně vyjmenování všech divadelních incenací ve kterých hrála. ()
Nebylo to špatné, příběh paní Chantal je zajímavý a svým způsobem unikátní. Ale už je hodně vidět, že režie a vůbec zpracování pana Georga je velmi staromódní. Vlastně je tam té dokumentaristické práce málo a vše stojí jen na výpovědi osobností, kteří neustále rotují. ()